Hledačský příběh od Spaustolobiga

Začátek vyprvy se trošku zkomplikoval, jelikož jeden kamarád to odpiskal a my nakonec musely jet vlakem.
Cesta byla dlouhá,samá vyluka, už jsem si jen řikal at jsme na miste i když jízda vlakem ma taky něco do sebe.
Tehdy jsme ani nepřemyšlely,kde ulehnem ke spanku,měl jsem sebou stan a to stačilo. Počasi se vyvedlo a byl krasny den i noc.

Přijely jsme nějak kolem oběda a z vlakače jsme jely taxikem zkoro až na misto, šli jsme pěšky asi 15.min.
Přisly jsme k poli a vidime že tam jezdi traktor,naštestí dělal poslední řádek,velká klika,nebylo zaseto jen rozbijel hroudy disky. Na to že jsme jely na blint tak to bylo velke štestí, ani šlapota. Počkaly jsme až odjede,tehdy jsem na tom poli byl poprve,ptam se kamaráda co se da na tom poli všechno najit. Odpověděl, že všechno a s tim pocitem jsem šel s chutí na svuj první řádek.

Neuplynulo ani pět minut a už jsem měl prvni minci,byla tenka tak jsem si rikal že to bude agečko, Asi za pul hodky jsem mel tři,jedna byla ohnutá,kamarád měl dvě o parminutove pauzičce jsme zjistily, že jsou to všechno moravske  denáry. To bylo radosti,do večera padly ješte tři římani. Setmělo se a říkam kamaradovi,,nepostavime stan, řekl že na to je čas, tak jsme chodily dal. Bylo kolem pulnoci a mě už padal jen samej alobal.
Pak jsem uviděl čelovku, přidal se k nam nějaky mistní hledač. Jsme chvili kecaly, řikal že vlitnul do pole a hned říman.

Nasledně jsme se vydaly do tmi každy svou cestou. Chvili na to padla germanska pinzeta. Koukal jsem na hodinky,další dvě hodky byly pryč a mě už padal jen bordel. Mistní hledač to už asi zapichnul, čelovka mi zmizela z dohledu a ja si pomyslel,že už toho mam taky dost. Chodily jsme bez mala už 14.hodin,už se mi podlamovaly nohy, tak jsem šel za kamošem že to pro dnešek zabalime. Rozhodly jsme se. že zalehnem,vyndal jsem stan z vaku, že ho postavime, ale unava byla velka, tak jseme položily spodek stanu,
lehly jsme a v mžiku usnuly. K ránu mě probudila zima, vlhkost a škrábáni v krku, začalo se rozednívat,slunícko se prodíralo mlhou.

Nohy jsem měl ztuhlé,ale chut do nového dne byla větší Vlezly jsme do pole, bez snídaně s novou nadějí
Pak přišel ten zvlaštní signal,chvíli to znělo jako železo, pak zas jak barva, ale rozhodl jsem se kopat.
Ve třiceti čislech jsem uviděl obrysy ornice, chtěl jsem ji zahrnout, ale vytáhnul jsem ji, nestačil jsem se divit,
byl na ni přilepenej říman, sice ojetej, ale počital se. Chvíli nic nepadalo krom pár mědaku a pak padla stříbrná stěhovacka naušnice a sponečka ptáčka u obou část chyběla.

To mi však vubec nevadilo, naopak mi to dalo novou chut a silu. Dopoledne k nam přijel jeden znamí, me ještě padla RU přezka, pak už nic,on však za par hodin neudělal vubec nic. Tak jsme jely jinam, trošku mě to mrzelo opouštět tak dobre pole. Na dalším poli se mi nedařilo, kamarad udělal pár stříbrnaku. Ja byl však ve finale naprosto spokojenej Do dnes to byla jedna z nejlepších vyprav vubec.
Je to věru krásny koníček,když člověk drží v ruce např,římskou minci hned si přectavuji přiběh k danemu předmětu. Všem tímto přeji hodně štěstí.
Přikládám par fotek
S pozdravem
Spaustolobig

První den

Druhý den

Denáry

Krasavci