Duch starého domu ?

Ten nápad, rychle pust z hlavy. Nebo ublížíš sobě a můžeš také ublížit svým nejbližším. Věř mi. Vím co píšu. Tyto věci, jsou velmi nebezpečné a nad chápání člověka

To nedělej je to fakt o hlavum

Já pořádal mrtvýho kámoše o službu,meditace 20minut, všechno ok pak měsíc peklo,moje skusenost

Z toho co jsem zažil můžu říct, že i jisté předměty ze země vytažené, již jasně napovídající o osudu majitele v sobě dokážou ukrývat nepěkné věci. Například ID známka která mi doma dokázala na jistou dobu taky pěkně zamotat hlavu, a vše se vyřešilo až po vrácení známky zpět na své místo pod kořeny stromů S tímhle by měl člověk být hodně opatrný.. Nejlepší je nevyhledávat to. Tomu komu se něco takového má stát se to stane

Existují lidé, kteří jsou naprostí skeptici a těmto věcem nevěří. Existují lidé, kteří připouští, že něco podobného existuje, ale více se tím nezabývají. Pak jsou lidé, kteří jsou sensitivní a vnímají svoje emoce, které se mění na jistých místech a začnou pátrat proč a co se děje.

Dlouhá léta jsem se řadil k první skupině, následně jsem přešel do druhé skupiny a v poslední řadě jsem se dostal až do fáze, kdy hodně vnímám, jak která místa na mě působí.
S ohledem na výše uvedený dotaz, tohle se Vám může stát kdekoliv.

Můj případ - jdete lesem. Pohoda, klid krásné počasí, ptáci... ujdete 40 metrů a najednou cítíte úzkost, necítíte se dobře, emočně.... A začalo to padat, mince z protektorátu, německé Pfennigy, knoflíky kropenáče, civilní knoflíky.... No, je vám mizerně a nevíte proč.... Ta emoce a úzkost přišla ještě před prvním nálezem....
Odejdete po půl hodině z lokality a najednou je vám zase OK....

Sednete doma, otevřete historii obce O....... a čtete. Jakmile dojdete do kapitoly II. světová válka v obci, tak se dočtete, že tam odvedli obyvatele obce a Wermachťáci je tam postříleli.... A je to jasné....

Tímto jsem se dostal k tomu, že jsem začal věřit "duchu místa", respektive 6 smyslu, že ony "energie", "entity", "duchové"........ nazývejte si to jak chcete, nemá to rámcové pojmenování, jsou s jistými místy svázány......

Koukněte, co dělají kluci na youtube.com pod "V.T.P.J." na hradě Sovinec a dokoukejte to do konce.....

Byl jsem vždy přesvědčen, že to jsou hlouposti, než se mi potvrdilo, že na tom něco bude. Jsem člověk, kterej se v noci v lese sám nebojí. Když jsem zastavil u Zbirožského potoka a vylezl z auta, padla na mě hrozná tíseň. Nemohl jsem si určit co to je. Když jsem prohlédl okolí, bylo mi jasno. Pomník v lese obětem 2. SW. To bylo asi před deseti roky. Nyní před půl rokem jsem u Prahy potkal úplně cizího člověka, který se chtěl zeptat, co vlastně hledám. Začal vyprávět, že bydlel u Zbirožského potoka po válce. Řekl jsem mu, že toto místo neznám, aby se rozpovídal.Potvrdil moji domněnku o partyzánech a nacistech. Něco na tom bude.

Tohle jsem měl jen 1, a to v lesíku u Sadové(Bitva u Hradce). Představoval jsem si to jaké to tam asi bylo....pak jsem, ale našel pár hřibů a už to ze mě opadlo.
Pak teda ještě možná v Dunkirku.

Perfektně napsáno 👌🏻

Nám se stalo s přítelkyní v jednom pražském lese při prvním testování detektoru, že jsme viděli přízrak nějakého muže, který se díval zle a pak zmizel. Bylo to, jako by se zlobil, že tam kopeme. O tom, že občas mívám na různých místech v lese, ale i na polích, divný pocit - od neurčité negativní energie až po pocit, že vás něco sleduje, ani nehovořím. Jednou jsem taky uprostřed pole za městem slyšel dětský pláč a to bylo hodně nepříjemné. Když jsem domů přinesl dvě stříbrné mince ze 16. století, šla z nich tak silná zvláštní energie, že jsem je musel dát jinam z pokoje a tahle energie zmizela, až po důkladném omytí a očištění. Nikdo neví, za jakých okolností se mince a artefakty dostaly tam, kde je pak my najdeme.

V jednom lese tady je pohřebiště,chodím tam rád na houby protože tam vždycky zabloudím.Je tam takové zvláštní ticho a chvílama mám pocit že se na mě někdo dívá.Ptáček tam nepípne,srnku neuvidíš.Vzal sem tam kamaráda kterému sem nic neřekl o tom místě,když vylezl z lesa řekl,fuj to je hnusný les snad se tam blbě dýchalo,už je to lepší Mě to ale baví,po pár minutách ztratím přehled kde vůbec su,potom už se víc dívám kolem sebe a hledám cestu ven.Když se dostanu ven nevím ani jak,většinů někde jinde a docela daleko od místa vstupu,řeknu si,tak zase sem to dal super.Je to adrenalin jako blázen,pohltí mě euforie že su venku na louce.Houby většinů nenosím.Na vstup do toho lesa musím mět moc dobrů náladu,jinak tam nelezu,někdy stojím chvilku u prvních stromů a nakonec to zabalím s tím že dnes né. Jedno pravidlo ale dodržuju,musí svítit slunko,jinak tam samozřejmě nejdu

Tímhle strašte starý báby a míń hulte

Ja se pohybuji nekde v te skupine, ktera neni uplne presvedcena, ale je schopna pripustit, ze neco takoveho existuje. Respektive myslim si, ze urcite existuje. Kdyz jsem byl mensi, tak jsem na takova mista mel "cuch". To znamena, na ruznych mistech jsem citil ruzne energie. U nas za barakem, cca 1 km od neho je louka a tam je takovy jakoby udolicko (jakoby pozustatek toku reky). A tam jsem vzdycky mel takovy zvlastni pocit. Ne desivy, spis radostny, hodne energie. Ale pouze na tom jednom miste. Ten samy pocit jsem zazival na dalsim miste - je to na Slovensku a my kolem neho skoro kazdy rok jezdili. Jednou jsme se tam zastavili, abychom se na odpocivadle protahli. Uvideli jsme, ze tam je pramen nejake mineralni vody, kterou si lide berou,zkusili jsme ji take. A tam jsem mel ten pocit hodne silny. A svete div se, asi za dva roky na to, jedeme kolem a vsechno oplocene a na plote napis, ze se tam dela archologicky vyzkum. To mi bylo asi 12-13 let. Cim jsem starsi, tak tyto pocity zazivam mene az skoro vubec. Pouze pred cca 5 lety jsem se byl podivat na opidiu Strakonice. V tom lesiku jsem mel stale pocit, ze me nekdo pozoruje. Byl jsem tam i s pritelkyni a se psem. Cim dyl jsem tam byl, tim vic jsem mel takovy divny, sklicujici pocit. Necitil jsem se tam vubec dobre. Ale nerikal jsem nic, snazil jsem se od toho odpoutat a uzivat si to tam. Pes se choval taky normalne (mam za to, ze zvirata jsou na tyto veci citlivejsi, nez lidi). No a pri ceste zpatky mi to nedalo a rekl jsem to pritelkyni, ze to tam bylo hezky, ale ze jsem porad citil jakoby me nekdo pozoroval, takovou temnou energii. A ona na me kouka a ze zazivala uplne to samy. Slysel jsem vice historek od vice lidi, ale vyse zminene veci jsou jedine, co jsem zazil na vlastni kuzi. Zadny duchy, ani placici miminka, ani nic jineho, jsem nezazil.

Omlouvam se, nebyly to Stradonice, ale Plešivec! Tam to bylo..ted jsem se pro jistotu dival do mapy :) Kdo chce, zkuste tam zajit a schvalne, jestli to ucitite taky :)

Já naopak zažil opravdu nádhernej Genius Loci ,když sem nocoval dvě noci s archeopartou přímo uprostřed keltskýho hradiska v hlubokým lese . Jen oheň a jinak ticho a klid . Stíny od ohně malovaly po kmenech a fantazie jela na plno .
Romantika a nádhernej zážitek .

Tak to jste urco nebyli ale na Plesivci! Ja se tam proste necitil vubec dobre, bylo to tajemny a zly.

Náhodně jsem před pár minutami zabloudil do této diskuse a tak Vám páni kolegové přidám trochu ze svého soudku.
Nepovažuji se za člověka, který dokáže vnímat nějak nadprůměrně věci spojené s duchovnem a nikdy jsem se o to nijak hluboce nezajímal. Ale jeden zážitek by tu byl.

V roce 2015 jsem se s manželkou rozhodl, že si koupíme v blízkém okolí mého rodiště nějaký starší domek, který si dle svých představ kompletně zrekonstruujeme.
Člověk jak pomalu přichází do let, začne vnímat svět trochu jinak a dojde k závěru, že by chtěl aby po něm na světě něco materiálně hmatatelného zbylo. Stavba domu je pro chlapa s tímhle komplexem naprosto ideální záležitost.
No a tak jsme začali schánět
Uplynul rok a my byli stále na začátku. Tamten barák byl takovej, tamten zas makovej, nestálo to za nic. Až přišel den D.
Měli jsme za sebou dvanáctou nemovitost, když jsme se rozhodli zmírnit tempo a předat vládu osudu.

Byl horký srpen 2016. Manželka byla pracovně v Mnichově, když vyšel v regionálním tisku nenápadný inzerát na prodej domu. Celé 4 dny jsem váhal zda tam jet až mi to nedalo a zavolal v neděli na telefonní číslo. Starší paní mi povídá, že už se bylo na dům kouknout několik zájemců ale jestli chci ať přijedu. Tak jsem v pondělí po práci vyrazil a nedával tomu velký naděje.
Uvítala mě 80-ti letá, na svůj věk velmi vitální, paní. Pojďte dál, říká a s úsměvem otvírá branku k prvorepublikovému domu.
Následoval velice silný zážitek.

Jakmile jsem vkročil na pozemek, cítil jsem se hrozně,hrozně příjemně. Něco mě táhlo na přilehlou zahradu a právě uprostřed této zahrady jsem se cítil úplně nejlíp.Ten pocit lze přirovnat jen k pocitům, jak se cítím u nás doma, v rodném domě který jsem nechal mladšímu bratrovi.
Byl jsem okamžitě rozhodnut a ač jsem zde byl sám, bez manželky, o dům jsem projevil vážný zájem.

Už jsem toho napsal dost, tak zbytek ve zkratce.
Paní druhý den volala, že měla bezesnou noc po které se rozhodla, že si ze srdce přeje abych právě já dům koupil. Že si mě vybrala.
No a tak se stalo. S dospívajícím synem jsme vybudovali to, čemu říkám to „materiálně hmatatelné“.
Žijem zde od září 2017 a máme se bájo.

Pointa nakonec: jsem přesvědčen, že jsem zde v minulosti pobýval. Ten silný vjem z první návštěvy není určitě náhodný!
Hezký večer všem.

vše je v mozku - šel jsi štěstí naproti a věřil jsi - máš silného ducha - štastný to člověk - at se daří

Takovy pocit mam kdyz prijedu do Čech k dedovi ktery uz neni mezi námi žil sem tam jako děcko teď tam bydlí bratranec jinak pěkný článek a určitě si udělal dobře a paní měla zřejmě ten sami pocit

Jezdím občas pípat do jisté téměř zaniklé obce. Jako ve většině je v nich pomník, památník padlým z první světové války. Ve více méně špatném dobrém stavu. Když jsem se tam šel jednou projít čistě turisticky, abych ukázal prátelům, že krom Pradědu je v Jeseníkách spusta a spusta krásy tam níže, vzal jsem sebou svíčky a zapálil na památníku světlíško. Nejsem věřící, snad ani pověrčivý, ale myslím si, že si to ti zesnulí zaslouží. Zvláště, když dříve najdu na ztezce dál darmovis se jménem člověka, který je na pomníku vytesán. Může to být náhoda, nebo taky ne...

Cestou do místních kopců, den jako vyšitý, jsem se před hledáním zastavil u kamaráda, že si dáme spolu kafe. V řeči, kam jako že půjdu a co jsem našel, jsem mu vyprávěl, jak jsem byl včera hledat a našel jsem starý odznak odlitý z cínu i se jménem cínaře který ho vyrobil. Po kafíčku mu povídám, můžu ti projít zahradu ? Moc šťastný teda nebyl, abych to tam nezoral, ale přikývnul na to. Zapnul jsem detík a druhým tónem nálezu jsem našel úplně stejný odznak o němž jsem mu s nadšením vyprávěl ! To bylo takové překvapení pro nás oba, že jsem si z toho málem sednul na zadek. Pak že nejsou duchové ! Odznak mi nechal a já jsem ho po čase daroval kamarádovi, na co by mi byly dva stejné, že ?

Rád občas lezu pod zem a podobných míst.Před pár lety mě vzal kámoš do Litoměřic do podzemní továrny ,,Richard,, a první dvě výpravy proběhly v pohodě a já jsem si vzal blbec z továrny kámen na památku.Když jsem tam byl po třetí(to jsme jely s kámošem a jeho ženou z pevnosti Terezín)říkám vem to přes Liták,zajdem do Richarda.Po půl hodce jsme před továrnou potkali partu 3 týpků,který se chystali dovnitř.Jelikož jsme neměli baterky,připojili jsme se ke skupině a vlezli jsme dovnitř.Dřív jsme tam strávili několik hodin,ale když jsem tam byl s touhle parou lidí,necítil jsem se tam dobře už od vstupu.Ve finále jsem musel továrnu po půl hodině ještě s jedním z nich opustit.To co se mi tam stalo,jsem nikomu neřekl aby se mi nesmál,ale viděl jsem jedno video s panem Drábkem a jeho skupinou E.P.R.V 777 a tam podobnou věc rozebíral.Paráda,říkám si,tak nejsem blázen.Kámoš,když po hodině vylezl se zbytkem skupiny a v ruce držel kus ostnáče,tak jsem mu hned řekl at to rychle zahodí a vůbec to domů netahá.Po příjezdu domů,jsem vzal kámen,který jsem si přivezl dřív a šel jsem ho vyhodit.Je to jen moje zkušenost a nevím proč mě furt něco na podobný místa táhne od té doby jsem tam nebyl a ani se mi tam už moc nechce.Dnes tam chodí výpravy jak na Everest,stačí se kouknout na YT

Musím se take přiznat k jednomu příběhu, který se mi stal. Do té doby jsem na nic podobného nijak více nedbal, až když se mi povedlo kopnout hrob z doby bronzové (článek jsem tu možná většina četla). Bronzový meč, 2 šipky, náramek, 2 zlaté spirály a nakonec i zbytek kamenů a kostí.... to by vše bylo ještě v pořádku.. pul roku poté jsem se tam šel jen projít a podívat po koramice, kdyžv tom jsem cca 40 metru od hrobu našel vyoraný kus stehení kosti s kloubem, bylo téměř jasné že je lidská.... Vzal jsem jí domu, že jí při nebližší schůzce předám archeologovi. Pár dní na to se mi zdály divný sny a celkově divný pocity, tak že mě to i vzbudilo. Následující noc to bylo ale horší, v noci jsem se vzbudil v sedě u zdi na posteli, nohy přitisklé k žebrům a měl jsem vlastní ruce na krku jako bych se škrtil, nebo někdo mě a přitom jsem viděl uplně jasnou postavu na druhé straně pokoje a jen stála a pozorovala...navíc byly otevřené dveře do pokoje, které jsem si jist vždy zavírám. kost jsem dal pryč z pokoje a už jsem tohle nikdy víc nezažil, občas jen divné probuzení a pocit... nevím jestli to byl jen opravdu hodně špatný sen nebo schoda náhod, ale tohle se mi opravdu vživotě nestalo a doufám že už nikdy nestane.. Přísahám že se mi tohle opravdu stalo a nemám potřebu si to vymýšlet, možná bych na to ani neměl fantazii kazdopádně doufám že už se to opakovat nebude a od té doby věřím že opravdu mezi námi něco může být.

Pane jo, to je ale nevšední zážitek. Brrrrr..........

Ptfuj, to je moc!

Tomuto jevu se říká " spánková paralýza"

Duch místa, něco k zamyšlení.
Je někde, pobývá na daném místě… Proč?
Čeká na příhodnou inkarnaci (znovuzrození)?
Jaké je jejich poslání? Proč neodejdou do „světla“ ?
Jsou všichni duchové v daném časoprostoru (místě) tak jak ho chápeme my, rovni možnostmi existence (jejich existence)?
Někteří odejdou, někteří ne. Je to nějaké prokletí ( program myšlenky) nebo nějaká blokace?
Mají za úkol strážit nějaké místo (poklad, událost atd)?
Nebo naopak někteří mají za úkol předat informace „živým“ lidem ale nevědí jak to udělat abychom je pochopili ?
Chtějí vstoupit do kontaktu s námi? POZOR DŮLEŽITÁ OTÁZKA…..Jestli vůbec chtějí protože pokud nechtějí varujte se jakéhokoliv vynuceného kontaktování !!! Dopadne to vždy v jejich prospěch protože jen málo jedinců je silných mentálně na to aby je nějak „zkorigovali“ (řídili) bez následků pro sebe. Je to jiná dimenze kde ONI mají větší mentální vliv nad námi (myšlenkově) nikoliv nad tělem, i když .......

Duchové neškodí naopak pomáhají,nic o tom nevíš

Jednou jsem tahal sebevraha že záhrobí, fungujeto, navázání kontaktu 2x 30 min během 24hod výsledek se dostavil do 5hodin s 100% úspěchem, slabým jedincům nedoporučuji, do dvou měsíců jsem byl patřičně potrestán přišel jsem o 15000 Kč, jinak duchové se kolem mě motaj pořád, historická stopa😱😱😱

Ahoj, zkušenosti mám bohaté. Poněvadž by mi nestačil rozsah komentáře diskusního fóra, napsal jsem o svých zkušenostech článek na blogu: https://bohumiluvblog.blogspot.com/2019/01/duchove-ve-mlyne.html Pokud by to někoho zajímalo jukněte na to

Ano už jsem to psal:Když neohlásíte archeo při stavbě rodinného domu -pokuta.Když zastavíte developera za sta-miliony pokuta.Ať žije demokratura!

Sorry ale reagoval jsem sám na sebe v chatu a hodilo mě to sem?

Vidis to! Jses rozcilenej a uz si Te vsimnul nakej duch, kterej si s Tebou ted bude chvili hrat

Byl jsem ateista ale Nole už nejsem ,nejsem! Vyšší moc prostě existuje ale to začne člověk chápat až v letech!!!

Jen doplním ,přátelé říkají:Drž hubu nebo se to zase stane!

Ja ve vyssi moc verim. Naopak neverim, ze nektere věci, které cloveku v zivote stanou, jsou "jen" nahody. Cim jsem starsi, tim dele to pozoruju a jsem o tom presvedcen. A zejména dobře se to pozoruje u lidi s kteryma clovek hodne prijde do kontaktu a o jejich soucasnem zivote tak hodne vi. Hure se to pak uz pozoruje na sobe samotnem, prtze nase ego nam proste neustale lze a tu realitu nam upravuje. Ale to jsou zase moje psycho-kecy, nebudu tohle vlakno zadělávat necim, co sem az tolik nepatri

https://www.youtube.com/watch?v=Y9XV-v0k3ug Až na po 3 jeto možné? Hra čísel?

Duchové lesa. Velmi rád chodím na procházky s detikem,cestou necestou kam mě nohy nesou. Jednoho dne jsem vyšel brzy ráno,akorát začalo svítat, když jsem došel na kraj lesa v Karlově. Všude byl klid jen sem tam se ozývalo pípání probouzejících se ptáčků.Nakoukl jsem do lesa,ale tam byla ještě tma a mlhavo což navazovalo na atmosféru tajemna a fantazie.Říkám si neboj jdeme do lesa.
Bát se můžeš jen zlých lidí.Obklopil mě les a šero v něm.Les dobře znám,ale co se dělo ten den
na to nezapomenu.Asi po deseti minutách chůze a hledání se ozval slaboučký signálek.Říkám si
kopat nebo nekopat ? Nějak se mi nechtělo,tak jsem šel dál,ale po pár krocích mi něco řeklo kopej.
Vrátil jsem se,rozhlédl se po okolí a začal kopat.Jak se jamka prohlubovala sílil i signál a moje obavy co vykopu.Náhle signál zmizel.jako kdyby tam v životě nic nebylo.Říkám si to jsem blázen,
nebo je něco špatně.Začal jsem tedy kopat hlouběji a asi po deseti cm se objevil podivný amulet o velikosti dlaně a s nápisem,sakra kolo jako hrom a nebyl žádný signál?Vzal jsem detektor a přejel amulet a ozvalo se takové zaúpění,že jsem to už znovu nezkusil.Štětcem jsem mírně čistil amulet a objevovala se písmena,která nedávala smysl.A začaly se dít věci!Zase se v podvědomí ozval hlas,nečti a zahrabej to zpět!Samozřejmě , že jsem to přečetl a dal do pytlíku.Koukám kudy vyrazím dál a v tom další zvuk podobný tomu prvnímu.Hrklo ve mě a pár metrů ode mě se jakoby z mlhy začala vynořovat postava.Nedalo mi to a ozval jsem se kdo jste?Postava jakoby couvla a ztratila se v mlze.Říkám si,to jsou snad duchové Karlova.No ale nebyly.Byl to hajnej,který zacvičoval štěně jezevčíka a ono se mu v tý mlze zaběhlo.Na cestě jsme se potkali a já mu vše vyprávěl.Oba jsme se zasmáli a v dobré náladě se rozešli.Vycházka skončila a já vyrazil k domovu.Doma jsem amulet vyčistil a zjistil,že písmena dají smysl jen tomu,kdo se v amuletech vyzná.Předal jsem ho do muzea znalcům,a proslýchá se ,že tam od té doby straší.
Čí pak byl asi tento amulet?