Blahodárné lesy.

I když jsme zmokli.

"Tak co ? Půjdem to zkusit ?" volá mi kamarád. Moc se mi nechtělo, protože to vypadalo, že začne co chvíli pršet. Ale znáte to - co kdyby ? A protože se mi tak často nestává, že by mě někdo vyzval a také nemám moc možností, rozhodování že půjdem bylo snadné. Hned po příjezdu k lesu pěkný signálek - a nějaká mosazná matice s uchem, hned kousek vedle plomba a nějaký peníz - zinkáč - říkám si, jestli ho nemám odhodit, že asi bude po smrti.(Dobře, že jsem jej nezahodil, nakonec je docela zachovalý, i když krusta byla dost tlustá-10 fenik). Delší dobu nic, pak ona ozdůbka a vypuklýknoflík - až po vyčištění jsem zjistil, že je asi stříbrný. Pak zase dlouho žádný signál, až na několik dalších knoflíků(od jidté doby beru vše, protože člověk nikdy neví, co se z toho nakonec vyloupne). Kamarád na mě volá, jestli má vzít přezku z koňského postroje, tak dím že jo ! Nakonec tři krejcárky pěkně pohromadě a o kousek dál ještě jeden - větší - Fr.I. ( Až doma po vyčištění jsem zjistil, že jsou všechny bohužel "posmrtné".) To už ale déšť začal pěkně "šustět" v korunách stromů a tak jsme urychleně zamířili k autu. Trochu jsme promokli, ale nám to nevadilo. Však byl nejvyšší čas, neboť sotva jsme nasedli do auta, spustil se pěkný slejvák. Jo a abych nezapomněl, kamarád na tom byl s nálezy podstatně líp než já. Chtěl jsem mu závidět, ale když mě obdaroval tou pěknou velkou přezkou, tak jsem mu jeho nálezy upřímně přál (ale to bych mu je přál i bez té přezky). Trochu provlhlí, ale nadmíru spokojení jsme se vrátili do svých domovů. No a pak nastalo čištění a pulírování a tady to vidíte.