Tanec s mrtvolami

Hůrka (německy Hurkenthal)

O téhle zaniklé obci na Šumavě nedaleko Prášil jsem hodně četl její pohnutá historie zaujme asi každého. Historie této sklářské vesnice se začala psát 1732. První část obce byla založena roku 1732 při sklářské huti Hafenbrändlů, původně nazývané Česká huť. Roku 1766 byla nedaleko založena nová sklárna, v místě dnes zvaném Hůrka, přibližně 1 km jihozápadně od Hůreckého vrchu. Místu staré hutě se začalo říkat Stará Hůrka (Althurkenthal) a nové osadě pro sklářské dělníky Nová Hůrka. Roku 1789 dal Ignáce Hafenbrädl v obci postavit kostel, zasvěcený sv. Vincenci Ferrerskému. Později (1820)[2] pak byla nedaleko vystavěna hřbitovní kaple sv. Kříže, která sloužila jako hrobka sklářských rodin Abelů a Hafenbrändlů. Byl zde pohřben i otec spisovatele Karla Klostermanna – MUDr. Josef Klostermann. V Hůrkách kromě skláren a obytných budov stával zámeček, hotel U jezera Laka, hostinec, pošta, dva mlýny a lesovna. Po 2. světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto. Zanedlouho poté se obec (s výjimkou Nových Hůrek) ocitla v pohraničním pásmu železné opony, resp. vojenském prostoru se střelnicí. Budovy byly zničeny, s jedinou výjimkou hřbitovní kaple, která přečkala do konce komunismu, ovšem značně zpustošená. (Kaple se prý hodila jako dělostřelecká pozorovatelna. V kryptě hřbitovní kaple svatého Kříže bylo původně pochováno (ve skleněných rakvích) 23 členů sklářského rodu Abelů včetně jejich rodinného lékaře MUDr. Josefa Klostermanna. V roce 1952 skupina podnapilých vojáků z nedaleké posádky násilím vnikla do krypty, vynosili rakve ven, opřeli je o zeď a rozstříleli je.Poté, co si takto "třídně" vyřídili účty s příslušníky "buržoasie" (a opět posíleni vodkou) se někteří z vojáků pokoušeli s mrvými tančit. Nakonec pozůstatky této akce zahladili zakopáním na hůreckém hřbitově. Do několika měsíců poté všichni tito vojáci postupně zemřeli na infekci. V současnosti (2006) se na místě Hůrky rozkládají louky, bývalou obec připomínají chráněné stromořadí 116 javorů a lip (Hůrecká alej) a kaple, která byla na přelomu 21. století zabezpečena a opravena. Na kapli je umístěna tabule informující o historii obce a pamětní deska obětem zabitým v době komunismu na státní hranici – úseku Šumava. V okolí je několik náhrobků z původního hřbitova i nově upravených. Tolik wikipedia.org Já jsem se vydal na Hůrku cestou kousek od Prášil . Cesat vede po žluté později po červené směr jezero Laka.Hůrka se nachází kousek od tohoto jezera při cestě. Začátek mé cesty začíná u bývalého Prášilského vojenského cvičiště vydlážděná cesta jasně říká,že se zde v minulosti pohybovala těžká vojenská technika.Zde je málé parkoviště ,kde pohodlně zaparkujete auto všude cedule zákaz vstupu nevybuchlá munice dává jasně najevo ,že z cesty není dobré sejít. Cesta vede po vojenské asfaltce mírně do kopečka nádhernou přírodou v polovině cesty je dobře vidět ještě dnes dlouhý vykácený pruh stromů pozustatek po zátarasu(ŽELEZNÉ OPONĚ).Po vyšlapání kopce se dojde k Hurce já měl štěstí počasí bylo nádherné a lidí pramálo, takže pohoda.Udělal jsem si čas na oběd vše si prošel ,vyfotil a pokračoval dále 2km vzdálenému jezeru Laka. Cesta je přijemná vcelku nenáročná na podzim vše hraje barvami. Detektor jsem opět nechal v autě mám úctu k těmto místům a přeci jen vše je v první zoně NPŠumava. marcano