Hornická želízka z Kokavy nad Rimavicou

Šutrácká radůstka...

 Na úvod trochu historie.První hornická díla v Kokavě se spojují s německou kolonizací Slovenského Rudohoří ve 12.století.Ovšem písemná zmínka je až z roku 1593 a to žádost o povolení těžby zlata v dolech opuštěných po obsazení Filakova Turkama.Hranice Filakovského sandžaku (správní jednotka na úrovni okresu) ustanoveného v létě 1554 procházela až přes území Kokavy, takže v takovém sousedství docházelo k úpadku řemesel a vylidňování kraje.Obnova těžby nastala rok po vyhnání Turků na základě zmíněné žádosti.Neměla však dlouhého trvání.Novou těžbu zastavil turecký vpád v roce 1599,načež se až do druhé poloviny 18. století netěžilo.To se už ovšem používala technika odstřelů,takže želízka už byla minulostí. Kokavské doly na zlato se nacházejí na J svazích hory Sinec,na konci doliny Hámor.Líp se k nim však dá dostat lesní cestou přes starověké (pravděpodobně) rýžoviště Bohaté.Někdy kolem roku 2005 mi kamarád- odborník na drahokovová zrudnění řekl,že když byl v Kokavě nasbírat nějaké vzorky z nedotěžených zlatonosných žil,vzal si se sebou detektor s jakým se hledají vedení ve zdi.Doufal,že najde nějaké to želízko zahrabané v haldě.Skutečnost však předčila jeho očekávání.Pod tenkou vrstvou humusu a listí na vrchu haldy našel hromádku želízek a jinde další...Celkem jich takhle našel přes 30 kusů.Údajně snad i hrot kopí a nějakou tu střelku.možná turecké,možná ne.Jedním si však byl jistý.Horníci opustili doly ve spěchu,nebo se mimo plán už do práce nevrátili.To nás přivádí zpátky k historii dolů.Jsou dva možné letopočty kdy byly želízka na haldách opuštěny a zapomenuty.Rok dobytí Filakova 1554 a rok kořistnického nájezdu 1599.Každopádně tam nebyly tyto důležité nástroje ponechány jako odpad... Když jsem se letos o velikonocích vybral na Slovensko,bral jsem s sebou i svoje Lobo ST,hlavně kvůli svému zálusku na ryzí mědi (o nich snad v jiném příspěvku).A samozřejmě zlato, když už jsem měl s sebou i rýžovací pánev.Hnúšťa i Kokava jsou vyhlášená rýžoviště tak jsem ji letos poprvé smočil.S ní samozřejmě i sondu detektoru.Na zlatě to tentokrát moc štěstí nepřineslo a já se vybral do kopce kouknout,jestli tam kamarád před lety něco nenechal a jestli to tam už nerozryl někdo jiný- nebyl jsem sám kdo o jeho nálezu věděl.Po cestě jsem se zpotil jako osel v kufru.Bylo hezky teplo a 12% stoupání a kladiva,majzlíky,Lobo,krumpáček,lopatka...a od poloviny kopce taky pět vzorků mléčného křemene s krystaly křišťálu od 0,5 do 2 cm.Když jsem dorazil na místo potěšila mě liduprázdnost okolí.Vybral jsem se nad lesní cestu, protože velikost haldy pod cestou a taky nepřítomnost žárem zčervenalých kamenů poukazovala na těžbu z dob Marie Terezie.Nahoře byly haldy malé,plné červenavých šutrů a sem tam rozkopané po hledání vzorků rudy.Nenasadil jsem ani sluchátka,což kromě určitého potěšení z hluku detektoru bylo praktické i proto,že na Sinci nežije medvěd pouze jeden.Ze začátku mě dost prudilo značné množství neurčitých kousků železa v starých haldách.Později jsem pochopil že jsou to otřepy z okrajů nárazových ploch želízek.Prostě to pípalo každou chvíli ale krom několika kovaných hřebíků a novodobé přezky z opasku stále nic.první nástroj který jsem našel byl ohnutý klínek.A pak dlouho nic.To už mě táhla dál myšlenka,že tady asi brouzdal už kolega.A o nějakých 50 m dál to krásně zabučelo.První želízko.Potěšilo a já si řekl,že jsem se nepotil do kopce zbytečně.Ani nevím co mne táhlo do nenápadného záseku do svahu.Bylo vidět,že se tam začala sledovat nějaká žilka,ale nijak daleko se nehrabalo.No a na boku toho záseku...Přesně jak říkal kamarád.Ležely na hromádce pod tenkou vrstvou.Pět kousků a jeden klínek.Asi o metr níž další čtyři.A radost byla kompletní i když jsem už nic nenašel.I když korodované, viditelně nebyly kromě dvou použitých omlácené.Doma po opískovaní se ukázalo,že skoro všechny byly kovářem nejmíň jednou spravované.To poukazuje na skutečnost,že ani poškozené nástroje se nevyhazovali.Už se asi nikdy nedovíme zda dostihl horníky nájezd na pracovišti,zda byli pobiti,nebo se do práce nevrátili protože je smrt či otroctví zastihlo doma,či snad s rodinami prchli před hrozivým sousedem na sever.Není ani zřejmé či tato želízka nesou letopočet 1554 nebo 1599,anebo snad oba.Stejně je však vzácné,že je můžeme s jistotou datovat do druhé poloviny 16. století. Na chatu Lovce pokladů jsem si přečetl výrok ve smyslu,že i takový hřebík je předmět,který nese svůj příběh.Příběh kokavských želízek nám vypráví o kovářské zručnosti,zcela jiném- rukodělném hornictví,a o období strachu,kdy polovina Evropy žila ve stínu půlměsíce... 

 Použité prameny:F.Bakos a kol. Zlato na Slovensku
                           internetové stránky Kokavy nad Rimavicou
                           WikipediaNa úvod trochu historie.

Staré železo...
Staré železo...
tady čekala druhá...
tady čekala druhá...
...skupinka želízek.
...skupinka želízek.
6 hlasů
6 hlasů

Komentáře

Nádherný článek, velmi krásné a zajímavé nálezy a všechny palce nahoru.
Máme u nás několik starých hornických lokalit, ale zatím se mi nedaří najít nějaká tab želízka či mlátky.
:-)

moc pěknej článek! ;-) :-)

Paráda,tady máme taky dost horních díl kde se těžilo stříbro.Želízka nalezena také. :-D

Parádní článek i želízka.

jj. paráda :-)

Pěkné, to já můžu. Ještě je dobře prohlídni, dost často mají vyraženou značku výrobce, obvykle to bývá nějaký jednoduchý symbol (obdélník, trojúhelník a pod). S tím datováním to je opravdu problém, protože nástroje se v této podobě používaly několik století. Často pro bližší určení více poslouží doprovodné nálezy a kvalita zkujnění. Hodně také napoví struska, která se na podobných lokalitách také často nachází a podle ní se určí technologie zpracování kovů a ta se pochopitelně vyvíjela. To je ale otázka celkem drahých rozborů.

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru