Zensky nebrat, kdo chce byt heldacem na plny uvazek a venovat mu maximum casu, musi zit zivot svobodneho mladence
jak váš koníček bere vaše drahá polovička?
moje mladá je úplně na to elergická a vůbec netuším proč sice se mnou byla asi 2x když jsem začínal chodit ale teď bych jí s sebou nevytáhnul ani za zlatý prase... doma řeknu že jdu hledat a hned odpověď: mě to nezajímá... přídu domů chci se pochlubit nálezama a odpověď: mě to nezajímá... máte to někdo doma taky tak? ale jsem rád že nechodí se mnou hledat tam si aspoň člověk vypne a pročistí hlavu
ať to pípá
Se tím úspěšně řídím.
Jedna měla furt problém i když jsem chodil jen na cca 100 hodin ročně.Tak jsem jí vyměnil(samzřejmě že né jenom kvůli tomu) a teď je to pohoda Tři a půl roku si chodim jak chci(samozřejmě mě to chytlo a chodim cca 250 hod.ročně) a nenám problém Dokonce po mě dostala žluťáka a někdy při 10 hodině svého hledání mě a kamarádovy donesla ukázat s úsměvem na tváři zlatou minci a do pěti minut i stříbrnou.Od té doby byla už jen párkrát ale mojí vášeň chápe a ví že jí budu ťežko překonávat a proto mi vždy popřeje hodně sťěsťí a ráda koukne na to co přinesu
Já to mám dobrý. Ta moje má komplet svoji výbavu a pár let už chodí se mnou. Chytlo jí to šeredně. Lítala by kolikrát po loukách a polích pomalu až do padnutí. Jo a na nálezy má víc štěstí než já.
Měl jsem štěstí a trefil na tu pravou. Základní předpoklad pro idylický vztah bylo, aby mi mé jančení po lesích a loukách tolerovala a nálezy přála. Chvilku jsem se zdráhal jí vzít s sebou, pak jsem jí jednoho dne vyvezl a půjčil detektor. Máchala s tím jak s koštětem a ani signál mi pořádně nezaměřila. Naštěstí byl na ní detektor těžký a za chvíli mi ho vrátila. Lopatku jsem jí ani nepůjčil, to jsem věděl, že by bylo hnedle všechno vejpůl. Vytáhla si z auta deku s knihou a celé odpoledne si četla a s úsměvem na tváři vždy čekala, co jí přinesu ukázat. Od té doby jí vozím pravidelně s sebou, nosí mi štěstí a když se v létě nedaří, tak se detektor odloží a využijeme alespoň tu deku :D
Měl jsem štěstí a trefil na tu pravou. Základní předpoklad pro idylický vztah bylo, aby mi mé jančení po lesích a loukách tolerovala a nálezy přála. Chvilku jsem se zdráhal jí vzít s sebou, pak jsem jí jednoho dne vyvezl a půjčil detektor. Máchala s tím jak s koštětem a ani signál mi pořádně nezaměřila. Naštěstí byl na ní detektor těžký a za chvíli mi ho vrátila. Lopatku jsem jí ani nepůjčil, to jsem věděl, že by bylo hnedle všechno vejpůl. Vytáhla si z auta deku s knihou a celé odpoledne si četla a s úsměvem na tváři vždy čekala, co jí přinesu ukázat. Od té doby jí vozím pravidelně s sebou, nosí mi štěstí a když se v létě nedaří, tak se detektor odloží a využijeme alespoň tu deku :D
Tak bacha na mravence Dovedou takové to lesní šmrdlání pěkně okořenit
Moja by mohla vyprávět ,když sme spolu ještě začínali chodit a nebylo moc soukromí
Jj, tohle zna asi kazdej z nas to byl vzdycky dobrej adrenalin ale nikdy me u toho zadny mravenci ani broucci neasistovaly
V mem pripade je to spatne,toleruje ale nema rada kdyz jedu radeji hledat,nez bych byl s ni a to me stve uz jsem parkrat musel odpiskat vypravu
Ja mam taky kliku, takze na hledacky chodime spolu, jen kdyz je zima tak po chvili drzkuje ze jde radsi do auta cekat. ale protoze mam konicky ktery sou pro zenskou jak delany, tak ji asi nezbyva nez se pripojit jinak by me asi moc nevidela... Takze spolu chodime hledat, hrajeme paintball a obcas semnou i na ty ctyrkolce nekam vyrazi.
Prvně jsem si koupil detík a potom jí teprve oznámil, že je doma. Když chcu jít s děckama, tak remcá, když chcu jít bez nich, tak remcá taky, takže vlastně jsem rád, že chodím bez ní, nedovedu si představit, že by remcala ještě během hledání. Děckám se to celkem líbí, stačí mít v baťohu pár jablek, špekáčky a nějakou tu bramboru do ohňa, no a pochopitelně najít nějaký poklad, což není vždy zaručeno, největší poptávka je po kouzelné hůlce a truhle s diamanty.
U nás pohoda.
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.