Warcal

Zdravím všechny , rád bych se s Vámi podělil o svůj dnešní poměrně silný zážitek. Dnes odpoledne jsem vyrážel na čerstvě zorané pole za Č.B. Když jsem přijel k místu určení, hledal jsem místo, kde nechám zaparkované auto. Z hlavní silnice byl sjezd na louku, kde byla na konci louky ohrada s vybavením pro trénování koní. Sjezd z části z asvaltu a štěrku. Nikde cedule zákaz parkováni, ani soukromí majetek atd. Auto jsem zaparkoval u kraje, abych nikomu nevadil a vyrazil na pole přes silnici. Musím podotknout, že na předním skle mám vždy telefonní číslo pro případ nutnosti odjet. Po 5 minutách chůze slyším za zády řev. Otočím se a vidím u auta stát muže zatarasovat příjezdovou cestu betonovými patníky, který na mě křičí, že pokud mu nedám 500,- Kč, že mi neumožní odjezd a zavolá PČR. Rychle spěchám k vozidlu a vidím evidentně podnapilého muže jak huláká, že louka je jeho a pokud nezaplatím, že mě nepustí a zavolá PČR. Jdu rychle k autu a vidím chodce na silnici, který jde směrem ke mě. Po příchodu k vozu si vyslechnu již zmiňovaný monolog a ohrazuji se, že jsem neveděl o zákazu vjezdu. Během chvilky k nám příšel již zmiňovaný muž a začal se mě zastávat u domělého majitele, že jsem nemohl vědět o soukromém pozemku. Nabídl jsem poškozenému omluvu a lahev ohnivé vody, kterou jsem měl pro strýčka příhodu v autě. Vše dopadlo relativně v pořádku a já mohl odjet o 100 metrů dál, kde se opět setkal s dobrou duší, která se mě zastala. Vysoký muž středního věku se mi představil jako Warcal. Po vzájemném představení jsem byl pozván na kávu a nealko s tím, že až přijede jeho bratr, bude možno navštívit muzeum nálezů v nedaleké vesnici, kde dotyčný trávil víkend. Slovo dalo slovo a za tři hodiny jsem sedel u kávy a povídali jsme o společném koníčku po předchozí návštěvě muzea, které bylo skvěle připravené a poučné.
Musím říci, že Warcal je pohodový člověk, plný elánu se srdcem na svém místě. Jeho nápad v uschovávání svých ručně ražených vzkazů pro hledače mě nadchnul a přinutil k zamyšlení, zda není škoda, že takových lidí není více. Pokud by někdo měl stejnou zkušenost s vlastníky luk a hájů, kde mnohdy parkujeme, dejte prosím vědět.

Doufám, že Vás tento poměrně dlouhý příspěvek alespoň trochu zaujal a ještě jednou velký dík Warcal.
Honza