40 000 římských mincí pod podlahou domu. Depot, který nebyl klasický poklad

Ve francouzské vesnici Senon došlo při plánované přístavbě rodinného domu k objevu, který patří mezi nejzajímavější depotní nálezy posledních let. Jak je ve Francii běžné, stavební práce zde musely předcházet záchrannému archeologickému výzkumu. Ten provedl tým Národního institutu preventivní archeologie (Inrap) pod vedením Simona Ritze na ploše přibližně 1 500 m². Během tří měsíců odkryli pozůstatky římské zástavby a pod podlahami někdejších domů narazili na tři keramické nádoby plné mincí.

Celkem šlo o více než 40 000 římských mincí uložených přibližně před 1 700 lety. Dvě nádoby se dochovaly neporušené na původním místě, třetí byla už ve starověku vyzvednuta a v zemi po ní zůstaly pouze tři zapomenuté mince. Už samotný způsob uložení je velmi zajímavý. Nádoby nebyly jednoduše zakopány, ale stály vzpřímeně na vyrovnávacích kamenech a jejich hrdla byla zarovnána s úrovní podlahy. To znamená, že byly snadno přístupné a evidentně nebyly určeny k jednorázovému ukrytí.

Archeologové proto odmítají označení „poklad“ v klasickém slova smyslu. Vše nasvědčuje tomu, že šlo spíše o jakýsi domácí "pokladničku". Mince byly do nádob ukládány postupně a zároveň z nich byly pravděpodobně i vybírány. Tento výklad podporuje i nález mincí přichycených na vnějších okrajích dvou nádob, které byly přidány až po jejich uložení, ale ještě před definitivním zasypáním. Jinými slovy, někdo s tímto „depotem“ běžně pracoval.

Podle odhadů numismatiků obsahovala první nádoba přibližně 23 000 až 24 000 mincí o hmotnosti kolem 37 kilogramů, druhá dalších 18 000 až 19 000 mincí s hmotností přibližně 50 kilogramů. Celkově tak jde o mimořádně velký soubor, který představoval značný majetek. Není přitom bez zajímavosti, že mince nesou podobizny císařů Marcuse Piavoniuse Victorinuse, Gaiuse Piuse Esuviuse Tetricuse I a jeho syna Gaiuse Piuse Esuviuse Tetricuse II, tedy vládců tzv. galského císařství. Samotné uložení mincí je však datováno až do období mezi lety 280 až 310 n. l., tedy do doby, kdy už byl tento státní útvar minulostí. Otázkou tak zůstává, jakou hodnotu tyto mince pro své majitele tehdy ještě měly.

Samotná lokalita rozhodně nebyla bezvýznamná. Senon byl v římské době prosperující osadou s kamennými domy, podlahovým vytápěním, dílnami i hospodářským zázemím. Obyvatelé byli zřejmě řemeslníci a obchodníci, kteří si mohli dovolit akumulovat značné množství mincí přímo ve svých domech. Osud této čtvrti byl ale dramatický. Na počátku 4. století ji zničil požár, po němž došlo k obnově. O několik desetiletí později však oblast vyhořela znovu a tentokrát už byla definitivně opuštěna. Domy se postupně rozpadly, prostor se proměnil v pole a nádoby s mincemi zůstaly po staletí nedotčené.

Zajímavým detailem je i blízkost vojenského opevnění vzdáleného přibližně 150 metrů od naleziště. Zda mají depoty nějakou souvislost s vojenskou přítomností, obchodní činností nebo širší ekonomickou situací pozdně římské říše, zatím není jasné. V širším okolí bylo již dříve objeveno zhruba 30 podobných depotů, žádný z nich však nebyl zachován v tak přesně definovaném kontextu – tedy přímo uvnitř konkrétních domů v jasně identifikované zástavbě.

Nález je nyní v rukou odborníků z Inrapu, kteří mají přibližně dva roky na jeho kompletní zpracování. To zahrnuje nejen konzervaci a katalogizaci jednotlivých mincí, ale také detailní analýzu jejich složení, původu a oběhu. Teprve poté bude možné přesněji odpovědět na otázky, které tento mimořádný depot otevřel. Už teď je ale jisté, že nejde jen o další soubor mincí, ale o unikátní vhled do fungování peněz, majetku a každodenního života v pozdní římské Galii.