17.5.1742 Bitva u Chotusic

Drtivou porážku utrpělo rakouské vojsko v bitvě u Chotusic 17. května 1742. O život přišly desítky tisíc mužů. Marie Terezie se musela vzdát milovaného Slezska.

Zatímco jeden proud rakouských vojsk, které se Marii Terezii podařilo zmobilizovat, útočil v Bavorsku, druhý, pod vedením Karla Lotrinského, směřoval do českých zemí. V květnu roku 1742 se střetl s pruským vojskem v bitvě u Chotusic poblíž Čáslavi. Prusové v ní zúročili především svou převahu dvou ku jedné v dělostřelectvu a lépe organizovanou jízdu, která celou bitvu nakonec rozhodla v jejich prospěch.

Bitva skončila po třech hodinách zarputilého boje. Odvaha a elán Rakušanům nechyběly. Prusové ale měli více děl. Osmdesát proti čtyřiceti rakouským. A pruští vojáci byli vybaveni puškami s železnými nabijáky, s nimiž se dalo rychleji nabíjet než s rakouskými dřevěnými, které se snadno lámaly. „A také měli pruští vojáci lepší velení. Rakouské vojsko bylo přinuceno vyklidit bojiště,“ uvádí Karel Richter v knize Třeba i železem a krví: Prusko-rakouské války 1740-1866.

Rakušané v této bitvě ztratili přes šest tisíc vojáků, ztráty na pruské straně ovšem byly jen asi o 1300 vojáků nižší. „Celkem zahynulo kolem jedenácti tisíc mužů a byla to zatím nejkrvavější bitva, kterou mezi sebou pruské a rakouské vojsko svedlo,“ píše Vladimír Liška v knize Marie Terezie: záhady a mysteria.

Pouhé čtyři dny před bitvou porodila Marie Terezie ve Vídní své páté dítě, a sice dceru Marii Kristýnu. Stalo se tak v den pětadvacátých narozenin panovnice, možná kvůli tomu k tomuto dítěti tak přilnula. Za situace, kdy se pruské předsunuté jízdy hlídky objevily jen 50 kilometrů od Vídně, ovšem nezbylo Marii Terezii nic jiného než prostřednictvím svých emisařů zahájit vyjednávání.

Chotusická porážka pro Marii Terezii neznamenala důvod, aby se Friedricha doprošovala uzavření míru. Byl to naopak Friedrich, komu v dané chvíli záleželo na mírové dohodě. Navzdory chotusickému vítězství nezvýšil své požadavky. Prostředníkem mezi oběma znepřátelenými velmocemi se stala Anglie, která se snažila zprostředkovat mír.

Předběžná dohoda byla uzavřená 11. června 1742. „Marie Terezie pokládá Slezsko za nejkrásnější drahokam ve své koruně. Při pomyšlení, že ho ztratí, derou se jí do očí slzy. Přesto je nucena souhlasit s tím, co bylo dohodnuto ve Vratislavi. V koutku duše se krčí myšlenka, že jednou přijde den, kdy si vezme zpět, co jí patří…,“ píše ještě Richter ve své knize.

Zdroje: Vladimír Liška: Marie Terezie - záhady a mysteria, Karel Richter: Třeba i železem a krví: Prusko-rakouské války 1740-1866, www.britishbattles.com