Kam zmizel zlatý poklad republiky

Kategorie: Poklady

Dostala se mi do rukou pozoruhodná kniha Stanislava Motla, která ve svém podtitulu má napsáno: O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi. Tenhle podtitul mne zaujal, a proto jsem se dal do jejího čtení. A aby bylo jasno, kniha nebyla napsána za dob cenzury před rokem 1989, ale v roce 2003. Z knihy jsem si odnesl vedle mnoha poznatků i ten, že jsme byli nejen pro Sovětský svaz nevyčerpatelnou studnicí, ale že i Ti, ke kterým se vždy shlíželo jako k našim spojencům a vzorům, nebyli až zase takovými přáteli, jak by se na první pohled zdálo.

A závěr knihy mne doslova šokoval a jsem přesvědčen, že by šokoval i vás, když se dočtete, že část zlatého pokladu v historických mincích i zlatých cihlách byla již v době demokracie po r. 1989 zcela bezostyšně prodána, aniž by o tom veřejnost věděla. Mohu zaručit objektivním potenciálním čtenářům, že budou překvapováni v každé kapitole a na mnoho věcí si udělají možná jiný názor, než měli dosud. 

Autor prošel mnoho různých archivů, hovořil s mnoha pamětníky, pročetl mnoho dobového tisku, neméně knih různých autorů k dané problematice, na které se i odvolává, takže jeho kniha faktů je věrohodná a je z ní cítit opravdový zájem o tajemství československého zlatého peněžního pokladu.
Kniha začíná tím, jak vlastně po založení republiky v r. 1918 zlatý poklad vznikal, že to bylo obdobným způsobem, jako v případě Národního divadla. Tedy lidovou sbírkou. Čtenář se i dozví něco z historie Československé republiky. Dozvíte se, že i legionáři se významně podíleli na zlatém pokladu, stejně jako i o jejich bojích v carském Rusku a o ochraně zlatého pokladu Ruska, který nakonec předali bolševikům. Zajímavé kapitoly, plné překvapení na každé stránce pak pojednávají o době první republiky i o době, kdy se vlády chopil Adolf Hitler, dozvíte se o oficiálních i zákulisních jednáních při Mnichovské dohodě i o osudu československého zlata při začátku německé okupace.

Zlatému pokladu republiky za 2. světové války je věnováno několik kapitol, z nichž stěžejními částmi je převod části zlatého pokladu do nacistické banky a část přes švýcarské banky do Anglie. V jedné z kapitol pak Stanislav Motl v souvislosti s čachry Angličanů a nechvalně známého pana Chamberlaina s československým zlatem cituje i slova Winstona Churchilla, který koncem války konstatoval, že vydání části československého zlata bylo vlastně „druhým Mnichovem“.
Zajímavé pasáže jsou pak o tom, o čem vyprávěl autorovi osobní tajemník presidenta Beneše prof. Táborský. Jistou satisfakcí za zradu Angličanů v souvislosti s Mnichovem a zašantročením československého zlata mohou být Churchillova slova na slavnostní večeři, kde prohlásil: „Nevím, jak se věci dále vyvinou a nemohu ani říci, zdali Velká Britanie půjde kvůli Československu do války. Ale jsem si docela jist, že mír, který budeme uzavírat, se nebude uzavírat bez Československa. Slibuji, že pokud budu živ, budu pracovat, abych odčinil ten hrozný zločin, kterého jsme se dopustili na vaší zemi.“ Tato slova zazněla směrem k prezidentu Dr. Benešovi.

Nejsmutnější kapitolou v souvislosti s československým zlatem přes slova Winstona Churchilla je, že Velká Británie účtovala vládě Československa každou pušku, každou uniformu, každé ponožky, baťoh, zkrátka museli jsme zaplatit Anglii zlatem veškerou výzbroj i výstroj československých vojáků, byť jako třeba letci zachraňovali Velkou Británii. A co je i zarážející, že jsme museli zlatem platit i za ty vojáky, kteří za Anglii padli. Tahle kapitola nese název „Umři – ale napřed zaplať“.

Dalších několik kapitol pak hovoří o bojích československých vojáků včetně parašutistů a československých letců. V pozadí pak nezůstává i hrdinný boj československých vojáků u Tobruku. Kniha se zmiňuje i o zlatu, které bylo zabaveno Židům za okupace. Není v knize zapomenuto i na zlatý poklad samostatného Slovenského štátu v době, kdy se Slováci odtrhli za německé okupace od zemí Koruny české. A samozřejmě že se okrajem věnuje i odboji Slováků proti německým okupantům. Je pochopitelné, že se v knize hovoří i o pražské revoluci, příjezdu vítězné Rudé armády do Prahy a o rozličných jednáních ministra zahraničí té doby Jana Masaryka v souvislosti nejen s naším zlatým pokladem
.
V kapitole Vítězové a poražení je taková rekapitulace o českém zlatém pokladu.

 V době před Mnichovem měla naše země, tedy Československo v různých trezorech doma i v zahraničí uloženo více než 90 tun měnového zlata. 14 tun jsme ztratili po záboru pohraničí, dalších více než 6 tun odvezli němečtí okupanti po příchodu do Prahy v létech 1939 a 1940, včetně velmi vzácné numismatické sbírky zlatých mincí. Přes 26 tun si vzali Britové za to, že naši vojáci bojovali i za Velkou Británii, tedy jako kompenzaci za výstroj a výzbroj našich vojáků a letců na Západě a přes 23 tun vydali Britové z Banky pro mezinárodní platby v Basileji. Dalších 15 tun zlata využili nacisté pro obchodování se strategickými surovinami. A to se již nemluví o ztraceném zlatě z brněnské Zbrojovky a plzeňské Škodovky.
Po roce 1945 bylo v analýze dr. Chmela konstatováno, že výše měnových ztrát představovala 135,5 miliardy korun a připočteme-li k tomu ztráty na židovském majetku, v průmyslu, zemědělství, dopravě apod., činila celková ztráta 456,3 miliardy korun. V knize není zapomenuta ani doba „studené války“. I v té době se permanentně jednalo o československém zlatém pokladu, pochopitelně že vzhledem k okolnostem byla jednání mnohem obtížnější. V jedné z kapitol je pak i zmínka o únoru 1948 a není zapomenuto ani na politické procesy po roce 1948, byť na první pohled nijak nesouvisí se zlatým pokladem, zejména o procesu se „spikleneckým centrem“ kolem Rudolfa Slánského, ale není zapomenuto ani na proces s dr. Miladou Horákovou a generálem Píkou. 

Jako na okraj pak se kniha zmiňuje o „zlatém chrámu“ ve Fort Knoxu v USA a o ochranných opatřeních, které toto největší složiště zlata chrání. To je velmi zajímavé čtení. A pak už se dostáváme ke kapitole, kde je uvedeno, jak Landsmanschaft, tedy sudetští Němci, zasahovali do jednání mezi tripartitou a Československem. Tripartita bylo spojení zástupců západních státu vč. USA. 

Dosti odkazů je na knihu bývalého ministra zahraničí Bohuslava Chňoupka „Memoare in Laris“ a rád bych citoval pasáž jednoho z československých vyjednavačů, který žádal o uvolnění z funkce. Cituji: „Víte, velmi pečlivě jsem si prostudoval podklady, hlavně otázku vojenského úvěru. A je mi z toho nanic. Až se mi zvedá žaludek. Určitě jste viděl (hovořeno k B. Chňoupkovi) seznamy vojenské výstroje a výzbroje. Vždyť my máme platit i za šňůrky do bagančat, za spodky, za šle, které nosili naši vojáci, když bojovali i za ně, Angličany. No ale prosím, každý má jinou morálku, každý vidí jinak svět.

Ale co je na tom strašné a co nemohu přenést přes srdce, že jsou mrtví. Tam je započítána i výstroj těch, co padli. A leží někde v Africe, u el-Alameinu, Tobruku, kde bojovali proti Rommelovi nejen za nás, ale i za Anglii. A jsou tam započítané i ponožky našich letců, co bránili Londýn a bombardovali tam Německo a někde je tam sestřelili a zahynuli. A jsou tam zahrnuty i uniformy důstojníků, které přesunuli do Ruska a kteří tam bojovali se svobodovci a padli možná na Dukle, nebo u Mikuláše.
Až mi z toho naskakuje husí kůže, když o tom hovořím, nehněvejte se na mne, ale nemohu. Ne že bych byl slabá povaha. Němci mne zajali v Povstání a do konce války mě drželi v zajateckém lágru a tam jsme si užili své, ale na tohle nemám silné nervy. Pochopte mne, pane ministře, a vyměňte mne. Sotva bych se udržel, kdyby mi předložili účty za košile, rukavice a svetry a musel bych říci – tak a teď jdeme účtovat za krev!“ konec citátu. Autor knihy se pak i osobně setkal s Bohumilem Chňoupkem a pochopitelně i od něj získal mnoho cenných informací.

Důležitým poznatkem, který jsem z knihy získal je i fakt, že na základě Postupimské dohody nám mělo Německo zaplatit válečné reparace, které jsme však do dnešního dne nedostali (a asi už nikdy nedostaneme), ač válečné reparace jsou nepromlčitelné. Jak nás měli západní spojenci rádi, ukazuje i ten fakt, že všechny finanční nároky, které měla Velká Británie k Polsku, byly odpuštěny a smazány již v r. 1956. A v knize je i zmínka o nalezení části našeho pokladu v rakouských dolech, kam Němci všechny cennosti ukryli, i zajímavé zjištění, že jeden z nejmocnějších mužů normalizační doby po r. 1968 Vasil Biľak navrhoval ukončit veškerá jednání a propagandisticky využít nevrácení zlatého pokladu domů, což mu naštěstí nebylo odsouhlaseno.

fort nox

 
V poslední třetině knihy se pak již hovoří o návratu části zlatého pokladu do republiky 20. 2. 1982. Návrat byl proveden třemi speciálními letadly za všech možných bezpečnostních opatření a naprostého utajení, takže veřejnost prakticky o této události nebyla informována. A je zajímavé, že odpovědné osoby prakticky do dnešního dne neodtajnily některé dokumenty, které se týkají zlatého pokladu republiky.V době rozdělení Československa byly v sejfech Státní banky 102 tuny zlata, při čemž Česká republika (nemám rád slovo Česko, nevím proč, ale nemám) získala 63,289 tun zlata a Slovenská republika 39,137 tun zlata. A v následujících řádcích pak přicházejí šokující stránky knihy. 

Autorovi knihy řekl jeden z velmi dobře informovaných pracovníků Státní banky České republiky na otázku, co je s českým zlatým pokladem?

Cituji: „Copak vy nevíte, že jsme před dvěma lety zlato prodali?“ A to v době, kdy na celém světě zlato získávalo na hodnotě a prakticky všechny státy zlato nakupovaly jako trvalou peněžní hodnotu. V té době se Česká republika zlata zbavila prodejem. Zlato bylo prodáno ve dvou etapách v září 1998. V první fázi šlo o 31 tun zlata a toto zlato jsme vyměnili s Německem za dluhopisy. A to se stalo v době, kdy byl guvernérem Státní banky ing. Josef Tošovský. V knize jsou pochopitelně jmenováni všichni rozhodující členové bankovní rady. A je zajímavé, jak Státní banka v souvislosti s prodejem českého zlatého pokladu mlžila, a to i prostřednictvím internetu. V souvislosti s touto otázkou jsou pochopitelně autorem knihy jmenováni konkrétní jednotliví pracovníci, kteří s touto problematikou měli co do činění.

V závěru knihy pak autor pátrá po zlatých mincích ze zlatého pokladu a místo závěru pak poslední kapitolu nazval „Prodané zlato a zapomenutí hrdinové“ a jako poslední tečku uvádí tabulku o držení zlata jednotlivými státy, kterou si dovoluji z knihy opsat.

USA         8149,0 tun
Německo         3445,8 tun
Mezinárodní měnový fond         3217,3 tun
Francie         3024,6 tun
Itálie         2451,8 tun
Švýcarsko         1957,0 tun
Nizozemsko         873,6 tun
Japonsko         765,0 tun
Portugalsko         606,8 tun
Slovensko         35,1 tun
ČESKÁ REPUBLIKA         13,7 tuny !!!

Dočetl jsem tuto knihu téměř na „jeden zátah“, jak je napínavá, nabitá fakty a informacemi, o kterých se nám normálním smrtelníkům ani nezdá. A navíc si cením i toho, že není napsána jednostranně, tendenčně ani k jednomu z kritických období dějin Československé a následně České republiky.

Je napsána velmi objektivně a ten, kdo by se chtěl dále zabývat výše zmiňovanou problematikou a dovědět se podrobnosti, dává autor návod, kde získávat další informace ke studiu i pro vlastní vědění. Doporučil bych každému, kdo se dívá, nebo díval, bez ohledu na skutečnosti, nekriticky ať již dříve na Východ a dnes, jak je moderní, na Západ, aby si citovanou knihu Stanislava Motla přečetl a pak by poznal, že i „přátelé“, ti i oni, nejsou zas až tak velkými přáteli, a dokážou uzmout i to, co není jejich. Ono asi stále platí, není všechno zlato, co se třpytí!!!

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

zajímavý článek ale jeto pěkně k vzteku :,-( :-/

Moc hezké čtení do zimního dne, zřejmě válečná a poválečná vřava z nich udělala zvěř.
A pár mrchožroutů se nažralo ještě v 98.

Ano je to bohužel pravda a je zajímavá historie Henlainovy sudetoněmecké strany se souhlasem Masaryka, ale přece si nebudeme kazit večer.........

http://www.reformy.cz/zpravy/kam-zmizel-zlaty-poklad/ :-D :-D :-D :-D :-D

Už jsem to taky někde četl...

Článek zaslal autor.

Je mi z toho na blití,je to hnus velebnosti.Jinak pěkné čtení o:-) :,-(

Je mi z toho na zvracení. Ta vlastizrádná zlodějská sebranka co nám za nekřesťanské platy vládne po 89 dokázala za 20let prošuntračit a nechala rozkást a vytunelovat majetek který se tady vytvářel od založení Československa.

To je strašné,smutné,hrozné. :,-(

Jenom bych doplnil něco, co v článku ani v knize nezaznělo. V podstatě veškerý válečný material Velká Británie nakupovala v USA, a na většinu si musela pujčovat. V době kdy USA ještě nevstoupily do války, pak svojí "neutrální" pozice doslova zneužívaly.

Velká Británie závislá na konvojích tak za obrovské částky nakupovala zastaralé torpedoborce nebo letadla. Díky obrovským půjčkám se tak na konci roku 1945 dostala země takřka do bankrotu.

Není to tak černobílé, jak by se mohlo zdát.

Raději snad ani nechci vědět víc, tyto informace se fakt podepisují na lidském zdraví... Stačí, když se nervuju u večerních zpráv a nadávám.
Kdyby byla další pražská defenestrace, já bych běhal pod okny s pěkně nabroušenou halapartnou, až bych byl celej říčnej. A napichoval a napichoval... :-/

Není to moc kvalitní, ale lepší než nic…;-)
http://www.ulozto.cz/4998887/kam-zmizel-zlaty-poklad-zip

Někde jsem četl přepočet na osobu. Byl jsem pak pěkně nasranej.

Super článek o nejspíš super knize!
Připojuju se k Elmarovi, že nic není černobílé.
Politika je holt svinstvo. Pro mě je neuvěřitelný hlavně to, co se dělo po revoluci 1989, na křivdy vůči našemu národu ze strany spojenců související s druhou světovou válkou mám trochu, no spíš hodně, odlišný názor. Zkusme se na tuto záležitost podívat z druhé strany, ze strany spojenců. Byli jsme zrazeni, to nepochybně, ovšem důležité je i to jak jsme reagovali. Svěsili jsme hlavu a odevzdali zbraně. Neříkám, že mělo smysl bojovat, ale toto jsou fakta. Poláci jsou hrdí na to, jak se zachovali, i když prohráli na celé čáře, a na nás se kvůli tomu dívají skrz prsty. Věřte mi, vím, o čem mluvím. My jako národ poukazujeme na ty co opustili protektorát a bojovali proti okupantům a myslíme si, že nám svět má být za ně vděčný. Jenže všechno stojí peníze a válčení tuplem. Faktem zůstává, že armádu musel někdo vybavit a živit. Chtít peníze za vybavení poskytnuté našim vojákům nám přijde nemorální. Možná, ale já říkám buďme za to vděční. Když totiž v Postupimi probíhalo poválečné porcování medvěda, vážně se uvažovalo o našem zařazení mezi spojence Německa. Jak je to možné? My se totiž považujeme za hrdiny druhé světové války, ale na jakém základě? Kvůli v celosvětovém měřítku zanedbatelnému počtu bojujících dobrovolníků nebo snad tomu nesmyslnému několik dní trvajícímu povstání, které přišlo v podstatě až po válce? Jistě, byl tu odboj a hrdinství lidí do něj zapojených nechci znevažovat, ale z obecného hlediska to byla zase jen kapka v moři. Život v protektorátě jistě nebyl žádná slast, nicméně v porovnání se zbytkem válčící Evropy to byla brnkačka. A když se v Postupimi rozhodovalo, zda budeme zařazeni mezi vítěze nebo poražené, svou váhu určitě měla i ochota platit účty. Kdybychom zapadli po bok Německa, a opakuji – chybělo málo, přišli bychom o všechno zlato a ještě bychom museli platit reparace. Slovensko mělo v tomto ohledu obrovské štěstí, že s námi po válce mělo být v jednom státě. Neplatit za armádu a být zařazen po bok vítězů? Čili vyhrát válku s nulovými náklady? To by přece vůči ostatním národům, nebylo fér a ony na to, samozřejmě, nepřistoupily.

to eduard: Myslím, že je dobře, když se někdo snaží nahlížet na věci s odstupem a vnímá je v širším kontextu. Já ale stále zastávám názor, že Československo patřilo mezi okupované země v 2. světové válce. A to bez ohledu zda se tu válčilo či nikoli. Situace kdy hrozilo, že budeme zařazeni po bok Německa, tudíž spojenci zapomněli na Mnichov a následnou okupaci, spíše připomíná geniální tah, jak získat alespoň nějaké prostředky pro zaplacení válečných dluhů. Malá země jíž na konci války zbyly aspoň nějaké rezervy je velkým lákadlem pro vítěze na pokraji bankrotu. Samozřejmě i pro ty vítěze jímž dluží vlastní spojenci. Také se to dá interpretovat tak, že jsme zaplatili dvakrát. Poprvé rozdělením republiky a ztrátou velké části území, protože nás Británie včele s Chamberlainem „hodila přes plot“ v domnění, že jim se nemůže nic stát. A podruhé, když jsme byli přinuceni podílet se na jejich válečných výlohách. A to je velice smutné ať to beru jak to beru. Na druhou stranu šlo opravdu o hodně a dost jsme i získali a pod vidinou válečných reparací to nemuselo vypadat tak zle.

Nedávno jsem četl že jsme museli anglii ještě v roce 1988 za výstroj wwII zaplatit ještě nějaký peníze,ten článek nemůžu dnes najít,nevíte někdo něco o tom?Jinak mnichov dokazuje jak měli naši spojenci blízko k německu,v té době blíž jak bolševici.

sorisso:
Trochu se ohradím. Když napíšeš slovo"brnkačka" samostatně tak to vyzní úplně jinak než v kontextu věty, do které jsem ho zasadil já. Pokud by mělo být použito odděleně, to bych radši zvolil sousloví "relativní klid protektorátu".

Jednou jsem mluvil s Angličanem, který měl úplně stejné výhrady k praktikám USA vůči Velké Británii. Tam zase říkali dojení ze strany USA "landlease" a jejich centrální banka se kvůli tomu málem položila. Jak píše Elmara, spojenci dostali spojence téměř do bankrotu. Horší vysvětlení už je ale pro prodej našeho zlata po roce 1990.

vox:především se angličani položili málem sami,mnichov,kterého jsou hlavní strůjci ze strany našich předválečných spojenců ,nebylo jenom odevzdání sudet,ale kdyby tato zrada nedopadla a Hitler by musel o naše uzemí válčit,tak útok na Československo měl v Německu znamenat útok na svržení Hitlera ze strany německých generálu a tím i armády,ale mnichov jim bohužel vzal půdu pod nohama.Jinak nás Anglie zradila a pak okradla,byl to opravdu dobrej spojenec,ani se nedivím Stalinovi že sněma před napadením Polska nechtěl nic mýt.

To, že se platilo za vybavení našich vojáků bych ještě bral. Avšak to, že naši představitelé v devadesátých letech zlato zašmelili to je podle mne vlastizrada. Jen by mne zajímalo, čím bychom platili, kdyby zase došlo k nějaké té krizové situaci. Těmi našimi rychle reznoucími mincemi? V takovýchto časech jen zlato má cenu. Je to jen můj názor, ale z historie se dá poučit.

V době protektorátu se u nás ve značné míře rozvinula kolaborace, nejen ta životně nutná pro přežití. Po roce 48 to pokračovalo, i když hodně dělalo přesvědčení pro novou myšlenku. Ale totéž už nelze říct o situaci po roce 68. To už byli hlavně jen kolaboranti kvůli prospěchu. A ti samí propluli do dnešních dob a nedělalo jim žádný problém prodat zlato. Pokud se takové chování bude tolerovat a nepojmenují se viníci, lepší to tu nebude.

Kulkysi, máš to sice plné hrubek, ale jedno se nedá upřít: máš pravdu.

hrůza beru detektor a jdu k Tošovskýmu na zahradu :-P

Zdar chlapi,knížka přečtená jedním dechem a zase (po kolokáté již) jsem přišel o pár dalších ideálů... :,-(

vox:máš pravdu,zkusím se polepšit i když v mým věku to bude těžký.

Moc pěkný a poučný článek. Můj náhled na okolnosti tím nijak výrazně nebyl přetvořen i když jsem knihu nečetl, neboť o podobných praktikách mám povědomí. Ale málokdo ví, a to zde není zmíněno, že jsme po skončení WW I. byli zařazeni, jako následnický stát, mezi poražené mocnosti a museli platit válečné reparace vítězným mocnostotem. Třeba Německo se s tímto dluhem vypořádávalo ještě velmi nedávno..viz: http://tn.nova.cz/magazin/historie/kalendarium/dnes-definitivne-skonci-prvni-svetova-valka.html No a že USA, jako stát, na jehož území nebyly války už přes 200 let, dokázal vytěžit z obou světových válečných konfliktů, je nabíledni. A že politika je svinstvo a spojenci nás zaprodali hned dvakrát, dokazuje rozdělení sfér vlivu, které bylo dohodnuto už na Jaltské konferenci.

Na jedné straně jsme zaplatili Angličanum,nadruhé nám zustal majetek Sudetských Němcu.Taže vlatně nula od nulu vzešla










Na jedné straně jsme zaplatili Angličanum,nadruhé nám zustal majetek Sudetských Němcu.Taže vlatně nula od nulu vzešla










Fischere, ono to s tím vzejitím nuly od nuly a majetkem Sudetských Němců není až tak úplně, jak píšeš..... 8-)

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru