Tajemství největšího pokladu římských mincí odhaleno

Kategorie: Nálezy nejenom s detektorem v západní Evropě

27. dubna 2016 bylo náhodně při stavebních pracích v Tomares na předměstí Seville objeveno 19 velkých amfor s desítkami tisíc římských mincí. Těžký bagr deset amfor poškodil, zbývajících devět zůstalo nedotčených. Zpráva o největším římském pokladu Španělska obletěla celý svět. Nyní byly poprvé zveřejněny výsledky bádání.

Skupina archeologů a odborníků z univerzity v Seville zveřejnila zprávu, v níž vědci dospěli k závěru, že v 19 amforách bylo uloženo přibližně 53 000 mincí, které byly uskladněny pod podlahou dnes již neexistující římské villy, a že všechny byly raženy mezi 294 a 311 našeho letopočtu. Studie také analyzovala možné důvody, proč je původní majitel ukryl.

Po nálezu byly amfory a mince okamžitě převezeny do Provinčního archeologického muzea v Seville, kde bylo devět nerozbitých amfor (zůstaly dosud neotevřené) očíslováno od 1 do 9 a rozbité s mincemi byly označeny čísly 10 a 11. Zbývajících osm rozbitých nádob s obsahem vysypaným ve výkopu  (celkem 22 288 mincí), dostalo název „běžný soubor“. Po vyzvednutí se na místo odborníci vrátili a vyzvedli dalších 102 mincí.

El Zaudín v provincii El Aljarafe je asi sto metrů vysoká náhorní plošina s výhledem na krajinu Guadalquiviru. Zeměpisná poloha a okolí činí z tohoto regionu území, které bylo osídleno již od eneolitu. Archeologický průzkum zde odhalil pozůstatky římské stavby z období mezi 3. a 4. stoletím. Části zdiva a opěrných pilířů nesly charakteristické prvky hórrea (sýpky).

Počátek stavby byl datován do 1. století, její opuštění do století čtvrtého, kdy byl poklad ukryt pod podlahu. O 200 let později byla budova rozebrána a materiál recyklován pro jiné stavby, aniž si kdokoli všiml pokladu pod jejich nohama. Odborníci se domnívají, že sklad byl součástí římské villy, zemědělsko-potravinářského komplexu, kde kromě sídla aristokratů stály také budovy pro výrobu či sklad potravin a také obytné prostory dělníků.

Archeologové předpokládají, že všechny amfory obsahují podobný počet mincí. Rozbité amfory 10 a 11 obsahují každá 2 800 mincí stejného typu a slitiny. Vzhledem k tomu, že všechny amfory jsou stejně velké, odhadli vědci, že celkem skrývají 53 000 mincí. Jedná se o ražby vydané po reformě císaře Diokleciána v roce 294 (fiskální, administrativní a měnové změny k omezení inflace), přičemž žádná nepřesahuje rok 312.

Protože měli experti pro analýzu k dispozici jen „běžnou sbírku“, tedy mince vysypané ve výkopu, vybrali 3 000 kusů, ke kterým přidali 102 kusů z dohledávky a 2 798 mincí z rozbité amfory 11 – celkem přibližně 10 % pokladu. Zpráva z univerzity v Seville vysvětluje, že to bylo „dostatečné a spolehlivé procento k provedení některých předběžných pozorování ohledně složení vzorku, jež lze extrapolovat na celý soubor“.

Do amfor 10 a 11 byly zavedeny mikrokamery, které potvrdily, že nádoby jsou až po hrdlo plné mincí. Skutečnost, že mezi jednotlivými vrstvami mincí neexistuje žádné chronologické řazení (naopak některé hlubší vrstvy jsou vyplněny novějšími ražbami), potvrzuje, že všechny mince byly do amfor vloženy ve stejný okamžik.

Analyzovaných 5 899 mincí bylo raženo za císařů Diokleciána, Maximiana, Galeria, Konstantina I., Septimia Severa, Maximina, Licinia a Maxentia. Pocházely z mincoven: Řím, Kartágo, Aquileia, Treveris, Ticinum, Lugdunum, Londinium, Siscia a Ostia. Menší počet mincí pocházel z Alexandrie, Cyziku, Soluně, Heraklee, Nikomedie a Antiochie. Největší počet mincí představují ražby Diokleciána z mincovny Kartágo.

Soubor obsahuje více mincí z Diokleciánovy éry než z jakéhokoli jiného časového období. Snad proto, že s rostoucí inflací váha mincí a procento stříbra klesaly. V roce 294 bylo z libry stříbra vyraženo 32 mincí; v roce 307 toto číslo vzrostlo na 40, mezi 307 a 309 šlo z jedné libry stříbra na výrobu 48 mincí a mezi lety 310 a 311 se toto číslo vyšplhalo až na 72. Jinými slovy, majitel pokladu hromadil raději Diokleciánovy mince s větším obsahem stříbra.

Archeologové dále vysvětlují, že Diokleciánova reforma vyvolala „politickou nejistotu a konflikty mezi vládci“. K tomu se přidaly územní a sociální střety, které postupně vedly ke koncentraci majetku a devalvaci měny vůči zlatu. „Tyto a další faktory vysvětlují velké množství mincí (v jednom depotu), protože pouze ve velkém počtu bylo možné provést platby určité úrovně.“ K uskutečnění jakékoli důležité finanční transakce bylo zapotřebí obrovské množství mincí. A ještě více, pokud jste vlastnili villu, jež fungovala jako zemědělsko-potravinářské centrum.

Tomaresský poklad je jedním z největších mincovních souborů z období Tetrarchie v celém císařském území: „Ve velikosti ho předčí pouze Misurata v Libyi. Představuje špičkové svědectví peněžního oběhu počátkem 4. století našeho letopočtu na jihu Pyrenejského poloostrova. Jeho složení je také skvělým archivem, ve kterém lze studovat peripetie hospodářské politiky císařů Tetrarchie, doby, kdy manipulace s měnou byla důležitým ekonomickým zdrojem v rukou státních činitelů.“

Video

Roman Němec

zdroje: elpais.com, thehistoryblog.com, washingtonpost.com


amfory byly plné římských mincí


Největší římský poklad na území celého císařství


Třídění a určování


amfory in situ

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

To tak mít doma na zahrádce zakopané, to by bylo 😄Díky za článek, zas budu mít římské sny 👍

Ty kjávo, tomu říkám pořádnej poklad... 👍🙈🤣 kam se hrabu se svýma 350ti pléškama... 😁

Dobré počteníčko, díky ;-)
Tohle najít, tak mám po zbytek života osobního Chocholouška :-D :-D :-D

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru