Jo jo je to boj ale někdy hrozně krásnej 
Úprkem
Téměř jsem našel další stříbrňák. Takovým fofrem jsem ale z hledání kvůli bouřce ještě neběžel
Mám-nemám?, říkal jsem si. Dýchat se dusnem až nedalo. Nakonec zvítězilo horší moje já, jako že mám. Protože v Čimicích je přece i ta hospůdka Bar v chýši, kde čepují Sv. Norberta ze Strahova a Matuškovo polotmavé, mimo jiné dobroty. Takže jsem sbalil detík, Black Adu a jednu prázdnou PETku na Matušku do batohu a hurá do Čimic.
Odin či Perun nad Prahou už se hlásili ke slovu, když se mi konečně podařilo najít tenké kolečko. Bohužel už na poli bylo podle nálitku jasné, že to nebude stříbrňák, ale knoflík. První kapky deště velely k úprku, rychle do Chýše natočit tři Matušky, jednoho na místě do hlavy a na autobus. Než se mi podařilo překlenout těch pár set metrů od metra Střížkov domů, byl jsem na kost. Ještě že s sebou nosím igelitku, zachránila detektor.
2 hlasy
2 hlasy
Komentáře
někdy třeba něco na mince letovali, třeba, nééé....
Podle mě se už Perun nemohl na to tvoje hledání koukat a tak tě spláchnul 
Jo Čimice,ale z těch veder a bouřek aby nebyly Bohnice.
Pilote, jsi houvad
Myšáku, ozval ses na poslední chvíli, tohle jsem totiž nevěděl, že v sobotu přijedu
Dědulo, Bohnice ne z veder, ale když už, tak z Matušky...
Nádherně napsáno, však ono se bude dařit líp 
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.