POMNÍK PANÍ UČITELKY

Nad Cihelnou se zvedá zalesněný kopec "Slánčice". Tudy se dá dojít až k opuštěnému náhrobku paní učitelky, který u cesty uprostřed lesa působí opravdu strašidelně.

Jak se událost vypráví mezi lidmi:

28. ledna roku 1905 byla v těchto místech paní učitelka Ludmila Wolfová ubodána během svého putování do Slaného. Četníci tenkrát objevili v cihelně dva tuláky, kteří byli před brutální vraždou viděni v lese. Po dlouhotrvajícím vyšetřování byl jeden z nich usvědčen a odsouzen k trestu smrti. Byl u něho nalezen nůž od krve, jejíž původ nedokázal zaostalý muž vysvětlit. Odsouzenec jménem Šrámek jen stále dokola opakoval, že učitelku nezabil. Nakonec mu byl trest změněn na doživotí a k rozuzlení celého případu došlo až po dlouhých čtyřiceti letech. Na smrtelné posteli vězeň odpřísáhl, že učitelku nezavraždil. Zmíněná krev prý patřila srně, kterou ten den v lese zabil a bál se to říci. Do případu pak záhy vneslo světlo nečekané přiznání místního kantora, který shodou okolností umíral ve stejném roce ve slánské nemocnici. Při posledním pomazání se knězi svěřil, že je vrahem on. Krásnou Ludmilu zabil kvůli neopětované lásce.

Úryvek z kroniky:

Dne 2. ledna 1905 po 12 a 1 hodině odpoledne byla nalezena zdejší učitelka ručních prací, Lidmila Volfová, na cestě v lese jdouc ze školy jedomělické od vyučování, zákeřně zavražděná. Zprávu tu přinesl A. Šubrt, poštovní posel. V tu dobu zde patrolující c.k. četnický strážmistr p. Řehák odebral se ihned na místo činu, nechal přivolati četníka Šindeláře z Jedomělic, poukázav jej k hlídce mrtvoly na místě činu, jal se s obecenstvem pátrati po vrahově stopě, které vedly směrem ku "Štrejmu", pak odbočili vlevo a konečně na jih, po pěšině ku silnici, tu se jedny stopy nekrvavé objevily a vedly na Bora, krvavé stopy se v mladém lese ztratily, pak k večeru p. A. Jirkovským z Jedomělic opět objeveny k Jedomělicům vedoucí. Starostou Váchou přivolaná soudní komise dostavila se ještě téhož dne o 17 hodině večer sestávající s p. adjunkta Smítka a Paura, která místo činu ohledala a nařídila mrtvolu do kostnice odvézti. Druhého dne byla mrtvola p. MDr. Kafkou a Tuzarem za přítomnosti p. adjunkta Smítka pitvána a nalezena jedna 8 cm hluboká do vazu zezadu zasazená rána nožem, smrtelná, kterou byla hlava od těla oddělená a mícha přeříznutá, pak dvě menší a dvě jen chybané rány ze zadu do krku zpředu jedna do tepny a druhá do hrtanu obě těžké s nožem.

Mezitím zmínění četníci s p. Procházkou, starostou z Jedomělic zatkli v noci v cihelnách na Cardě tuláka Šímu a předvedli jej na obecní úřad v Pozdni hostinec čp. 26 p. Šváchy, který byl ještě s jistým Šrámkem (vamberákem) před vraždou dopoledne v obci jedomělické se potulujíc viděn, co podezřelého z vraždy této. Ten vše popřel. Odpoledne byl polapen týmž Šubrtem (pošt. poslem) v Jedomělicích druhý z vraždy podezřelý Šrámek a c.k. četnickými strážmistry Řehákem a Vlastníkem povozem do Pozdně před komis postaven. Při měření boty, podpatku, podstavby a cvoků se popis s botou krvavou domnělého vraha úplně shodoval. Byli oba ihned zatčeni, neboť nemohli prokázati, kde onen čas od 12 ti do 2 hodin odpoledne strávili a na rozkaz komise soudní do Nového Strašecí dopraveni. Jelikož ani tam se k činu přiznati nechtěli, vyjela v neděli dne 26. února t.r. komise od c.k. vyšetřovacího zemského soudu v Praze na ohledání místa činu a zjištění ještě jistých podrobností. Po dlouhém vyšetřování, ač se vrahové nepřiznali, dospěla konečně k obžalobě a dne 11. a 12. dubna t.r. předsevzato trestní líčení před porotou. Předvoláno bylo asi 49 svědků, po konečném výslechu jejich, uznán 11ti hlasy porotců byl uznán Josef Šrámek vinným z vraždy té a odsouzen k smrti provazem. Šíma byl obžaloby 6ti hlasy zproštěn. Proti rozsudku ohledně Šrámka ohlásil jeho právní zástupce dr. Nejedlý zmateční stížnost...... tolik vyprání kronika obce Pozdně.

Ze sebraných darů byl zakoupen a dne 20. června 1905 p. Jánem Makráčkem posvěcen, místní školní radou postavený pomník zavražděné slečně Volfové.

Na náhrobku můžeme ještě dnes přečíst nápis: "Daleká cesta - marné volání". V nedávné době se horní část náhrobku zřítila. Díky zdejší lesní správě (na její náklady) byl náhrobek asi před dvěma lety zrekonstruován: byla vyměněna fotografie, obnoveno a pozlaceno písmo na náhrobku