Objev dehtárny či sídliště ze 13.století

Kategorie: Nálezy a záchranné výzkumy v ČR a SR

Dehtařství patřilo spolu s uhlířstvím, popelářstvím, smolařstvím nebo třeba i sklářstvím k takzvaným lesním řemeslům. Jejich pozůstatky můžeme ve formě zlomků keramiky, pánví, či kapek skla tu a tam nalézt v lesních potůčcích či v hlíně rozryté zvěří. Nebo jako v tomto případě, zcela náhodou při kopání jiného nálezu.

Historie a využití dehtu a smoly

Smola a smolné produkty jsou lidstvu známé již od dob pravěku. Nejstarší doklad využití dehtu představuje nález z nizozemské pláže Zandmotor, kde byl při stavebních pracích nalezen silicitový hrot obalený březovým dehtem, starý asi 50 tisíc let. Smola byla v pravěku běžně využívaná například k přichycení mikrolitických nástrojů do dřevěných a kostěných násad, nebo k lepení keramických nádob. Občas se setkáváme i se smolnými hrudkami uvnitř žárových hrobů nebo volně na sídlištích, nicméně jejich interpretace je složitá. S cílenou výrobou dehtu ve speciálních zařízeních se setkáváme až v době římské, ve střední Evropě dokonce až v raném středověku. V Čechách jsou nejstaršími doklady dehtářské jámy z 11. až 12.století. Tradiční lesní výroba dehtu se udržela až do počátku jeho průmyslové výroby v polovině 19.století. Ve středověku a novověku se dehet využíval k impregnaci sudů, lan a rybářských sítí a nátěru šindelových střech. Používal se také k léčbě kožních chorob, na kopyta a jako hořlavina pro louče. Smícháním dehtu a tuku byla získávána kolomaz, užívaná k mazání kol vozů nebo dřevěných soukolí v mlýnech, hamrech nebo hutích.

Technologie výroby

Pro výrobu dehtu byly nejvhodnější smolnaté jehličnany jako borovice, méně vhodné smrky a modříny. Výběr vhodných stromů popisuje např. J.L. Hartyg, ve své knize „Umění lesní“ z roku 1849: „Má-li se získat dobrá, zčernalá, tekutá a olejnatá kolomaz, je dobře pozornost mít především na vybrání a přípravu dříví k pálení kolomazi příhodného… Všecko jehličnaté dříví dá kolomaz. Ne však každý jehličnatý druh a kus na kolomaz tak hojný jest, abychom ji s užitkem z něho dobývali. Zvláště prospěšné k pálení kolomazi jsou borovice. Nejvíce kolomazi vydávají kořeny a pařezy starých, před několika lety skácených borovic, a takových, ve kterých se jakoukoliv náhodou tolik pryskyřičné a olejnaté mízy nashromáždilo, že ji po žlutohnědé barvě, po silné vůni, po neobyčejné tíži dříví a na kmeni po černém povrchu znamenati můžeme.

Vývojově nejstarší byla výroba v tzv. dehtářských jamách, se kterými se ve střední Evropě setkáváme od 8. do 12.století. Jednalo se o nálevkovité jámy o průměru 1 metr, skládající se z rozkladné části, kde bylo vzduchotěsně uzavřeno smolné dřevo, nad nímž hořel oheň, a jímací část umístěnou níže, kde byly zachytávány veškeré kapalné produkty této suché destilace.

Nedlouho poté se objevuje výroba dehtu v milířích. Tyto milíře byly podobné klasickým uhlířským používaných pro výrobu dřevěného uhlí, narozdíl od nich ale byly ve dně opatřeny výtokovým kanálkem, který umožňoval jímání dehtu. Tento způsob výroby byl často využíván až do konce 20.století.

Od 14.století se u nás setkáváme s vývojově nejpokročilejší technologií výroby, a to dvoukomorovými pecemi, které byly bez výrazných změn používány až do 19.století. Skládaly se z prostoru topeniště a rozkladné komory, a obvykle se nacházely na mírných svazích, v blízkosti vodního zdroje. Ve svahu byla vytvořena mísovitá prohlubeň vyložená plochými kameny, nad kterou byly vybudovány dvě v sobě vložené kopulovité komory. Vnitřní rozkladná, stavěná z mazanice nebo cihel, obsahovala smolnaté dřevo, vnější komora, tzv. okolnice, byla vyskládána palivovým dřevem, které bylo v průběhu procesu doplňováno otvory v plášti-čelustěmi. Veškeré kapalné produkty poté odtékaly kanálkem ve dně pece do přistavených nádob.

Nález

Lokalitu jsem nevybral úplně náhodně. Nachází se poblíž pomístního názvu, kde měl hajný nalézt při lesních pracích v 50.letech minulého století několik keramických střepů zanesených dehtem. Bohužel, jejich poloha byla vágně lokalizována na číslo porostu a onen pomístní název. S myšlenkou, že místo dohledám jsem vyrazil. Zanedlouho stojím na okraji zmíněného porostu, vysoký les se tu střídá s mladou houštinou, a celkově působí podmáčeně a nepříjemně. Zapínám detektor a vyrážím. Cestou prohlížím každý vývrat a každé místo rozhrabané zvěří, koukám po zvláštních terénních tvarech, ale nikde nic. Po několika hodinách už to stáčím zpět, a tak nějak na pocit vyrážím k místu, kde z map vím, že zde pramen vytváří krátké, leč poměrně hluboké údolí. Prvním signálem byla patrona, a hned druhým cílem o pár metrů níže byl knoflík. A tím došlo k objevu. V podstatě hned po zarytí lopatky na mě vykouknul keramický střep, jen tak pod hrabankou a pod ním další. Výkop jsem rozšířil na asi 50x35cm a jen z této plochy, do hloubky 25cm, jsem dohledal kolem 200ks střepů.

V muzeu mi bylo řečeno, že se nejedná o místo sběrů z 50.let, ale o novou lokalitu. Shoda zde ale je v dataci kolem poloviny 13.století, a černém nápeku na některých střepech. Rozdílná je ovšem skladba souborů. První obsahuje hlavně silnostěnnou a málo zdobnou technickou keramiku s jednoduchými okraji, v mém případě se jedná výhradně o zdobené stěnové zlomky hrncovitých nádob s rytými liniemi, rytou šroubovicí a hřebenovou vlnicí, a pouze se zduřelými vytaženými okraji. Onen černý nápek by sice mohl indikovat zaniklou výrobu, nicméně soubor má díky četné výzdobě a absenci typické technické keramiky sídlištní charakter, a na dehtařské pracoviště je nezvykle velký. Zda se jedná o dehet nebo spáleninu např. z vaření pokrmů potvrdí až analýza. V dubnu se chystáme lokalitu navštívit s archeologem, blíže ohledáme místo nálezu a blízké okolí, případně zaměříme zajímavé terénní útvary a další nálezy.

Zdroje
http://archeologiatechnica.cz/sites/default/files/2018-04/83-%2090%20Woitsch.pdf
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/20907/DPTX_2008_2_11210_ASZK10001_127630_0_72184.pdf?sequence=1
https://theses.cz/id/vzidrx/22421504


Nejstarší způsob výroby dehtu v jámě


Výroba dehtu v milíři


Jeden z příkladů dvoukomorové pece


Dvoukomorová pec vyobrazená v urbáři z roku 1676


Černý nápek


Zduřelé a vytažené typy okrajů


Zlomek okraje zdobený horizontálními rytými liniemi


Velké nezdobené kusy hrncovité nádoby


Nejčastěji zastoupená výzdoba horizontálními rytými liniemi

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Zajímavé a pěkné👍

Super článek :)

Ten článek je opravdu super.
Nedávno zde byl v klubu příspěvek, kde byla fotografie pahýlu smolného stromu, který objevil zdejší hledač při vycházce s detektorem. Tahle maličkost mohla článek doplnit a bylo by to tupl supr.

Parádní příspěvek 👍 tu březovou už jsem jednou vyrobil , to mě kdysi poradil koňák, jak se to dělá, mazal tím kopyta 👍😉

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru