Začátečnické přešlapy aneb chybami se člověk učí…

Vidím, že nikdo nereaguje, tak si dovolím vstoupit....
Já bych řekl, že první chybu uvádíš hned v popisu - zřícenina hradu. Pro mě jsou tato místa tabu. Já totiž mám svá vlastní pravidla, a ctím to, že na těchto velmi starých historických místech nemá amatér s detektorem co hledat. Jo, ve spolupráci s archeology - to je jiná. Ale jinak bych to obcházel obloukem.
Drtivou většinu mých "výprav" podnikám pěšky v okolí baráku. Pole, kde se plácám, jsou z poloviny mé vlastní, anebo mají vesměs majitele z okruhu mých kamarádů a známých ze vsi. O vstup vždy poprosím - stačí zavolat. Všichni mi to vždy bez potíží dovolili, dokonce většina z nich použila formuli: "hele už nemusíš volat, klidně tam choď, než to zasejou. Vím o tobě, je to o.k."
Proč to píšu - protože podle mě je chyba nových hledačů právě v tom, že často kašlou na základní principy slušnosti a mají nulovou sebereflexi pokud jde o cenné lokality. Pravda, v dnešním světě Yutuberů, kde někteří bez skrupulí hrabou kde je napadne a ještě jim není blbé používat vějičky, jako jsou nastrčené vzácné mince zakoupené od stejně pochybných kšeftmanů na internetu, není divu. Tyto kanály nejsou o hledání, to je nábor. Nábor nadrženců, kteří vidí jen krabice stříbrňáků a v očích zpravidla mají symbol dolaru, jako Strýček Skrblík. Štěstí je, že většina z nich odpadne po dvou-třech pokusech.
Ale dost moralizování. K tvým nadhozům:
Čistění mincí....zkoušel jsem už leccos, ale popravdě, mým jediným přítelem zůstal jemný olejíček, kterým omytou minci lehounce "ošmudlám". Nechávám vše v nálezových stavech. Mám to tak nejraději. Mince mám uloženy v papírové krabici, v suchu, kde takto vydrží léta bez jákýchkoliv oxidačních změn. A hrozně mě baví se v tom hrabat
Reakce na okolí - já jsem při hledání samotář. Nemám žádné kamarády v tomto koníčku. Mám tady v blízkém okolí pár známých, ale hledat s nimi nechodím. Dva jsou moc. Za denního světla jsem i sám dostatečně vidět pro všechny zvědavce, možná i bonzáky a závistivé zmrdy. Proč tomu pomáhat, žejo... Proto vždy volím tmavé nebo maskovací oblečení, což je odpověď na další tvůj nástřel. Byl jsem však už několikrát osloven zcela cizím člověkem se žádostí o pomoc - najít náušnici, součástku z rozebraného karburátoru sekačky, klíčky od auta.... Ti lidé vždy přišli slušně a já jim vždy vyhověl. Dělá to detektorníkům dobré jméno
No a detík ... podle mě je to v první řadě o penězích- každý to má jinak. I rovnou po autoškole už můžeš řídit Ferari s V8 motorem. Otázka je, co z toho člověk má.... Já jsem devět let hledal s T. Alphou, což je pro začátečníky ideální stroj. Jednoduchej, srozumitelnej, nezničitelnej. Pak jsem přešel na Racera a nyní velmi toužím po Equinoxu 800. Ale mám ještě koníčka motorku, a chci jít do nové, tudíž Equinox se odkládá.
Takže já vlastně moc chyb neučinil (si myslím). Nezveřejňuji žádná videa úděsné kvality nebo s nejapnými podvody, a s ničím nekšeftuju. Historickým místům se vyhýbám. A snažím se chovat velmi, velmi nenápadně. To jsou dle mého největší chyby dnešních začátečníků - když činí opak. Ale jak říkám - já jsem solitér, individuum, netypický příklad, neorganizovaný, nejezdící na setkání....
Všechny ostatní věci jsou spíš o možnosti horší nebo lepší volby - já osobně bych je za chybu asi nepovažoval.
Omlouvám se za slohovou práci. Buď pozdraven a ať to pípá. Yura

Yuro každý není vlastníkem pole a v oblasti kde působím já by bylo dost obtížné ho vůbec dohledat. U nás se o pole starají většinou nějací pohrobci JZD či státních statků kteří za to vyplácejí jejich majitelům peníze. Tihle správcové na nějakého hledače na poli zpravidla z vysoka...kašlou. Samozřejmě pokud není zaseto případně když nějaký šílenec hledá ve vzrostlém obilí či kukuřici. Některé pozemky pravda vypadají jakoby je ani nikdo nevlastnil, jsou zarostlé vysokou lebedou, což není pro hledače taky žádné torno.
K tomu čištění mincí - tak to seš šťastnej člověk, protože to co nacházím já zpravidla nejde ani na místě identifikovat a bez chemického čištění bych ani nevěděl, co to bylo za minci.
Souhlas s tím, ze památky, pietní místa, nemluvě o archeologických oblastech by měly být pro hledače svaté. I kdyby někoho napadlo tam jít třeba v noci hledat, tak nejspíš stejně nic nenajde a bude se pořád rozhlížet, protože si bude moc dobře vědom, že nedělá správnou věc. Nestojí to za to.

Zahlédl jsem, že se tu přetřásají začátečnické chyby a přešlapy… Něco málo bych k tomuto tématu měl…
Za obrovskou začátečnickou chybu považuji ovlivnění videi z YT, kde je vše „načančané“, ozvučené a hlavně sestříhané… taky koho by zajímalo, že jdete po lese a dvě sta metrů jste bez signálu…a pak vykopete brokový spodek… Takže nováček, omámen a natěšen, zakoupí detektor a jde na to… V lepším případě má nějaký vztah k historii a třeba se z něj časem vyvine slušný hledač, v horším případě to vidí na snadný zisk z prodeje nálezů a je zle…
(Zde musím přiznat, že na tato videa nekoukám, resp. několikrát jsem shlédl pár minut a pak jsem to vypnul…mě prostě tohle sledovat nebaví a ani na tom nevidím nic zajímavého)
Výběr detektoru…tady se dá snadno udělat chyba… Kopie z Číny, detík v akci v Lidlu, rozhašený kousek z druhé či třetí ruky… Neviděl bych jako chybu začít s něčím v cenové relaci cca 7 až 10 tisíc, za to se dají koupit už velmi dobré detektory… A později, když začátečník zjistí, že ho to fakt baví, se může přesunout do vyšší kvality i vyšší ceny…
Čištění mincí…první pokusy s první mincí většinou končí vhozením do citronky…neředěné… Taky jsem takto zprasil něco prvních nálezů… Tady se vyplatí nespěchat, pochlubit se pěkným nálezem lze i s odstupem času… Není žádnou ostudou požádat o radu zkušené, je to lepší, než zničit např. nějaký zajímavý měděný početní peníz… Osobně dávám přednost „nastudování“, tj. přečíst si, co k tomu mají kolegové…
Lokalita…sorryjako, ale jít s detíkem na hrad, byť vypálený Husity…no to je fakt hodně přes…. Osobně to mám tak, že chci být při svém koníčku neviděn… Tedy přes den do lesa, v noci louky a pole… Někdy udělám výjimku a jdu na pole i ve dne, ovšem pole musí být samozřejmě neoseté a ještě to musí být daleko od domova…Souhlas majitele by byl samozřejmě lepší, v blízkém okolí domova ho mám, ale pokud jede člověk „na blind“, těžko získá souhlas k prospekci… Dávám přednost tomu, nedráždit…
Vše, co zavání historií, by mělo být tabu…tedy jen pro archeology… Mám kousek od domova Keltské hradiště a nikdy mě nenapadlo tam zajít hledat…přesto doufám, že v širším okolí najdu něco keltského…mnoho let bez úspěchu…
Legislativa…pořád je detektoring tak trochu na hraně zákona… Nalezená věc patří státu a neodevzdání je zákonem postihováno… Kdo na to měl koule, ten to před třiceti lety neřešil a drancoval Sudety… Přiznávám, že si tam čas od času udělám pro zpestření výlet…ale zatím jsem nenašel nic extra zajímavého, natož aby to bylo k odevzdání… Nejsem rád, že je tento koníček masivně propagován, je to dvousečné… Moc kohoutů na jednom smetišti znamená řídnoucí nálezy a také hrozí negativní medializace… Takže by měl každý či každá, kdo zvažuje tento koníček provozovat, mít na paměti, že staré dobré „Nečiň druhým to, co nechceš, aby oni činili tobě“ by mělo být svaté…
A to je tak asi vše, co bych měl k tématu přešlap či chyba začínajícího hledače…ale koukám, že jsem chvilkama moralizoval, místo toho, abych rozebíral chyby a chybičky… což přičítám Chianti, které u psaní usrkávám…pardon…

Chodit s detektorem po lukách či polích v noci a svítit si přitom baterkou či čelovkou může být adrenalin či zkouška odvahy ale přijde mi to takové...zvláštní. Většina lidí má podle mě zažito, že pod rouškou tmy operují venku zpravidla nějaké podivné existence s nekalými úmysly.

Zkrátka byl bych pro, aby hledání s detektorem nebylo společností kriminalizováno ale aby bylo legalizováno. Když chce někdo chytat ryby, musí splnit nějaká kritéria, musí být někde registrován, musí prokázat svou teoretickou a praktickou způsobilost, musí platit i nějaké příspěvky. Ale necítí se pak na lovu jako nějaký štvanec, který se musí skrývat. Samozřejmě že jsou lidé, kteří chytají ryby i bez rybářského lístku, ale to už je jiná kapitola.

Tímto jsem se sice dostal už dost mimo téma ale řekl bych, že i vypořádání se s legálností či nelegálností naší činnosti se bude bytostně dotýkat i většiny začátečníků až na ně jednou jukne třeba nějaký myslivec...

Kolego Zlatokope - jaký by mělo smysl chodit v noci po poli s čelovkou?? To už tam člověk může jít ve dne a vyjde to nastejno... V noci se chodí proto, aby člověk nebyl vidět a aby se dostal tam, kam se za světla nedá dostat. Typicky je to malé pole velmi blízko u vsi, v podstatě, co psi dovolí... Podotýkám, že být blízko u vsi je důležité i z mysliveckého hlediska...nehrozí střelba...

Začátečnická chyba by mohla být i zanedbaná příprava na hledačku... Podívat se na mapu, kam že to jdu, by mělo být základem úspěchu... Taky jsem jezdil zpočátku jen tak a výsledky stály za prd... Ale samozřejmě to může být i obráceně, sebelepší příprava a nálezy na nic a pak se jede někam na první dobrou a člověk sotva táhne kapsu...

Čelovku jsem zatím nepoužíval ale uvažuji o jejím pořízení. Hledat, kopat a dohledávat potmě jde sice taky, ale s čelovkou to půjde nejspíš lépe. Notabene když se teď den začíná kvapem krátit a mě by se chtělo ještě hledat ale bohužel už není nic vidět.
No a dostáváme se k výbavě či výstroji. Kromě detektoru, dohledávačky, polní lopatky a vhodného outdoorového oblečení a obuvi jsem si zvykl na gumové nákoleníky a gumotextilní rukavice. Vše to nahážu do batohu a sedám na kolo anebo při vzdálenější cestě beru auto.
Vhodné destinace pro hledání si vybírám třeba při jízdě kolem do práce či za nákupy. Plánování je dobrá věc ale v reálu zas až tak moc volných polí k dispozici v mém okolí není. Všude totiž něco je. Hodně kukuřice, řepa a jiné plodiny. Člověk by řekl, že na podzim bude na polích prostor ale zatím ne. Párkrát jsem zkusil jít do lesa či vysoké trávy, ale pole mi vyhovuje nejlíp a hlavně jsem tam toho zdaleka nejvíc našel.

Zdravím všechny kolegy, jsem absolutní nováček. Dneska jsem byl poprvé s detektorem na louce a v lese. Učím se detík ovládat, zkoušet a testovat. Nic neumím, nic zvláštního nečekám, prostě uvidím, co bude. Beru to jako takovou rehabilitaci po těžkým úrazu v sedle, procházka s nějakou smysluplnou činností. Ale jako skoro první nález přišla krásná podkova těžkýho lesáckýho koníka. Potěšila mě, vyčistím a pověsím na zeď kutlochu. Třeba mi přinese trochu toho začátečnickýho štěstíčka.

Vybral sis dobrou a zajímavou činnost. Tělu a fyzické kondici prospěšný pohyb v přírodě, sběr nálezů prostřednictvím kterých se časem zpravidla více identifikuješ s krajinou, kterou obýváš.
Začneš kolikrát přemýšlet, kde se to tady vzalo a kdy a kdo toto asi ztratil či vyhodil...Nikdy se toho už nedopídíš. Samozřejmě bacha na zapovězená chráněná místa a nekopat nikomu na políčku za barákem. Ale to by snad nikoho soudného ani nenapadlo