Štěstí z neštěstí - hledačský příběh

        Začátkem mého příběhu bych chtěl pozdravit všechny lovce, lovkyně a hledače pokladů. Příběh, který Vám chci vyprávět, je výsledkem několika náhod, které kdyby se neodehrály, asi bych na takové místo a na poklad, který tohle místo ukrývalo, nikdy nenarazil. Pohodlně se usaďte, vypusťte z hlavy veškeré starosti a  naslouchejte.
        Blížil se víkend, tak jsem začal procházet mapy a vyhledávat nějakou zajímavou lokalitu, kde jsem ještě nebyl já, ani nikdo z vás :-) a kde by se pod zemí mohly nacházet nějaká ta kolečka či zajímavé artefakty. Píše se rok 2016 na přelomu měsíce července a srpna, takže hledám v  lokalitách mimo pole a snažím se pokud to jde v jehličnatých lesích, abych se vyhnul klíšťatům. Jak tak koukám do map, narazil jsem na jedno místo, kde se kdysi dávno nacházela křižovatka a nedaleko křižovatky je ve starých mapách zaznačena nějaká stavba a na dnešních mapách stavba již není. Stavba je označena velkými písmeny J.H., což nevím, co znamená, ale jsem rozhodnutý pro tohle místo a začínám si chystat vše potřebné do batůžku. Zítra je sobota, ráno si jen uvařím kávu do termosky, vezmu nějaké občerstvení a mohu vyrazit .

Dnes vyrážím bohužel bez kolegy, měl nějaké povinnosti a tak jsem nucen jít sám. Místo je vzdálené cca 20 km od mého bydliště a pak ještě cca 4 km pěšky lesem. Vyrážím tedy něco po šesté hodině ranní, počítám s tím, že mi bude trvat cca 1 - 2 hodiny, než se dostanu tam kam chci. Kolem sedmé hodiny jsem dojel autem na předem vytipovanou polní cestu, kde musím nechat auto a dál pokračovat pěšky. Z auta vytahuji detektor, rýč, batůžek a vyrážím po asfaltce, která vede dál do lesa, ale je na ní zákaz vjezdu. Mohl jsem jet autem dál, ale respektuji zákaz. Svědomí mi říká, že se tu jezdit nemá a že tam zákaz není pro nic za nic .

Po výšlapu do mírného kopce asi 1 km dorážím na první křižovatku, kde končí asfaltka, ze které již budu odbočovat do lesa. Na konci asfaltky stojí zaparkovaná 3 auta, tak si říkám, že jsem jediný vůl co respektuje dopravní značky. Detektor jsem zatím nezapnul a jdu lesem k místu určení. Po cestě narážím na jakoby kopaná, ale zahrabaná místa. Říkám si, asi sem někdo chodí, pokračuji tedy dál. Jsem natěšený a už mi zbývá necelý kilometr a budu tam. Čím víc se blížím k místu, tím víc se mi zdá, že tam slyším nějaké hlasy a začínám se bát, že je to v pytli a že to vypadá, že i někdo jiný měl stejný nápad jako já, vydat se zrovna dnes na stejné místo. Pokračuji tedy dál a už je to jasné, v dálce vidím osobu jak mává detektorem, moje nadšení se rázem změnilo ve zklamání. Vydal jsem se tedy za osobou, že alespoň zjistím co má za nálezy a trochu si povykládáme . Nakonec jsem zjistil, že tam jsou tři, dva muži a jedna žena. Pozdravíme se a chvilku vykládáme o nálezech, asi tak 10 minut. Nic zajímavého prý nenašli a že taky nejsou odtud. V hlavě se mi honí myšlenka kam teď půjdu. Neznám to tu a takhle narychlo nic nedohledám, ale přece se neotočím a nepůjdu domů .

Odcházím tedy nějakým směrem, asi kilometr od nových známých na nějaký palouk. Tam si dám kávu a cigaretu a rozhlížím se kam jít. Říkám si prohledám tenhle palouk a pak půjdu lesem směrem k autu. Na palouku bylo pár pěkných signálů, tak jsem kopal, nebylo tam však nic závratně zajímavého, jen nějaké nábojnice, tuším 2 dvouhaléře a nějaké Kčs mince. Vyrážím tedy směrem k autu a asi po pěti stech metrech jsem se blížil k menší houštině, ve které se mi zdálo, že je také nějaký pohyb. Říkám si, to už dnes není možný, zas tam někdo je, asi nějaký houbař. Jsem u houštiny a mávám detektorem a najednou slyším, že se v houštině ozvalo "Chro Chro" a něco se valí ke mě. Instinkt mi napověděl: "Utíkej !!!". Rozběhnul jsem se tedy co nejrychleji k nejbližším stromům. Utíkal jsem co to dalo a v té rychlosti jsem pohledem vybíral  na který strom vyskočit, abych se dostal dost vysoko od země. Za běhu jsem upustil detektor a rýč a bylo mi jasné, že je tam bachyně. Chvíli za mnou asi běžela, ale ne celou cestu. Po chvíli se zatavila, já jsem uběhnul asi 50 metrů a bachyně se zastavila někde v půli cesty. Vyskočil jsem na takový střední buk, vylezl jsem asi tři metry vysoko a koukal na bachyni, za kterou z houštiny vylezlo několik selátek. Chvilku se tam motaly a asi za 15 minut mi zmizely z dohledu .

Mezitím jsem si na stromě stihnul zapálit. Prasata už nevidím, ani neslyším, ale říkám si mám tu kafe, tak si dám ještě kafe a půjdu opatrně dolů. Hlavou se mi honí myšlenky, co se mi ještě dnes přihodí, a jestli by nebylo lepší, kdybych už šel raději domů. Ještě než jsem slezl ze stromu, rozhlédnul jsem se po okolí a všimnul jsem si nedaleko nějaké skály a v ní jakoby byla nějaká rozvalina, tak jsem si řekl, že pokud bude detektor v pořádku, půjdu se tam podívat. Slezl jsem tedy dolů, opatrně jsem se blížil k detektoru a k rýči, vzduch vypadal, že je čistý, tak jsem vzal detektor a ten byl vypnutý. To snad nééé, po bližším prozkoumání jsem zjistil, že jak jsem ho upustil, tak nárazem jen vyskočila baterie (Minelab Explorer SE Pro). Zacvaknul jsem baterii nazpět a uf, naštěstí vše funguje jak má. Vydal jsem se tedy ke skále, kterou jsem viděl ze stromu. Jak jsem dorazil ke skále, našel jsem v ní opravdu rozvalinu, kterou když se prošlo, uvnitř se nacházel prostor cca 6x6 m. Nebyla to jeskyně, nemělo to strop, celkově na mě to místo působilo jako nějaká stará skrýš .

Začal jsem to tam tedy prohledávat a jen v jednom místě se ozval opravdu krásný signál. Začal jsem tedy kopat . Kopal jsem asi 25 cm hluboko a usmála se na mě mince; měděná, ale velká. Trochu jsem ji očistil a po prozkoumání se jednalo o 15-ti krejcar z roku 1807. Dohledávačkou zkouším projet díru a pořád tam něco je. Ještě jednou jsem zaryl rýčem a hlínu vyhodil ven. Dohledávačka už uvnitř na nic nereaguje, tak dohledávám v hlíně, co je venku. K mému překvapení jsem dohledal dalších 7 mincí a to: 4 ks 1 krejcar, 1 ks 3 krejcar, 1 ks 6 krejcar a radost největší jsem měl ze stříbrné mince 20 krejcarů  Maxmilian III. Josef z roku 1773. No věřte nebo ne, s chutí jsem si sednul vedle vykopané díry, nalil si zbytek kafíčka a užíval si pohody a radosti z vykopaného depotu. Přemýšlel jsem, jestli to tam někdo ztratil nebo ukryl, nebo jak se to tam mohlo dostat. Je možné a moje teorie je, že tam někdo kdysi dávno přespal a mince tam vytrousil. No ať už to bylo jakkoli, pravdu se nikdy nedozvím a o zbytek se bude muset postarat moje a Vaše fantazie. Po odpočinku a upravení místa do původního stavu, jsem se rozhodnul, že už se vydám nazpět k autu a na cestu domů, že už jsem toho dnes zažil dost. Při cestě zpět jsem došel na asfaltku, kde již stály jen 2 auta ze tří a za stěrači měly papírky z lesní správy za nepovolený vjezd do lesa :-).

mince

ince

Nakonec jsem si to vše shrnul a říkal jsem si, že na to jak ten den začal špatně, jsem z toho možná  vyšel nejlépe jak jsem mohl ......  Doma po vyprávění mého zážitku jsem si uvědomil, že jsem měl vlastně několikrát za sebou  štěstí z neštěstí a tak také pojmenuji tenhle příběh. Loučím se s vámi  Lovci, Lovkyně, Hledači a těším se na Vaše zajímavé příběhy a zážitky, a když se mi zase něco zajímavého přihodí, určitě se s Vámi o své zážitky opět podělím .

S přátelským pozdravem Ať to pípá, Vás zdraví Honza alias Skipi
 

Komentáře

:-) :-) :-)

Za jeden den toho adrenalinu bylo až moc.
Pěkný

Pěkně a poutavě napsané .. :-)

Děkuji že se líbí :-)

nádhera...... S tema čuníkama se mi to taky parkrát stalo, ale místo buků jen sloupy AC/DC........ :-D

Moc peknej pribeh,za me za palec :-)

Pěkný

zkratkou " J.H." je na starých mapách označován Jägerhaus, tedy hájovna či myslivna

Díky :-)

Moc pekny clanek :-)

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru