Místo, které nálezy detektorem kovů přitahuje

Od roku 1997 se na určité nálezy ve Velké Británii vztahuje takzvaný Pokladový zákon. Vztahuje se na všechny předměty vyrobené ze zlata a stříbra, a také na všechny depoty mincí. Ochranu tímto zákonem mají také určité skupiny starožitností. Nová pravidla přinesla větší ochranu památek a především obrovské množství předmětů, které prošly zkoumáním.

V minulém roce proběhla malá revize tohoto zákonu, kdy se porovnávaly klady a zápory, které přinesl. Jak odborná, tak laická veřejnost jednoznačně došla k tomu, že i přes určité excesy má zákon jednoznačně pozitivní přínos. Ke stejnému výsledku pak došel v nezávislé studii i deník Times.

Objevy detektorem kovů z Monmouthshire: Dva nálezy označené zákonem za poklad

Jeden z největších pokladů římských mincí, který byl kdy nalezen, se našel ve Walesu.

V září objevil tisíce římských mincí z 3. století našeho letopočtu Colin Roberts v Monmouthshire. Je to jeden z největších pokladů a to i mimo Wales. 3750 mincí bylo ukryto v dřevěné bedně. Mince pochází z období okolo roku 295-6 AD. Našly se mince z období 40. let. Toto období bylo mimořádně politicky nestabilní a na trůnu se vystřídala dlouhá řada císařů během tohoto krátkého období.

Politické problémy

Ukrytí mincí tak pravděpodobně souvisí s tímto časem, kdy se rychle měnily vlády. Zároveň ale měna v říši prochází velmi důležitou změnou. Od roku 294-5 po kristu dostávají mince jednotný design a jsou standartní pro celou říši. Poklad není zajímavý jen svým počtem, ale také velkou chybovostí mincí. Sedmset padesát mincí pak představuje ražby dvou mužů, Carausius (287-93) a Allectus (293-96), kteří se v uvedených letech prohlašovali za vládce Anglie.

Součástí pokladu je i malý vzorek mincí raritní Romansko-Britské ražby. Zdá se, že Carausius dostal od císaře Denokleciana povolení vydávat mince jeho jménem. Na mincích je heslo "Carausius a jeho bratři". Někteří bratři tento pocit ale nesdíleli a do roka byl zavražděn svým ministrem Allectusem.

Prsten z Raglan

Ve stejné době jako mince, byl objeven také masivní zlatý pečetní prsten. Prsten má kruhový rámeček s rytinou lva na lůžku z květů. Ramena prstenu jsou zdobena listy a květy. Jedná se o jeden z nejkrásnějších příkladů středověkých šperků. Stejně jako mince, byl i prsten prohlášen za poklad.
Nález je významný pro archeology, kteří studují šperky z této vrcholně středověké doby. Jako srovnání mohou použít zlatý prsten biskupa z Herefordu nebo prsten z Godstow Priory. Prsten je datován do první třetiny 15. století a je jedním z nejkrásnějších šperků nalezených ve Walesu.

Majitel prstenu

Není zcela jisté komu prsten patřil. S určitostí lze říct pouze to, že se muselo jendat o vysokého státního úředníka. Teorií, většinou pracujících s iniciály na prstenu, je několik.

1. WA mohou označovat William Herbert, hrabě z Pembroke, popraven po bitvě Banbury během Války růží. Původní majitel pečeti není na 100% určen, ale nález prstenu v blízkosti Raglan a právě iniciály WA nabízejí právě první možnost a to Williama Herberta, hraběte z Pembroke. Ten se oženil s Anne Devereux, a iniciály WA tak mohou znamenat William a Anna.

Velikost prstenu naznačuje, že byl určen pro muže a nápis může být považován za znamení věrnosti k jeho manželce. Herbert byl jedním ze dvou mužů, jen "vybrané a věrné" k novému králi, Edwardu IV. a během korunovace Edwarda byl povýšen do šlechtického stavu. Nicméně, identifikace majitele prstenu není prokázána, a tak jsou ve hře další jména.

V současné době vše, co můžeme s jistotou řícit, je to, že prsten je znakem pozice. Jeho vlastník s velkou pravděpodobnností patřil k významným úředníkům nebo návštěvníkům Raglan v průběhu druhé poloviny 15. století.

.