Sobotní blues

I tuhle sobotu jsem téměř prospal. Přesto mi to nakonec nedalo a s detektorem jsem vyrazil ven

Původně jsem plánoval dlouhý sobotní spánek, tak dvanáct hodin v kuse. (Z vojny mám rekord 23 hodin v kuse, se somnabulní přestávkou na oběd.) Ani páteční program v televizi mě nelákal, takže jsem to zalomil těsně po desáté. Ráno mrknu na Big Bena. To jsou moje bicí hodiny po pradědovi. Ohlašují každou čtvrthodinu stejným bitím jako na britském parlamentu u Temže.

Půl jedenácté. Protáhnul jsem se, nějak mi to nedalo a zkontroloval podle elektroniky. Big Ben stál, ve skutečnosti bylo pět ráno.

Došel jsem si na zdravotní porcelán, vyčistil zuby a dal si panáka. Pak druhého a erpéčko (RP, ranní pivo). Znovu do peří a nové probuzení v jednu odpoledne. Na hlad trenčanské jemné párky s fazuľou a nadrceným ztvrdlým rohlíkem. Dal jsem se do úklidu, po chvíli mě rozbolel žaludek. Ani ne tak ze samotného úklidu, ale z toho, jak uklízení nenávidím a jak bylo jasné, že to stejně celé nestihnu. Takže dvě tumsky, ještě vyluxovat (to je pro mě sranda, mám trénink z dětství), jen aby bylo kudy vůbec protáhnout lux a nejvyšší čas vyrazit s detíkem na chvíli ven, alespoň na konečnou autobusu. Autem bych to přece jen po tom ránu neriskoval.

První starostí bylo srovnat ostří na sekeromotyce. Jelikož bydlím v paneláku, za improvizovanou kovadlinu obyčejně používám sloupek zákazu vjezdu, spíše zábranu uprostřed vjezdu na polní či lesní cestu. Tentokrát posloužil uříznutý sloupek l lešenářské trubky zalité do kusu betonu.

Na vlastní hledání moc času nezbylo, situaci zachránila jedna mince, faléra a slitek.

Sobotní blues pokračovalo s kalifornským pivem ale (ejl, typické britské pivo které se dělá tzv. vrchním kvašením) a ďábelskými topinkami v baru Chýše (www.barchyse.cz). Domů jsem si nechal načepovat Matuškův ležák.