25.4. 1626 Bitva u Desavy

Dobře zvolená taktika Albrechtem z Valdštejna vyhrála císařské armádě jeden z důležitých střetů třicetileté války. Hrabě Mansfeld musel zavelet k útěku, přišel o čtyři tisíce mužů. Bitva u Desavy se odehrála 25. dubna 1626.

Potom, co se ligistický generál Tilly střetl s osamoceným vévodou brunšvickým v bitvě u Stadtlohnu a na hlavu ho porazil, zdála se být německá protestanská věc zcela ztracena. To se ale změnilo ve chvíli, kdy v roce 1625 vstoupil do třicetileté války dánský král Kristián IV. Postavil se na stranu protestantů, kteří prohrávali jednu bitvu za druhou. Měli velká očekávání, protože Dánsko v té době dobře prosperovalo.

Bylo v plánu, že Kristián IV. zaútočí na vojsko vedené Johannem Tillym v Porýní. Protestantský generál Petr Ernst II. hrabě Mansfeld zase vedl armádu do Magdeburgu s cílem rozbít nepřátelskou linii západně od řeky Labe. Císařsko ligistická vojska měl na starosti vrchní velitel a zároveň bohatý moravský šlechtic Albrecht z Valdštejna, který povstal, aby mohl být v čele vojska.

Mansfeld zaútočil na Desavu, nejdůležitější přechod mezi Magdeburkem a Saskem. Jenže Valdštejn se to dozvěděl a byl schopen zajistit předmostí na břehu řeky Labe tím, že na východní stranu povolal své vojáky. K dispozici měl kolem 20 tisíc mužů. Mansfeld měl početnější vojsko, ale přesto nebyl schopný císařskou obranu prorazit. Valdštejn totiž navíc okupoval les a protivníka obklíčil.

Útok nařídil Mansfeld v šest hodin ráno 25. dubna 1626. Bitva trvala šest hodin a Valdštejnovi se podařilo plně využít připravenou taktiku. Z lesa povolal do boje jízdu i pěchotu. Zároveň nařídil útok také z předmostí. Mansfeld byl nucený dát se k ústupu. V jeho táboře navíc vybuchl vůz se střelným prachem, což vyvolalo chaos. Mansfeld ztratil okolo čtyř tisíc mužů.

Po porážkách od ligistické a císařské armády u Desavy a Lutteru v průběhu roku 1626 ovládl habsburský tábor postupně takřka celé Německo a Dánsko se mírem uzavřeným 22. května 1629 vzdalo všech svých ambicí.

„Porážku protestantů v Německu stvrdil Restituční edikt, který vydal Ferdinand II. 6. března 1629. Znamenal návrat k majetkovým poměrům v říši roku 1552 (Pasovská smlouva), což by v důsledku znamenalo, že by protestantské stavy musely vydat nedávno zabrané majetky. Restituční edikt lze chápat jako katolickou interpretaci náboženského vyrovnání z roku 1555,“ píše Drahomír Suchánek a Václav Drška v knize Církevní dějiny – novověk.

Albrecht z Valdštejna se dožil padesáti let. Byl úspěšných v bojích ve válce falcké, dánské i švédské. Jeho armáda čítala až 100 tisíc mužů. Největším protivníkem byl pro něj již zmiňovaný Kristián IV.

Zdroje: Drahomír Suchánek a Václav Drška: Církevní dějiny – novověk, www.britannica.com, www.dreissigjähriger-krieg.de