Templáři v zemích českých králů

Řád templářů byl jedním z největších a nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. S jeho mocí a velikostí se mohl rovnat už jen pouze řád maltézských rytířů nebo řád německých rytířů. Celý název řádu zněl Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu (Pauperes commilitones Christi templique Salomonici), obecně se používá termín rytíři templu, templářští rytíři či jen templáři.

Řád byl pravděpodobně založen roku 1120 jako důsledek první křížové výpravy do Svaté země (1096-1099). Zrušen byl v roce 1312 bulou Vox in excelso jako řád nepotřebný, čemuž dozajista pomohla nařčení z hereze. Řád nebyl nikdy obnoven.

Původním úkolem řádu bylo zajistit bezpečnost pro zástupy poutníků z Evropy, putující z přístavu Jaffa do Jeruzaléma po jeho obsazení. Řád natolik zesílil, že se začal účastnit bitev, čímž se jeho původní poslání změnilo na ochranu celého nově založeného Jeruzalémského království proti nepřátelským muslimským sousedům. Znakem řádu byly bílé pláště, doplněné záhy o typické červené kříže. Ve výzbroji měli většinou meč a štít ve tvaru erbu. Černé či hnědé oděvy s červeným křížem nosili řádoví bratři, kaplani a turkopolové.

NO A TED VY

No-já jen snad ten jejich poklad bych ctěl mít pod cívkou

konečně zajímavé téma.O Templářích nic nevím

templáři měli na Moravě několik komend,snad zajímavé po hledače je fakt, že na určených,samozřejmě tajných,pro zasvěcené označených místech,měli něco jako depozitáře,ze kterých mohli řádoví bratři dle potřeby čerpat prosředky.Jak to potom vyůčtovali,mi není známo.Ovšem takový úkryt najít...

to Wolfff:hm dík za dalsí info no takovej poklad najít.. no neco na templstejne by neco mohlo byt protoze drive tedy davno tam archeologove nasli prezky a ruzna nacini z doby templaru

na Templštýnu nic nebude protože než ho stačily kompletně dostavět tak jim jistý král Filípek IV. Sličný zatnul tipec. Nálezy jsou pouze od řemeslníků a stavařů(nástroje, předměty denní potřeby), měla by tam být u hradu i dočasná vesnice. Ale poklad ee...

to nemuzes vedet

No zkusím o nich taky něco zjistit...

Vznik řádu
Hugues de Payens, první velmistr řádu templářů

Po dobytí Jeruzaléma a po ustavení jeruzalémského království došlo k nárůstu poutníků do Jeruzaléma. Přesto v celém následujícím čtvrtstoletí nebyly cesty v království i blízkosti Jeruzaléma bezpečné a hemžily se lupiči, kteří zabíjeli a okrádali poutníky. Vznik templářského řádu souvisel s touhou poskytnout ochranu neozbrojeným poutníkům.[1] Bezprostředním důvodem ke vzniku řádu mohlo být napadení 700 poutníků na cestě z Jeruzaléma, kdy bylo 300 z nich zabito a 60 zajato muslimskými útočníky z Tyru a Aškalonu.[2] Přesné datum založení řádu není známo, ale je pravděpodobné, že vznikl v roce 1119 nebo 1120, přestože kronikář Vilém z Tyru (píšící ale až 50 let po vzniku řádu) uvádí rok 1118.

V témže roce 1118 jistí vznešení muži rytířského stavu, pobožní muži, Bohu zasvěcení a bohabojní, se zavázali službou Kristu z rukou patriarchy. Slíbili žít navždycky jako řádní kanovníci, bez vlastnictví, v čistotě a poslušnosti. Jejich předáky byli ctihodný Hugo z Payns a Godefroi ze Saint Omer. Jelikož neměli žádný kostel ani žádné sídlo, dal jim král dočasně obydlí jižně od paláce, blízko chrámu Páně (dnešní mešita Aqsá). ... Král, jeho vznešení muži, také patriarcha a církevní preláti jim svěřili úděly ze svých domén, některé na vymezený čas a některé navěky. Museli se postarat rytířům o potravu a oblečení. Jejich plnou povinností, kterou jim patriarcha a ostatní biskupové uložili za odpuštění hříchů, bylo, že budou chránit cesty a silnice proti útokům lupičů a loupežníků. To se dělalo zvláště na ochranu poutníků.

První písemná zmínka o řádu pochází z prosince roku 1120, kdy byl Hugo z Payns svědkem potvrzení výsad johanitů jeruzalémským králem Balduinem II.[4] Od svého vzniku se templáři těšili přízni krále, patriarchy, ale i významných poutníků jako byli například Fulko V. z Anjou, který se v roce 1120 stal přidruženým členem řádu nebo Hugo I. ze Champagne, který se v roce 1125 stal řádným členem řádu. Představitelé řádu hráli důležitou roli i v diplomatické aktivitě, když Hugo z Payns byl v roce 1127 členem poselstva, které nabídlo sňatek jeruzalémské princezny (a dědičky) Melisendy hraběti Fulkovi z Anjou. Během této diplomatické mise měl Hugo také získat nové vojáky pro tažení proti Damašku.[5] Už dříve požádal král Balduin Bernarda z Clairvaux, aby pomohl templářům získat papežské schválení řádu.
„ [Bůh] naučil vaše ruce bojovat a prsty válčit... “
— Bernard z Clairvaux[6]

Na Moravě je situace známá o něco lépe než v Čechách. První nepřímé zmínky jsou z let 1241 a 1244. V prvním případě se události váží ke vpádu Tatarů do Slezska (bitva u Lehnice) a jejich následném tažení přes Moravu do Uher. Ponce d´Albon, preceptor řádu ve Francii píše o tomto vpádu dopis králi Ludvíku IX. a zprostředkovává zde informace svých bratří. Ti popisovali templářskou účast v bitvě i škody napáchané na řádových majetcích ve Slezsku a na Moravě. Z geografického hlediska se tato událost mohla týkat pouze Čejkovic

Jistě,na Templštejně by mohlo něco být,jako všude,kde je něco známo o pobytu a činnosti templářů,nicméně zmíněná "depozita" byla ůdajně na různých,pro řád strategických místech,např.kostely(dle mého soudu asi nejčastěji,z mnoha důvodů)a jiná vhodná místa( z jejich úhlu pohledu).Po smrti velmistra Mollaye a likvidaci řádu byla zřejmě depozita postupně vybrána a dále již nedplňována,přeživšší rytíři se transfomovali do jiných řádů,nicméňě legendární poklad templářů údajně nebyl dosud nalezen.Co s pokladem provedli se asi hned tak nedovíme,ale můžeme se domýšlet,zvláště když si představíme typy jako hrabě Chattilon(jak nám ho popisují prameny historie)nebo třeba ministra Kalouska!Mě ovšem je daleko,daleko sympatičtější proradný hrdlořez Chattilon,to jistě nebylo takové hnusné prase.

To Jenda.M -skvělá připomínka,přesně tohle se domnívám i já.

Wolffffffffí to já jen opsal-ale zdálo se mi to býti docela zajímavé,protože místa,která jsou tam uvedena jsou ještě dnes reálná...

Vyvrcholením templářské mise v Evropě bylo na koncilu v Troyes v lednu 1129, kde Hugo z Payns popsal neformální zásady a skutky bratrstva.[7] Řád se nejdříve přidal k řeholi sv. Augustina. O rozmach řádu a uznání řehole na koncilu v Troyes roku 1129 se významně zasloužil opat cisterciáckého kláštera v Clairvaux sv. Bernard, který templáře podporoval a byl autorem první řehole řádu, kterou se činnost templářů začala řídit. V této době měl řád tři sta rytířů, kteří veleli zhruba třem tisícům mužů.

Rozmach řádu
Mapa templářských sídel v Evropě

Během čtvrtstoletí své existence se templářům podařilo dostat do centra dění ve Svaté zemi. Před odjezdem druhé křížové výpravy byli schopni svolat do Paříže 130 svých rytířů, kteří se pravděpodobně s francouzským vojskem vydali na východ spolu s nejméně stejným počtem seržantů a služebných bratří.[8] Během výpravy se řádový mistr ve Francii Evrard z Barrès stal jedním z hlavních rádců francouzského krále Ludvíka VII. V průběhu výpravy také král svěřil templářům odpovědnost za ochranu vojska během tažení. Mimo jiné i proto, že měli zkušenosti s tureckou taktikou rychlých útoků jezdectva.[9] Také když se král během křížové výpravy dostal do finanční nouze, byli to právě templáři, kteří mu byli schopni půjčit větší sumu peněz. V červenci 1148 se spolu s křižáckými vojsky podíleli na neúspěšném tažení proti Damašku. Vina za neúspěch tažení byla některými současníky svalována na templáře, kteří prý přijali úplatek, aby obleženému městu tajně pomohli.[pozn. 1] Brzy po skončení křížové výpravy zemřel velmistr Robert z Craonu a na místě velmistra jej nahradil Evrard z Barrès.[11]

Na přelomu let 1149 a 1150 dostali templáři od jeruzalémského krále Gazu, aby se zvýšil tlak na muslimský Aškalon.

Tito muži, udatní a silní ve zbrani, plní své pověření rozvážně a věrně do dnešního dne. Mocně útočili proti uvedenému městu [Aškalonu] častými tajnými výpady, takže ti, kteří nás dříve udržovali ve strachu zabíráním a pleněním celého kraje, se nyní považují za nanejvýše šťastné, když za modlitby nebo za peníze je jim dovolenožít dočasně v míru uvnitř hradeb a v klidu se věnovat práci. “
— Vilém z Tyru[12]

Význam Gazy se ukázal při konečném dobytí města ke kterému došlo v roce 1153. Při dobývání Aškalonu padl velmistr Bernard z Tremelay a nahradil jej André z Montbardu.[13]

V 70. a 80. letech 12. století působila na východě asi 600 rytířů a 2000 seržantů. Z toho polovina z nich působila v jeruzalémském království a druhá polovina v Tripolisu a Antiochii.[14]

No mne spíš zajímají u Nás v čechách a na moravě,protože v izraeli le detektoring zakázán.... to jen tak mimo mísu

to jenda: ja vím ale ja nejdriv pisu onich info pak budu diskutovat o čechách kde sislili templarius bohemius...

Jj je to super..

Jet tak na orleans

pěkné počteníčko parada

Kde to je?????

orleans je nekde na ostrove u francii poklad ma byt pod kostelem ale kostel nechce dovolit vykopavky

V pondělí ráno, dva dny po vítězství, dal sultán vyhledat zajaté templáře a johanity a řekl: „Chci vyčistit zemi od obou těchto rodů.“ Nabídl 50 dinárů každému, kdo přivede jednoho zajatce, a vojsko mu ihned přivedlo stovky z nich. Poručil, aby byli sťati, poněvadž dával přednost tomu zabít je a nedělat z nich otroky. Celý houf učenců a určitý počet zbožných a asketů se nacházeli v jeho okolí; každý prosil, zda by nemohl zabít některého z nich, vytáhl meč a vykasal si rukávy. Sultán seděl, přihlížeje s pobavenou tváří, zatímco nevěřící vrhali ponuré pohledy, oddíly stály seřazeny, emírové ve dvojité řadě. Byli takoví, kteří sekali ostře a čistě a získali potlesk; takoví, kteří váhali a chybili a bylo jim to prominuto; takoví, kteří vyvolali smích – jiní nastoupili na jejich místo. Viděl jsem takové, kteří se hlasitě smáli a zabíjeli, kteří mluvili a jednali; kolik slibů splnili? Kolik chvály získali? Jakou věčnou odplatu si zajistili prolitou krví? Kolik zbožného díla naplnili hrdly, která prosekli? Kolik čepelí se zbarvilo krví za jediné vítězství! Kolik kopí bylo vrženo proti některému ze zajatých lvů, kolik slabosti uzdravili, když oslabili jednoho templáře, kolik síly dali vůdcům ... Kolik nevěřících zabili, aby dali život islámu, kolik mnohobožství strhli, aby budovali víru v jediného Boha, kolik nepřátel zabili, aby bránili přátele!

Z katastrofy u Hattínu vyvázlo jen několik templářů. Nejvýznamnějším z nich byl velký komtur bratr Terricus, který se ujal velení nad zbytky řádu. Brzy po bitvě také adresoval dopis papeži Urbanovi a flanderskému hraběti Filipovi (a zprostředkovaně i všem křesťanům i templářům v Evropě), ve kterém vyzýval všechny k vyslání okamžité pomoci křesťanům ve Svaté zemi. Během následující muslimské ofenzivy ztratili křesťané většinu území ve Svaté zemi. Už v září 1187 se ze zajetí vrátil velmistr templářů Gerard z Ridefortu, kterého Saladin vyměnil za templářský hrad v Gaze. Velmistrovy osudy v dalších měsících neznáme, ale byl ve vojsku, které v srpnu 1189 shromáždil jeruzakémský král Guy z Lusignanu k obléhání Akkonu. V boji v okolí města také velmistr 4. října 1189 padl.[16]

Novým velmistrem řádu byl v roce 1191 zvolen (pravděpodobně pod vlivem anglického krále Richarda) Robert ze Sablé.[17]

Když v roce 1244 vypukla válka mezi as-Sálihem Ajjúbem a Ismá'ílem válka, podpořili Templáři vládce Damašku Ismá'íla. Ajjúb se spojil s chorezemskými Turky, kteří v červenci vyplenili Jeruzalém a velmi brutálně naložili s místním obyvatelstvem. Křesťané sebrali velké vojsko a spolu se svými muslimskými spojenci se 17. října u La Forbie střetli se spojenými vojsky Egypta a Chorezmu. Po dezerci muslimskýćh spojenců byla křesťanská armáda zdecimována. Templáři ztratili v bitvě asi 260-300 rytířů včetně velmistra Armanda z Périgordu, který buď padl přímo v bitvě nebo zahynul později v zajetí. Bitvu údajně přežilo jen 39 templářů, 26 johanitů a 3 němečtí rytíři.[18]

V polovině 60. let 13. století zahájil mamlucký sultán Bajbars dobývání křesťanských území. Templáři ztratili v roce 1266 hrad v Safedu a v roce 1268 Beaufort. Mnohem vážnější však byla ztráta Antiochie. Po jejím dobytí templáři rezignovali na obranu svých hradů v této oblasti a Bagras, La Roche de Roussel a Port Bonnel byly opuštěny. V roce 1271 ztratili další svůj hrad Chastel-Blanc a teprve následujícího roku, kdy bylo zásluhou anglického prince Eduarda uzavřeno desetileté příměří s Bajbarsem, si mohli templáři alespoň na chvíli oddechnout. Během pouhých sedmi let (1265-1271) se Bajbarsovi podařilo odstranit celý základ pečlivé templářské organizace ve Svaté zemi.[19][20]

V 70. letech 13. století podporovali templáři nároky sicilského krále Karla z Anjou na jeruzalémský trůn. Svým postojem si templáři znepřátelili většinu šlechty ve Svaté zemi, která podporovala kyperského krále Huga. Karlovu pozici oslabilo povstání proti jeho vládě na Sicílii. Templáři pak raději podpořili kyperského krále Jindřicha II. (Hugova syna a nástupce).

Když v roce 1277 zemřel Bajbars, nahradil jeho syny schopný vojevůdce Kalavun.

„ Maršálek templářů, upřímný muž bodrého srdce, uvěřil sultánovi a vyšel spolu s dalšími ven. Ve věži zůstali jen někteří bratři, kteří byli zraněni. Sultán ihned maršála a templáře zajal a dal všem bratřím a všem mužům srazit hlavu. Když bratři, kteří zůstali ve věži a nebyli tak nemocní, že se nemohli hýbat, slyšeli, že maršálkovi a ostatním byla sťata hlava, postavili se na odpor. Proto začali Saracéni věž podkopávat. Podkopali ji a opřeli ji a ti uvnitř se vzdali. Saracéni vpadli do věže s takovým množstvím lidí, že opory, které věž držely, se zhroutily. Stavba spadla a zahynuli všichni templáři a Saracéni, kteří byli uvnitř. Při svém pádu se věž sklonila do ulice a rozdrtila víc než dva tisíce tureckých jezdců. “
— Templář z Tyru[21]

Neúspěchy evropské snahy dobýt a udržet pozici na Blízkém východě začaly pádem jeruzalémského království v roce 1187, roku 1244 ztratili Evropané Jeruzalém a v roce 1291 padla i poslední pevnost St.Jean d'Acre. To ukončilo přítomnost křižáckých armád ve Svaté zemi. Templáři i Špitálníci museli postupně opustit dobytá území. Templáři se vraceli do Francie po etapách přes Kypr a Sicílii, zatímco Špitálníci našli své konečné útočiště na ostrově Malta.

Z ekonomických aktivit templářů se zdá být patrné, že jejich vedení si uvědomovalo složitost pozice na východě a je zřejmé, že se snažili vybudovat základny i v Evropě. Počátkem 13. století se tak templáři stali výraznou ekonomickou, politickou i vojenskou silou, která nepodléhala prakticky nikomu a měla sloužit jen papeži. Templáři vybudovali početnou a silnou nadnárodní armádu. Jejich hrady a pozemky se nacházely po celé Evropě a Středním východě. Vystupovali také jako významní mezinárodní bankéři a vydělávali na křížových výpravách a obchodování se Svatou zemí obrovské jmění.

V roce 1212 tak vybudovali v Paříži na pozemcích darovaných řádu Ludvíkem VII. budoucí sídlo řádu Templ, kde sídlili po odchodu z Kypru. V té době již původní smysl řádu, tj. ochrana poutníků, zcela zmizel. Řád se věnoval především svým ekonomickým aktivitám, přičemž se podle některých kritiků základní hodnotou řádu staly právě peníze. Pařížský Templ sloužil jako velká pokladnice a banka, byla zde uložena i velká část královského pokladu ve speciálně k tomu vybudované věži. Sloužil však i jako útočiště pro pronásledované, které využil při bouřích v roce 1306 sám král Filip IV. Sličný.

Z ekonomických aktivit templářů se zdá být patrné, že jejich vedení si uvědomovalo složitost pozice na východě a je zřejmé, že se snažili vybudovat základny i v Evropě. Počátkem 13. století se tak templáři stali výraznou ekonomickou, politickou i vojenskou silou, která nepodléhala prakticky nikomu a měla sloužit jen papeži. Templáři vybudovali početnou a silnou nadnárodní armádu. Jejich hrady a pozemky se nacházely po celé Evropě a Středním východě. Vystupovali také jako významní mezinárodní bankéři a vydělávali na křížových výpravách a obchodování se Svatou zemí obrovské jmění.

V roce 1212 tak vybudovali v Paříži na pozemcích darovaných řádu Ludvíkem VII. budoucí sídlo řádu Templ, kde sídlili po odchodu z Kypru. V té době již původní smysl řádu, tj. ochrana poutníků, zcela zmizel. Řád se věnoval především svým ekonomickým aktivitám, přičemž se podle některých kritiků základní hodnotou řádu staly právě peníze. Pařížský Templ sloužil jako velká pokladnice a banka, byla zde uložena i velká část královského pokladu ve speciálně k tomu vybudované věži. Sloužil však i jako útočiště pro pronásledované, které využil při bouřích v roce 1306 sám král Filip IV. Sličný.

omlouvam se za 2.kraT INFO

Ahoj templáři byli i na hradě Veveří u Brna.Pod hradem je podzemí zahaleno tajemstvím.Za války využívané Němci,pověst o templářském pokladu a dokumentech 3 říše brát s rezervou.Ale okolí může být na nálezy zajímavé.

podzemi je jako zahaleno kameny ze se tam neda jit

Jéé,už vím,kde je Templštejn....mám ho kousek od chaty,tak se tam jistě skáknu mrknout..