Když se o zlato dělí čtyři – aneb, jak spolehlivě poklad ze záchodu spláchnout

Možné je snad opravdu všechno, ale asi jen v Indii můžete najít zlatý poklad na záchodě ... Přesněji řečeno; při kopání jámy pro budoucí toaletu našli stavební dělníci hrnec se zlatými mincemi. Mělo jich být celkem třiačtyřicet. Jenže – tak snadné počty to nakonec nebyly...

Den první: 1. prosince 2014

Čtyři dělníci byli najati k výstavbě záchoda v jednom z domů místní části Harapanahalli Village, která leží na okraji města Chamarajanagar. Při kopání v hloubce narazili na hrnec se zlatými mincemi. Mělo jich být třiačtyřicet. Aniž by nález oznámili majiteli domu nebo úřadům, mince uschovali a v práci beze změny pokračovali. Večer se měli sejít, mince spolu vyzvednut a zajít s nimi do města do místní zastavárny, aby je prodali a o zisk se rozdělili.

Majitel zastavárny mince prohlédl a muže poslal pryč s tím, že jsou to jen bezcenné kopie, cetky. Když dělníci odešli, informoval místní policii, která začala rychle jednat. Dělníky brzy identifikovala, 43 mincí, které u nich našla, zabavila a o nálezu informovala oblastní archeology. Kromě nich také média, která o nálezu v místních zprávách okamžitě referovala veřejnosti. 

Den druhý: Počet mincí roste

Když tým archeologů dorazil a započal s podrobnějším průzkumem místa, podařilo se v okolní půdě najít dalších padesát zlatých mincí. Nové informace ihned putují k senzacechtivým čtenářům – mincí v Chamarajanagaru není jen 43 ale celkem 93! Okresní správa mezitím (na místní poměry velmi akčně) vydala oznámení vzývající možné majitele pokladu, aby se o něj přihlásili s tím, že žadatel musí poskytnout dostatek důkazů k prokázání jeho vlastnictví. V případě, že zlaté mince nebudou přivlastněny ve stanovené době, stanou se majetkem vlády.

Vyšetřování policií a odborníky na místě pokračovalo. Vzhledem k tomu, že některé mince ležely v již vykopané zemině a dokonce se našly i nedaleko výkopu přímo na povrchu, vzniká podezření, že číslo 93 nemusí znamenat konečný počet celkem nalezených mincí.  Všichni čtyři dělnici jsou tedy zadrženi a vyslýcháni.

Den 3. Hotovo

Výsledek vyšetřování na sebe nenechal dlouho čekat. Ten věděl to a tamten zase ono, jeden měl víc a druhý míň, na třetího se dostalo málo a spokojený z nich nebyl nikdo... Nakonec z toho bylo vzájemné udávání mezi všemi a konečný výčet mincí radikálně vzrostl. Celkem bylo toho dne zabaveno dělníkům Kumarovi 106, Sureshovi 168, Sundarovi 179 a Nanjundovi 183 zlatých mincí. Díky tomu se počet mincí od prvního dne, kdy jich bylo nalezeno 43, přes druhý den, který archeologům odhalil dalších padesát, zvýšil o dalších 636 odtajněných mincí na celkových 729 zlaťáků!



Mince jsou vesměs velmi drobné, dohromady váží pouhých  278 gramů. Podle The Times of India pochází většina mincí z konce 18. a počátku 19. století. Mnohé byly raženy v době vlády Kanteerava Majaraja Wadiyar, který byl mysorským panovníkem v letech 1704 – 1717. Další pak odkazují na období a území vlády království Thanjavur a Maratha (konec 18. stol.). Některé z mincí mají ražbu bohů – manželů Šiva a Párvatí s nápisy v urdštině, což dokazuje koexistenci muslimů a hindů v té době.

Úřady už žádné další mince nenašly, resp. o nich neinformují. Čtyři znesváření dělníci asi do smrti nezapomenou na životní objev, kterým si mohli pomoci když ne k odměně za nálezné, tedy určitě k lepší karmě, pokud by jej sami a dobrovolně úřadům oznámili a vydali. Takhle mají díky přestupku zatajení nálezu akorát tak opletačky s úřady a poškozenou reputaci. S trochou nadsázky se dá říci, že poklad při kopání toalety nalezli a sami sobě potom „spláchli“. Depot je dnes v rukou vlády; původní majitel se dosud „kupodivu“ nepřihlásil...

Zdroje: thehindu.com, scrapmonster.com, youtube.com
Zdraví GM4PRO – Roman