29.7. 1836 V Paříži byl otevřen Vítězný oblouk

Vítězný oblouk nechal postavit Napoleon Bonaparte na počest svého vítězství u Slavkova. Na římse je zaznamenáno třicet jeho bitev a dalších 142 zmíněno v klenutí oblouku. Po takovém monumentu zatoužil i Hitler, který plánoval přes dvanáct tisíc tun těžkou stavbu.

Základní kámen Vítězného oblouku v Paříži byl položený 15. srpna 1806. Než se vyhloubily základy, trvalo to dva roky. Zkrátka stavba trvala mnoho let a definitivně byl oblouk dokončen v letech 1832 až 1836 a slavnostně byl otevřený 29. července 1836 u příležitosti 6. výročí Červencové revoluce. Stojí uprostřed náměstí Place Charles-de-Gaulle na západním konci slavného pařížského bulváru Avenue des Champs-Élysées.

Tento monument je vysoký 51 metrů, široký 45 metrů a 22 metrů hluboký. Stavba je zdobená čtyřmi hlavními sousošími na přední i zadní straně oblouku a dalšími skulpturami. Pod obloukem se nachází hrob neznámého vojína. V některých zdrojích se mylně uvádí, že u paty sloupu jsou dokonce pohřbené Napoleonovy pozůstatky.

„Vítězný oblouk byl dokončený v duchu bonapartismu, a když se do Francie v roce 1840 z ostrova svaté Heleny vrátily Napoleonovy ostatky, slavnostní smuteční průvod s jeho rakví již kráčel pod touto monumentální stavbou,“ píše Vladimír Liška v knize Historické monumenty.

Na římse je zaznamenáno třicet Napoleonových bitev a dalších 142 zmíněno v klenutí oblouku. K oblouku se sbíhá ze všech stran dvanáct ulic, z nichž Avenue du bois de Boulogne vede do oblíbeného výletního místa Pařížanů, do Buloňského lesa. Ten se rozprostírá mezi valy městskými a Seinou.

Zasvěcení Vítězného oblouku armádě zůstalo a časem už bylo lidem jedno, zda se jednalo o armádu císařskou, královskou nebo republikánskou. Za zmínku jistě stojí i to, že v roce 1885 byla pod obloukem vystavena rakev zesnulého francouzského spisovatele Victora Huga, což byla pocta.

Po svém vítězném oblouku dokonce zatoužil i Hitler. Chtěl ho postavit kousek od jižního nádraží. Jeho výšku stanovil na 120 metrů. „Bude to alespoň důstojný pomník pro naše mrtvé ve světové války. Všechna jména těch 1,8 milionu padlých budou vytesána do žuly. Jak je ten berlínský památník padlým nedůstojný! Jak je ubohý, nehodný tak velkého národa!“ stěžoval si Hitler.

Svému dvornímu architektovi Albertu Speerovi dokonce předal dva náčrty na malých kartičkách, jak by měl vítězný oblouk v Berlíně vypadat. „Berlín je velkoměsto, ale ne město světové. Podívejte se na Paříž, nejkrásnější město světa! Nebo samotná Vídeň! To jsou úspěšná města! Berlín není nic jiného než neřízené nakupené staveb. Musíme Paříž a Vídeň přetrumfnout,“ rozčiloval se Hitler, jehož vítězný oblouk se ale postavit nepodařilo. Měl vážit přes dvanáct tisíc tun.

Zdroj: Miloslava Rýznarová, Vzpomínky z cest, Vladimír Liška, Historické monumenty, František Faktor, Milionová města evropská, Albert Speer, Řídil jsem Třetí říši, www.napoleon.org