Rytíři a rytířství ve středověku

Recenze: Jean Flori - Rytíři a rytířství ve středověku

Rytíři a rytířství ve středověku je vůbec první knihou Jeana Floriho, jež byla vydána v češtině. Tento francouzský historik specializující se na dějiny středověké společnosti vydal již několik publikací o křížových výpravách a mimo jiné také biografie o králi Lví srdce nebo královně Eleonoře Akvitánské. 

Tentokrát nám předkládá zajímavou sondu do hlubin rytířského života. Celý ráz knihy určují tyto tři části: politika, válka, ideologie. Nejprve se totiž autor věnuje politickým aspektům a vývoji rytířské ideje od raného středověku po 13. století. Druhá část je věnována vývoji válečného umění. Zejména tady pak vyvrací řadu mýtů o způsobu boje a snaží se vysvětlit, že rytíř není jenom nepohyblivá „horda“ plechu. Na druhou stranu se nevyhýbá ani negativním jevům, které toto řemeslo svým způsobem přináší. Zároveň vyzdvihuje normanský styl boje, který kladl velký důraz na výcvik, což vedlo k vytvoření tzv. vojenské elity. V třetím oddílu pak přibližuje čtenáři roli církve v rytířství. Nabízí také náhled na rytířství ze strany samotných aktérů, resp. rytířů, tak i z pohledu církve, hlavního činitele v procesu formování celé středověké společnosti.

Velké pozitivum tohoto díla pak spočívá v celkovém pohledu autora na ucelenou rytířskou ideologii. Flori uvádí jak pozitivní tak i negativní stránky, aniž by nějak pošpinil rytířský ideál, který je zažitý napříč společenským spektrem. Jako jeden z příkladů můžeme uvést např. druhý oddíl o válce, z kterého soustavně vyplývá, že rytíř není žádný „mecenáš“, jež ochotně uhání na svém koni, aby mohl pomoci sirotkům a bezbranným. Na druhou stranu však z textu vyplývá, že správný rytíř „nikdy“ samovolně neútočil na jedince, jež se nemohl bránit. Ano, pravdou zůstává, že v porovnání se zažitými názory o galantnosti a mecenášství rytířů je to poněkud málo, ale v porovnání s krutostí tehdejší doby, to zas tak pomíjivé není.

Dalším velmi pozitivním aspektem se jeví to, že Flori nepojímá rytířstvo jako jednu ucelenou vrstvu, nýbrž vyzvedá individuum každého jednotlivce a vyhýbá se tak klasickému „škatulkujícímu“ systému, který zcela popírá sociální i ekonomická hlediska. Zároveň vyčleňuje i vyzdvihá roli pěchoty a speciálních vojenských jednotek, o kterých laická veřejnost ví velmi málo nebo vůbec nic. Rytířská vrstva se prostě bere jako celek a bez okolků se dá konstatovat, že jen málo autorů se snaží o stejné pojetí jako Flori.

Bylo by na místě zmínit se také o jednom negativu této publikace. Ihned po nahlédnutí do obsahu si může „potenciální“ čtenář připadat trochu rozpačitě. Na téměř 250 stranách se autor pokouší přiblížit obrovské množství témat. Kniha je všeobecné svým statusem spíše určena pro laickou veřejnost, jež má zájem dozvědět se o rytířství podrobnější fakta. Celý cyklus pak finišuje kapitolkou o procesu christianizaci keltské legendy o svatém grálu. Podle Floriho zůstala samotná ideologie grálu méně náboženská než by se z různých textů mohlo zdát.

Závěrem se dá tedy konstatovat, že navzdory velkému spektru témat na malém množství stran má kniha spíše více pozitiv, o kterých jsem již výše zmínila. Pro čtenáře, který má jen ucelený jednolitý pohled na rytířství, by mohla být přínosným nositelem faktů. Naopak pro jedince, jež se rytířství věnuje dlouhodobě a intenzivně, není až tak objevný. Spíše přibližuje další pohled na tuto problematiku.

text viky