FAŠISTICKÉ JEDNOTKY EDELWEISS II.

Kategorie: Války

Při ústupu jednotky Edelweiss zasáhl teror i Moravu, spojený s drancováním a pleněním v okolí Žiliny a Makové. 10. dubna 1945 přerušila Abwehrgruppe 218 spojení se svým nadřízeným orgánem Frontleitstelle II. Sud-Ost (na jeho pokyn) a to přesto, že se dostal do obklíčení sovětských jednotek. 20. dubna 1945 bylo přerušeno spojení také s odborem I-s štábu velitele německých okupačních vojsk na Slovensku.

Edelweiss jako ucelená teroristická jednotka zanikla v důsledku všeobecné situace na sovětsko- německé frontě po přesunu do Vsetína 20. dubna 1945, respektive v průběhu ústupu útvarů německé armády ve směru Olomouc- Tábor začátkem května 1945, když se její příslušníci snažili přejít k americkým jednotkám do zajetí. Při snaze utéct do Protektorátu byla jednotka 6. května zajata rudou armádou v jižních Čechách.

Ilustrační foto

Došlo také k vyznamenání některých slovenských vojáků. Jistý počet dostal německou medaili pro východní národy a čtyři vojáci získali železný kříž (EK - Eisenkreutz) a to během března 1945. Konkrétně: kpt. L. Nižňanský EK. I. Klase a L. Ruszo, M. Lajda,  J. Stančok EK. II. Klase.

Okupačním jednotkám SS, jednotlivým komandům Pohotovostního oddílu H bezpečnostní policie SIPO a bezpečnostní služby SD, protipartizánským a diverzním Abwehrgruppen i frontovým jednotkám Wehrmachtu na Slovensku udělaly definitivní konec osvobozenecká vojska, která v rámci jednotlivých akcí postupně osvobodily celé Slovensko.

Statistika zločinů proti lidskosti, kterých se dopustily fašistické okupační jednotky společně s jednotkami pohotovostního oddílu H bezpečností policie SIPO a služby SD, Pohotovostními oddíly Hlinkovy gardy, Edelweissu a jednotky Jozef od začátku Slovenského národního povstání až do osvobození Slovenska, hovoří o 176 masových hrobech s 3 723 oběťmi, z toho bylo 2 792 mužů, 720 žen a 211 dětí.

Další výzkumy pak počet zavražděných na Slovensku upřesnily na 3 956 osob (většina byla utýraná, umučená nebo popravená ve středním Slovensku), kteří našli smrt ve více než 186 masových hrobech.

Po vítězství národů protihitlerovské koalice nad německým fašismem a jeho spojenci byli před Mezinárodním soudním tribunálem v Norinberku od 20. listopadu 1945 do 4. října 1946 souzeni a odsouzeni ti, jejichž zločiny byly označeny jako genocida. Většina zločinců však v důsledku prohlubujících se neshod mezi bývalými spojenci protihitlerovské koalice v poválečných letech, v období studené války, v 60. letech, nebyla nikdy potrestána.

Ilustrační foto

Soudní procesy s pohlaváry slovenského totalitního režimu před Národním soudem v Bratislavě v letech 1945- 1947, procesy z roku 1958 s vrahy Pohotovostního oddílu Hlinkovy gardy, jejich pomocníky a s příslušníky speciální protipartizánské jednotky Edelweiss z roku 1962 v plném rozsahu odhalily tvář fašistických zločinů.

Stejně jako na ostatní historické témata se i tato najdou rozporuplné názory, které si často protiřečí. Jedním z nich je také tvrzení, že Slováci tvořili jen vnější okruh okolo Ostrého Grúňa a vraždili Němci a příslušníci ZSSR. Slováci prý údajně neměli ani funkční zbraně, munici a byly vedení jako nespolehliví. Velmi často se u nich projevovaly psychické problémy a to vedlo k časté dezerci. Proces v 60. letech měl být jen bolševický paskvil, když slovenské příslušníky Edelweiss předvolali k soudu, aby dosvědčili, co páchali Němci a přitom byli sami obžalováni.

Co je spekulace a co pravda se nedá s jistotou říct. Informace o počtu, struktuře a výzbroji speciálních jednotek Waffen- SS, kde velkou část tvořili Slováci, neumíme přesně určit ani v dnešní době. Spekuluje se dokonce i o jejich počtu. Protože se jednalo o speciální jednotky, byla jejich činnost do značné míry maskovaná a utajovaná i v německých kruzích. Kromě toho podléhaly německému velení Waffen- SS a tak se na Slovensku nedochovaly ani dokumenty z komunikace mezi nimi. Poválečný výzkum se přesto zaměřoval na výpovědi bývalých příslušníků ze Slovenska, kteří se po vojně ocitli před soudem. Jejich výpovědi jsou však často zkreslené. Přestože tvořili obhajobu před soudem, mnoho skutečností zůstalo zamlčených.

www.druhasvetova.sk, www.noveslovo.sk, www.kvhcarpathia.sk , www.muzeumsnp.sk ,     www.historiarevue.sk

 

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Pěkné.Dodat rozhovor s účastníkem dnes a pravda bude venku. /☼\

to sichocoit: myslím, že přímých účastníků je velmi málo. Ti co se zučastnili jako vojáci, tak pochybuju, že by o tom chtěli vypovídat a ti co to přeřili, těch bude málo a většinou, když prožijí takové hrůzy, tak na to taky neradi vzpomínají a když, tak to byl takový hrozný zážitek, že i ta výpověď tomu vypovídá. Ne vždy, když podá výpoveď přímý účastník, to znamená pravdu, vždycky to musíš brát s rezervou.

Málo známým faktem je , že 4.května 1945 náč. gen. štábu Otomar Kubala odcestoval do posádky Lešan na Benešovsku ( dnes voj. muzeum ) kde už se nacházelo asi 50 důstojníků P. O. H.Gardy a 50 členů Domobrany odvelených z Olomouce. Měli být po zformování svých jednotek nasazeni v rámci bojové skupiny Wallenstein potlačování povstalců v Praze a okolí. Kubala se tomuto poslání jak sám uvedl po válce u soudu v Bratislavě všemožně bránil neboť mu bylo jasné , že by za to váce jeho muži tvrdě zaplatili .

Samozřejmě, pravda bývá někde uprostřed. Možná, že dnes by vojáci vyprávěli o svých činech pravdivě, ale hledej jehlu v kupce sena (s detíkem). Sám bych se do toho nepustil. Jinak máš pěkné článečky./☼\

Pár vět a pár slov po hodně moc letech a po mnoho lžích.Hlinkova pohotovostní garda.Rostov - děda na to nemohl do smrti zapomenout, bojovali po boku waffen ss v tom to městě atd.Voják proti vojáku čestný boj .Byl ve válce a jak on říkal kdo tam nebyl at drží hubu.Dějiny píší vítězové.Spojenci zdaleka nebyli takový svatouškové jak se prezentuje.Nikdo nemáme právo soudit je jiná doba jiné vše.Vše směřovalo k vítězství Německa.A pak utrum šlus a byl konec.

Chci tím jen říct ,že můžem si psát o různých událostech minulosti a třeba ,ale nikdy to nemůžeme pochopit nemůžeme je soudit.Můžeme si jen položit ruku na srdce a bez LŽI se znalostí sama sebe v nejvnitřnějším nitru si říct jak bych se zachoval já.Šel bych s proudem nebo proti.

to apage: Bohužel, připomínání historických událostí je v dnešní době nutností. Nevím, jestli ses díval na tv, když bylo vysílání o srpnu 1968, hodně lidí ani nevědělo,co se stalo a to uplynulo čtyřicet let. Dokážu pochopit, když nekdo musí naverbovat do armády, proti tomu se prostě asi nic moc nedá dělat, navíc v takové době, jaká panovala v obou světových válkách. Existují však skutečnosti, které sahají až za rámec lidského chápání a ty by prostě zapomenuty být neměly. Pro mě jsou třeba hrdinové ti, kteří se dokázali vzepřít a i když věděli, že budou stíháni, nikdy by se nepřidali na stranu toho, kdo má zrovna navrch. A hlavním důvodem je, že nevím, jak bych se zachovala já sama, protože jsem válku nikdy neprožila.Je sice pravda, že všechno směřovalo k vítězství Německa, ale to neznamená, že měl kdokoliv právo páchat zvěrstva na lidech.

ahoj,jasně máš pravdu.Nechci obhajovat nějaké zvěrstva, které se jistě staly a to na obou stranách.A samozřejmě historie se musí připomínat,ale ne pouze z jedné té vítězné strany.Jen jsem chtěl říct ,že je těžké soudit z dnešního pohledu .To vítězství Německa - Děda tím chtěl říct,že tenkrát vůbec nikoho nenapadlo ,že by spojenci mohli vyhrát všichni mysleli ,že svět čeká budoucnost pod hákovým křížem,ale ze stejného důvodu vstupovali do podobných jednotek muži po celé evropě.Válka je strašná věc to říkal děda taky a říkal at jsme rádi ,že jsme to nikdy nepoznali.Nebyl jsem tam a nevím přesně co tam děda dělal a nedělal.Byla to těžká doba pro všechny.Ještě na závěr chci zdůraznit ,že neobdivuji nacismus a 3. říši jen mě zajímá druhá světová válka, kterou taky hledám detektorem a tak si o ni čtu zajímám se ptám se a zjištuji ,že ne vždy je ten pohled na věc takový jak se prezentuje (dobro a zlo) ,ale že pravda bývá někde uprostřed.

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na LovecPokladu.cz účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru