Krapet toho hledačskýho štěstíčka

...a možná taky požehnání Panenky Marie

Původní plán - jedeme si pro pár svátostek do lesíka poblíž starýho poutního místa. Přijeli jsme na místo, zakouřili, prohlížíme terén a já porád cejtim v zádech něčí upřenej pohled. Otočim se a ze stromu na mě ze starýho zasklenýho barvotisku kouká Panna Marie, voči jak koloušek. Byl to tak divnej pocit, že jsme ani nevytáhli stroje. Velice rychle jsme se s kamarádem dohodli, že tady teda ne, že je to blbý, že jedem jinam. To jsem ještě netušil, jak dobře jsme udělali. Přejeli jsme asi půl km na kraj smíšenýho lesa, vypadalo to tam přesně tak, jak to mám rád, starý vysoký stromy, na zemi spadaný listí a skoro žádnej porost, no a signálů pomálu, ovšem, když už, tak knoflíček, nebo mincička...Po půlhoďce jsem dobrouzdal k velkýmu vykotlanýmu pařezu, a tam - rajská hudba pro mé uši - signál jak víno a zatim nejlepší kop mýho života. Lovu zdar. Skvotr

Takhle ti dva z Prahy vypadali, když jsem je našel

Nahoře zmineralizovaná krustička, pod ní něco jako dehet, musel jsem nasadit chemický zbraně

Nakonec se vybarvili