Neobvyklé pohřby keltských „válečníků“ ve Francii. Někteří byli pohřbeni vsedě a nesou stopy násilí

Archeologové ve Francii narazili na pohřebiště z doby železné, které se výrazně vymyká tomu, co z keltského prostředí běžně známe. Nedaleko Dijonu bylo odkryto celkem 18 hrobů, přičemž některé z nich ukrývaly opravdu neobvyklý detail – kostry uložené v sedě.

A právě tohle je na celém nálezu nejzajímavější. V keltské Evropě se totiž standardně setkáváme s pohřby v natažené nebo mírně skrčené poloze. Pohřeb vsedě je naprostá výjimka a zatím nikdo nedokáže s jistotou říct, proč k něčemu takovému docházelo.

Samotné pohřebiště pochází z období zhruba před 2 000 lety, tedy z pozdní doby železné. Podle archeologů šlo pravděpodobně převážně o muže a na některých kostrách jsou patrné jasné známky násilných zranění. To otevírá otázku, jestli máme před sebou hroby válečníků, nebo lidí, kteří zemřeli během nějakého konfliktu.

Možností, jak si zvláštní uložení těl vysvětlit, je hned několik. Mohlo jít o specifický rituál, který měl pro tehdejší komunitu zvláštní význam. Stejně tak se mohlo jednat o osoby s výjimečným postavením. A nelze vyloučit ani opačný pohled – tedy že šlo o jiný způsob zacházení s lidmi, kteří zemřeli násilnou smrtí.

Tomu by odpovídaly i samotné kosterní nálezy. Některé lebky a další části skeletu nesou stopy úderů a zranění, která velmi pravděpodobně souvisejí s násilnou smrtí. Nabízí se tak scénář, že pohřebiště může souviset s nějakým střetem, menší bitvou nebo jinou dramatickou událostí. Ve hře ale zůstává i možnost poprav nebo rituálních praktik.

Lokalita samotná přitom rozhodně nebyla bezvýznamná. Oblast kolem dnešního Dijonu patřila v době železné k důležitým regionům, kde se setkávaly obchodní cesty i kulturní vlivy. Žily zde keltské komunity, jejichž život byl mnohem pestřejší a složitější, než si často představujeme.

Nález tak nepřináší jen další informace o pohřebních zvycích, ale hlavně otevírá nové otázky o fungování tehdejší společnosti. Proč byli někteří lidé pohřbeni jinak než ostatní? A co přesně se na tomto místě odehrálo?

Na odpovědi si ještě budeme muset počkat. Archeologové nyní čeká detailní analýza kosterních pozůstatků, případných milodarů i přesnější datování jednotlivých hrobů. Teprve další výzkum ukáže, jestli jde o ojedinělý místní zvyk, nebo o zatím neznámý fenomén z keltského světa.

Zdroj: livescience.com

Sám jsem oblast Dijonu před časem měl možnost projet a navštívil několik opid. Určitě mohu doporučit Alessii a Bibracte. Alessie má velice moderní muzeum, které vás nemusí úplně chytnout za srdíčko, pokud jste staromilci jako jsem já. Ale na kopci jsou rozsáhlé vykopávky a dají se také projít místa obléhacích táborů po Césarovi. Krásné!

Bibracte má nádherné muzeum, podstatně blíže mému vkusu. Mimo obrovského množství materiálu (kope se zde od dob Napoleona III.) se můžete těšit i na pár kousků, které jsou ze Stradonic. Slouží jako srovnání hmotné kultury v různých částech keltského světa. Samotné opidum, které bylo v podstatě změněno v římské město, je umístěné na kopci v dechberoucím parku a je to jedno z nejkrásnějších míst kam jsem se dostal s láskou k archeologii.

Alessie

Bibracte