Před 78 lety

Lidice. Je právě 19:45, před 78 lety telefonicky informoval K. H. Frank Prahu o vůdcově rozkazu. Všechny dospělé může zastřelit, všechny ženy odvézt do konc. táborů. Děti které půjdou poněmčit shromáždit a dát do rodin SS v říši, zbytek vychovat jinak. Pár hodin po tomto telefonátu byly Lidice obklíčeny jednotkami SS a německou policií. Kdo chtěl do Lidic vstoupit mohl, ven už však ne. Akce začala po půlnoci, gestapáci doprovázení jednotkami schutzpolizei šli dům od domu. Budili lidické občany, přinutili je honem se obléknout, vzít cenné věci a začali je odvádět. Muži starší 15 let do Horákova statku, ženy a děti do školy. Ráno začali přípravy na popravy. Do statku vojáci nanosili matrace, aby se při střelbě neodráželi kulky. Lidičtí muži byli zpočátku vražděni po pěti. Horstu Bohnemu se ale zdálo že exekuce postupuje pomalu a tak nechal popravčí četu zdvojnásobit. Bez pout, bez zavázaných očí, bez rozsudku a vysvětlení. Na smrt po deseti vzpříma a statečně. Vraždění ustalo až odpoledne, kdy v zahradě zůstalo ležet 173 těl.

Prastrýc František Tůma z Makotřas. Zdatný obchodník, sedlák a řezník. Na fotce se svojí milenkou, herečkou kočovného divadla. Po nešťastných událostech v Lidicích podplácel doktory dětského útulku v Krči. Snažil se aby tam děti, které díky svému nízkému věku unikli smrti v koncentráku zůstali co nejdéle. A to se nakonec podařilo.

Žid Karel zastřelen. Anna Židová roz. Tůmová přežila koncentrační tábor. Žid Ivan zavražděn. Když v noci do domu č. 55 vtrhlo gestapo, rodina Židova určitě netušila že je to jejich poslední společná chvíle. Karel byl popraven mezi posledními. Jeho ženu a malého synka čekalo kruté loučení v kladenském gymnáziu. Malý Ivánek byl poslán do tábora Chelmno, kde byl ve svých osmi letech zavražděn v plynovém autě. Jeho maminka ho po konci války s legitimací červeného kříže hledala po celé Evropě, marně.

Bohumil Hořešovský zastřelen. Olga Hořešovská roz. Tůmová odvlečena do konc. tábora. Malý Pavlík byl odvezen do kojeneckého ústavu. Válku tam přečkal. Jako jeden z mála se po válce vrátil k matce.

Koncentrační tábory kam byli odvezeny ženy a děti

V předvečer tragédie si lidé z blízkých Makotřas začali všímat že se něco děje. Můj děda se vydal na kole do Lidic, když viděl ty manévry dostal strach. Strach o svojí maminku. Jela do lidic za svojí sestrou, bez kenkarty kterou zapomněla doma. Děda kenkartu předal ale už se z lidic nedostal. Strávil noc v Horákově statku. Ráno když začalo svítat musel s ostatními muži nastoupit na dvůr. Kontrolovali je všechny podle policejních přihlášek. Po kontrole musel každý muž zpět do sklepa. Nakonec děda zůstal na dvoře sám. Jeden voják se ho zeptal kdo je, po kontrole dokladů a zjištění že není z Lidic ale z Makotřas, byl propuštěn. Dva vojáci ho odvedli na kraj obce. Počkal až odešli a snažil se vrátit pro kolo. Viděl jak němci popravují, nechal kolo kolem a raději rychle odešel.

Škola v Lidicích. Dopis malého Ivanka z Chelmna: Moc pozdravů z Polska. Jsem tady bez tatínka a maminky. Jsme tady samé děti. Pošlete mi prosím jednu gumu, papír, tužku. Moc vás zdraví a líbá Ivánek.

Současnost