2.8. 1934 Hitler se jmenoval německým vůdcem

Hitler využil smrti prezidenta Hindenburga, aby spojil funkci prezidenta a kancléře a k tomu, aby převzal osobní velení ozbrojených složek. Zrušením titulu říšského prezidenta se začal označovat jako „Führer a říšský kancléř“.

Rok poté, co byl Hitler uveden do funkce kancléře, byla zrušena horní komora Říšského sněmu (Reichsrat). Stalo se tak 30. ledna 1934. federativní systém byl úplně zrušen odstraněním správních orgánů z moci jednotlivých států. Poslední důležitou událostí v procesu ústavních změna byla smrt prezidenta Hindenburga 2. srpna 1934.

„Paul von Hindenburg, říšský prezident, umírá 2. srpna 1934 ve věku osmdesáti šesti let. Do poslední chvíle nemá ponětí, že moc v Německé říši svěřil do nesprávných rukou,“ uvádí Rüdiger Barth a Hauke Friederichs v knize Než přišel Hitler.

Hitler využil smrti prezidenta, aby spojil funkci prezidenta a kancléře a k tomu, aby převzal osobní velení ozbrojených složek. Zrušením titulu říšského prezidenta se Hitler začal označovat jako „Führer a říšský kancléř“. Armáda a policejní důstojníci nyní museli skládat přísahu Hitlerovi, která byla následně pro mnohé morální překážkou, aby se postavili na odpor režimu,“ píše Mary Fulbrook v knize Dějiny moderního Německa.

Armáda byla schopna ignorovat a překlenout své pochybnosti vůči Hitlerovi z mnoha důvodů. Zaprvé se Hitler nikdy netajil svými úmysly na agresivní zahraniční politiku a změnu tolik nenáviděných Versailleských smluv. Hitlerovo rozdmýchávání nenávisti vůči těmto dohodám a jeho veřejné ostouzení Židů a bolševiků, kterým přezdíval „listopadoví zločinci“ proto, že způsobili německou potupu, všechno to byla jeho stálá témata ještě před příchodem k moci.

Poté, co se stal kancléřem, dal tyto své plány do pohybu. Hned 8. února 1933 informoval ministry, že nezaměstnanost se sníží obnovenou produkcí zbraní. V červenci 1933 byla spuštěna produkce tanků, eufemisticky nazývána „zemědělský traktorový program“. V roce 1934 se začalo s výrobou výbušnin, lodí a letadel – to vše bylo porušením Versailleských dohod, ale bylo to armádou nadšeně přijímáno.

Kromě toho Hitler vyřešil potenciální zdroj neshod ve vztahu k tradičním ozbrojeným složkám. SA se pod vedením Ernsta Röhma staly velkou vzpurnou organizací, prosazující nevítané názory na potřeby „druhé revoluce“, a vyvinuly se v rivala nejen elitních SS, ale také klasické armády. Hitler se tak rozhodl, že podpora SS a armády jsou pro něj důležitější než SA a vyprovokoval 30. června 1934 takzvanou „noc dlouhých nožů“, během které byli zavražděni vůdci SA spolu s dalšími jedinci, se kterými se Hitler neshodl.

Zdroje: Mary Fulbrook, Dějiny moderního Německa, Rüdiger Barth a Hauke Friederichs, Než přišel Hitler, www.usnews.com