12.6. 1771 Nález podmokelského pokladu

Odhaduje se, že podmokelský poklad tvořilo až sedm tisíc zlatých mincí. Našel ho 12. června 1771 po povodních chudý nádeník. Depotu se následně zmocnil místní knížepán, který nařídil důsledné domovní prohlídky. Páraly se slamníky a vytrhávaly dokonce podlahy.

Přesně 12. června 1771 přešla přes obec Podmokly na Rokycansku povoděn. Ve stejný den Jan Koch, řečený Janota z domu číslo 7 našel v podemletém sesunutém břehu potoka několik duhovek, tedy zlatých keltských mincí. Byl to velmi chudý člověk a vůbec netušil, co vlastně našel a o jaký kov jde. Zlato asi nikdy neviděl, pracoval prý jako nádeník. Pár duhovek vzal na hraní dětem.

Všiml si je místní židovský obchodník a hned věděl, že si děti hrají se zlatem. „Tak se rozkřiklo, že „knoflíky“ mají cenu a lidé si pro ně k potoku chodili. Moc dlouho to však netrvalo, protože se o pokladu dozvěděl majitel panství Karl Egon Fürstenberk. Jako správný kníže, majitel velkých panství a královský místodržící v Praze, se samozřejmě nemohl nechat chudáky zbídačit,“ popisuje Jitka Splítková v knize Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů.

Kníže do vesnice poslal své biřice vedené Kašparem Růžičkou, kteří veškeré zlaté předměty zabavili. Samozřejmě že předtím, než obyvatelé zlaté mince vrátili, byli místní muži nejdříve dráby pořádně na lavicích promrskáni. Ti nejzatvrdlejší nevraceči skončili v křivoklátské hladomorně.

„Následovaly také opravdu důkladné domovní prohlídky. Páraly se slamníky a vytrhávaly dokonce podlahy. Na závěr si pak pan aktuar nechal ukázal místo nálezu a dal ho důkladně prokopat. Nebylo to nadarmo, našel prasklý bronzový kotel, v němž se nacházelo dalších zhruba tři tisíce zlatých koleček a náramek. Tímto způsobem se kníže zmocnil celého pokladu,“ píše Vladimír Mátl v knize Po stopách Keltů.

Jakmile knížepán dostal zlato, nelenil, drahocennou keltskou památku nechal roztavit a ze zlata vyrazit jak tereziánské dukáty, tak penízky se svým erbem a geneticky nevyváženým obličejem.

Odhaduje se, že poklad tvořilo pět až sedm tisíc zlatých mincí o váze 30 až 43 kilogramů a ryzosti až 986/1000. Byl uložen v bronzovém kotli, a právě podle jeho zbytků zjistil archeolog profesor Jan Erazim Vocel v roce 1850, že se jednalo o keltský poklad a mince byly takzvané duhovky. Asi dvacet z nich se dostalo také do Národního muzea a zbytky kotle a několik mincí do křivoklátského muzea.

Duhovky se takto nalezeným mincím říká, protože Koch ale také jinde v Čechách a v Bavorsku objevili zemědělci na polích podobný depot po dešti, když mince proud vody z kotlíků vymyl a peníze se dostaly na povrch zoraného pole, kde se nápadně leskly a nešlo je přehlédnout. „Lidé věděli, že před nimi na tomto území žili Keltové a své peníze si do země ukládali jako do trezoru či takto obětovali bohům. Mysleli si prostě, že duhovky vznikají na místě dotyku duhy se zemí. Krásné pohádkově a rozumově pošetilé …,“ píše ještě Splítková.

Zdroje:
Jitka Splítková: Po stopách tajemných umělců a záhadných pokladů
Vladimír Mátl: Po stopách Keltů
www.brdy.info