METEORITY

1. část

Meteorit je těleso, které díky příznivým podmínkám dopadlo na zemský povrch. Naší atmosférou prolétá rychlostí od 11 do 72 km/s. Většina meteoritů se přitom roztaví a vypaří. Projdou jen ty, které měly na počátku správnou hustotu, rychlost a strukturu. Například železné meteority při průletu méně odtávají, a tím se zvyšuje i jejich pravděpodobnost dopadu. Křehčí meteority musejí mít velkou vstupní hmotnost. Posledním důležitým faktorem je výška, ze které se k nám řítí. Letí-li ve výšce větší než 30 km nad zemí, je vysoká pravděpodobnost, že se vypaří.

Odkud se vlastně meteority berou?
Meteority většinou představují pozůstatky po vzniku sluneční soustavy před více než čtyřmi a půl miliardami let. Řada z nich ale vznikla později, při srážkách planetek v oblasti mezi Marsem a Jupiterem, stejně jako při průletech velkých vlasatic.
Nejčastěji „padají hvězdy" v srpnu, v listopadu a dubnu. Vědci odhadují, že ročně dopadne na Zemi asi 4 tisíce tun meteorické hmoty.

Jak je můžeme rozdělit?
Meteority, které k nám dopadnou, dělíme na dva základní typy. A sice condrity a siderity. Dále podle jejich složení na železné, kamenoželezné a, které jsou nejhojnější.

Chondrit je druh kamenného meteoritu, který vznikl nahromaděním prachu mateřské mlhoviny. Je složen především z křemičitanů. Na průřezu jsou patrné kulové granule, které jsou v pozemských podmínkách velmi reaktivní a rychle erodují.
Chondrity jsou nejstarší známé materiály ve sluneční soustavě. Takřka všechny jsou staré více než 4,56 miliardy let, což zhruba odpovídá stáří slunečního systému. Zhruba 86 % známých meteoritů jsou chondronity. Největší chondrit byl nalezen v roce 1969 u mexického města Allende. Všechny jeho úlomky dvě tuny.

Siderit je složen především ze železa a niklu. Pochází pravděpodobně z jader rozbitých planetek. Se sideritem  mají společné jen to, že obsahují železo. Největší nalezený siderit váží šedesát tun a leží v Namibii. Podle stupně koroze se odhaduje, že původně měl asi 100 tun.

typy meteoritů:

Naleziště meteoritů
Najdeme je po celém světě. Nejlépe se nacházejí meteority železné, které jsou vůči okolí velmi atypické, a tedy snadno rozpoznatelné. Také příliš nepodléhají okolnímu prostředím. Chondrity jsou po dopadu málo odolné a při dešti se většinou rozpadají. Navíc se často podobají okolní hornině, což jejich lokalizaci ztěžuje.
Největší koncentrace nalezišť meteoritů jsou v posledních době zaznamenány v Antarktidě. Díky odtávání ledu se dostávají postupně napovrch. Zde jsou pro svoji typicky tmavou barvou snadno rozpoznatelné. Malé týmy badatelů na sněžných skůtrech jich nasbírali tisíce.
V horských hřebenech Hoher Straussberg a Hirschfaeng se zase nacházejí v nadmořských výškách mezi 1300 - 1900 metry. Řádově několik desítek procent však tvoří zcela neschůdné, či jen velmi obtížně schůdné horské hřebeny. Další část tvoří horské louky v údolích, kde je terén natolik členitý, že systematické procházení často znemožňuje. Je tedy značná šance, že i na místech, které jsou takzvaně „prohledána" se meteority stále nacházejí. Zbytek oblasti tvoří lesnatý porost na svazích různé strmosti a kosodřevina. Bohužel se nedá očekávat, že by meteorit při dopadu způsobil nějaké viditelné škody, takže hledání v lesních porostech není snadné a je lehké meteorit přehlédnout.
Vzhledem k tomu, že se ví jistě, že v oblasti se nachází alespoň 20 kg materiálu a pouze necelých 10 procent z tohoto množství bylo doposud objeveno, lze považovat oblast za otevřené loviště. 
Dalším význačným nalezištěm jsou pouště, kde se hledají pomocí moderních terénních vozidel. Již na dálku jsou tmavé kameny dobře viditelné.

Tipy na naleziště

Dne 3. ledna 1970 se podařilo několika kamerami zachytit dráhu meteoru o celkové váze 17 kg. Největší měl hmotnost deset kilogramů. Meteorit byl nazván jako Lost City podle městečka v Oklahomě (USA), v jehož blízkosti dopadl. Jednalo se opět o chondrit, který patří mezi nejběžnější typy meteoritů.

Dne 1. září 2000 vstoupilo vesmírné těleso do atmosféry rychlostí 15 km/s. Meteor se rozzářil nad Rožmitálem pod Třemšínem ve výšce zhruba 86 km nad Zemí. Při svém letu k jihu zhasl 22 km nad zemí. Celý jev trval zhruba pět sekund. Podle odhadů se mohlo na povrch dostat asi 10 kg. Podle vypočtené dráhy měl meteorit dopadnout na území Šumavského národního parku u hory Stožec. Uskutečnilo se několik expedic hledajících tyto meteority, ale bohužel žádné zbytky dopadu nalezeny nebyly. Hlavním důvodem byla velká členitost a komplikovanost terénu s bažinami a hustým porostem.

Austrálie - několik meteoritů bylo nalezeno v oblasti Nullarbor západní a jižní Austrálie. Meteority se zde dobře nacházejí, protože země je zde rovinatá a je pokryta vápencem. Tmavá barva meteoritů je proto výrazná.

Afrika -  v roce 1989 bylo objeveno asi sto meteoritů v Libyi a Alžírsku v oblastech známých jako rwgs nebo hamadas. Jsou to  ploché, nevýrazné oblasti jen s malými oblázky a menším množstvím písku. Meteority jsou zde dobře zachovány díky suchému podnebí.
Dne 9. dubna 2009 zachytily kamery bolid, který letěl směrem přes Rakousko na Slovinsko. Na Slovinsku se kus o hmotnosti zhruba 2,3 kg roztříštil na spoustu různě těžkých kousků.

Kráter Lonar

Pozoruhodné velké impaktní krátery

• kráter Vredefort v Jižní Africe, největší známý impaktní kráter na Zemi (300 km v průměru)
• krátek Chicxulub blízko pobřeží Yukatan (170 km v průměru)
• manicouaganské jezero v Québecu, Kanada (100 km v průměru)
• kráter Popigai v Rusku (100 km v průměru)
• kráter Acraman v jižní Austrálii (90 km v průměru)
• impaktní kráter Chesapeake Bay (90 km v průměru)
• jezero Siljan ve Švédsku, největší kráter v Evropě (52 km v průměru)
• kráter Manson, Iowa
• jezero Clearwater, Kanada.
• kráter Lonar v Indii, (1,83 km v průměru).

Barringerův kráter

2. část

Jak meteorit poznáme?
To je celkem složité. Nejjistější by bylo, kdyby vám spadl přímo na hlavu. Ale to se prokazatelně stalo jen jednou.
Žádné obecné a dostatečně spolehlivé kritérium, na základě kterého lze ihned rozhodnout o vesmírném původu podezřelého kusu horniny, totiž neexistuje. U podezření na meteorit se proto dělá mineralogický i chemický rozbor. Důležité je i zkoumání radioizotopů, které nám můžou často říci, jak dlouho byl materiál původního tělesa vystaven kosmickému záření.
Pro mnohé meteority je rozpoznávacím znakem přítomnost zaoblených okrouhlých jamek, které připomínají otisky prstů tzv. regmaglypty. Jsou vytvářeny nadzvukové proudy během průletu atmosférou (meteorit Karakol). Obecně přitom platí pravidlo, že čím je meteorit větší, tím větší tyto dolíky jsou. Na druhou stranu ale také platí tvrzení, že se vždy vytvořit nemusí. 
Pro železné meteority, které nebyly příliš postiženy pozemským zvětráváním, je typická velmi tenká černá kůrka natavení. Její tloušťka málokdy překračuje jeden až dva milimetry (meteorit Sikhote-Alin). Natavená kůra je sice hlavním poznávacím znakem, nicméně může být velmi tenká a pod náporem povětrnostních vlivů brzy po pádu zmizí. Kromě toho se tu a tam meteorit za letu rozlomí na několik kusů a obnaží tak vnitřní, nezčernalé části.
Na hledání železných meteoritů můžete použít naše detektory kovů.
Po naleptání železných meteoritů zředěnou kyselinou dusičnou se na naleštěných plochách objevují typické Widmanstättenovy obrazce. Existují však i železné meteority bez těchto obrazců. Železné meteority lze rozpoznat také díky jejich velké měrné hmotnosti. Jsou proto  nápadně těžší než běžné pozemské horniny.
V případě kamenných meteoritů jsou zejména na odlomech dobře patrné kuličkovité útvary - chondry, které se v pozemských horninách nevyskytují. V některých případech jsou velké jako špendlíková hlavička, v jiných jako hrášek. Často lze sledovat i drobná zrnka železa rozptýlená mezi ostatními částmi.
Existují však kamenné meteority bez chonder a také velmi vzácné uhlíkaté chondrity. I když mají ve vesmíru největší zastoupení, představují nejkřehčí kosmické kamení a průlet atmosférou přežijí jenom málokdy. A pokud ano, rychle se na vzduchu rozpadají. Na první pohled vypadají jako kus uhlí, to pro vysoký obsah organických látek, a pokud je navlhčíte, zpravidla nepříjemně páchnou. Uhlíkaté chondrity představují pro odborníky materiál vyvažovaný zlatem!

V meziplanetárním prostoru jsou nejhojnější kamenné chondrity. V pozemských sbírkách dominují především železné meteority, protože snadněji přežijí spalující let zemskou atmosférou a jsou nápadné ještě dlouho po svém pádu.
Hmotnosti a nepravidelné rozměry meteoritů kolísají od nejjemnějších prachových částic až po mnohatunové kusy (doprovázeny vznikem kráteru, který je nepřehlédnutelný). Největší známý meteorit se jmenuje Hoba, leží v Namíbii a váží šedesát tun. Spadl před nejméně několika tisíci lety (možná i milióny). A původně měl kolem sta tun.

železný meteorit

Meteorit jako šperk.
Meteority se, ačkoli nebývají příliš vzhledné, dostaly i mezi drahé kameny. Nemají sice předpokládané vlastnosti, jež by je mohly řadit mezi drahé kameny, ale diktát módy je neúprosný. U nás se zatím neobjevil, ale na západních trzích se setkáme se šperky ozdobenými železným či kamenným meteoritem.
Najít je můžete na:
http://www.naturshop.cz/meteorit-sikhote-alin-rusko-p-4244.html
http://www.torrin.cz/meteority-a-tektity/meteority/meteorit-sikhote---alin-sibir.html

přívěsky

Pozoruhodné meteority

• Allende, největší známý meteorit (Chihuahua, Mexiko, 1969)
• Allan Hills 84001 – meteorit, o kterém se mluvilo jako o důkazu života na Marzu
• Canyon Diablo - meteorit železa používaný pre-historickými americkými domorodci
• Cape York - jeden z největších meteoritů na světě. Je vystaven v muzea americké  historie
• Ensisheim meteorit - nejstarší meteorit jehož pád je přesně datován ( 7. listopadu 1492, Ensisheim)
• Fukang meteorit - Byl nabídnut v aukci za  tři milióny USD v dubnu 2008
• Hoba - největší známý meteorit
• Kaidun - možná z Marzova měsíce Phobos
• Murchison - obsahuje nucleobases - stavební kámen života
• Willamette - největší meteorit ve Spojených státech
• Bacubirito meteor (Meteroito de Bacubirito) - váží 20 až 30 tun
• Černý kámen ve zdi Kaaba v Mekce - o něm se vědci domnívají, že je také meteoritem.

Za kolik?
Náš přední geolog Petr Jakeš z PřF UK Praha (Ústav mineralogie, geochemie a nerostných zdrojů), který se doposud jako jediný Čech podílel na výzkumu měsíčních hornin v NASA, pro ČTK řekl: „Sibiřské meteority se v Praze prodávají kolem deseti Kč za gram.V Praze se
s meteority podle něj a Pavla Suchana z České astronomické společnosti čile obchoduje a vlastní je již mnoho sběratelů.
Největší světová burza, kde je s nimi možné obchodovat, je v Tuesconu v Arizoně (USA), v Evropě pak v Mnichově.

Meteorit Yamato 793169, nalezený 20. listopadu 1979 v rámci japonského projektu National Institute of Polar Research na ledovém poli poblíž pohoří Yamato (Antarktida), pochází z Měsíce. V seznamu měsíčních meteoritů Randy L. Koroteva je uvedeno jen třicet nálezů těchto vzácných poslů z nebes. Podle katalogu meteoritů Sáry R. M. Gradyové, kde je uvedeno přes 20 tisíc meteoritů, představují lunární meteority pouze několik setin procenta z celkového počtu. Hodnota lunárních meteoritů je proto obrovská. Zatímco za gram platiny bychom zaplatili kolem pěti set korun a za gram zlata kolem čtyř set korun, pak za gram měsíčního meteoritu zaplatíme přes sto tisíc korun!

Meteorit Údolí oblohy, který podle vědců přiletěl z pásma asteroidů mezi Marzem a Jupiterem, byl objeven v argentinském kráteru Compo del Cieli a na burze v New Yorku prodán za 93 000 dolarů.

Kam s ním?
Nálezci možného meteoritu mohou dopravit kámen do:
Národního muzea v Praze, na Astronomický ústav Akademie věd České republiky v Ondřejově,Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze,event. do geologických sbírek některého z větších muzeí (třeba Moravského zemského muzea v Brně).

Pokud budete mít to štěstí a padání či dopad meteoritu zaznamenáte, pak jsou pro
odborníky nesmírně důležité následující údaje: přesná doba pádu, trasa v atmosféře, popis průvodních jevů (světelných, zvukových) a dokumentace (fotografická) místa, kde byl kámen či kameny nalezeny. Meteoritu se nikdy nedotýkejte holou rukou, opatrně ho zabalte třeba do čistého igelitového pytlíku a uvědomte některou z výše uvedených institucí, nebo alespoň nejbližší hvězdárnu.