Kostelík sv.Bartoloměje

Kategorie: Nálezy a záchranné výzkumy v ČR a SR

Červená nad Vltavou bylo vyhledávané a po celých Čechách známé a velice oblíbené letovisko. Nebojím se napsat, že nebylo u staré Vltavy místo známější. V letní sezoně měla dokonce Červená za I.republiky přímé autobusové spojení s Prahou.

V roce 1930 měla Červená n. Vlt. 40 domů, 158 obyvatel, poříční správu, 4 pensiony a četnickou stanici, která zde byla zřízena v červnu 1870 a patřila k nejstarším stanicím milevského okresu. Všechny pensiony leželi v těsné blízkosti řeky a ze zahrad pensionů byl vstup do řeky.

Řeka protékající Červenou nad Vltavou zde byla široká  okolo 40 metrů a hluboká 100-180cm. Nejhlubším místem na řece v Červené byla 5 metrů hluboká tůň pod kostelíkem sv.Bartoloměje.

A právě o tomto kostelíku bych Vám rád dnes vyprávěl.

Původně románský kostelík sv.Bartoloměje byl výraznou dominantou středního Povltaví již od 12.století. Podle barvy použitého stavebního kamene byl nazýván „červený kostel“ a od toho bylo odvozeno i jméno celé vsi.  Kostelík byl několikrát přestavěn a až později byl doplněn o příslušenství jako je samostatná zvonice a hřbitov. Původně měl totiž kostelík jen jeden zvon, který byl usazený v sanktusové věžičce na hřebenu střechy.

Ve středověku měly totiž venkovské kostely zpravidla jen jediný kostelní zvon a ten byl právě tímto způsobem uložen. Velké volně stojící zvonice s řadou velkých zvonů byly budovány mnohem později a to je případ i kostelíku sv. Bartoloměje v Červené. Velká samostatná zvonice byla vystavěna koncem 17.století a stála ve svahu nad kostelíkem. Ke zvonici vedlo 31 schodů, dnes je jich tam o 11 méně.

Původně byla zvonice osazena dvěma zvony, ty ovšem i s malým zvonem z věžičky „padly za vlast“ během I.světové války. Na nový zvon bylo ze sbírek vybráno po válce. Fara zde byla zřízena na místě bývalého mlýna v polovině 18.století a hřbitov byl založen dokonce až v polovině 19.století.

Červenský hrobař bydlel na samotě zvané „Hrobárna“ pod obcí Vůsí a zastával zde i práci kostelníka. Samota již neexistuje, těsně před I. svět.válkou dům hrobníka do základů vyhořel a byl stržen.

Zajímavostí kostelíka jsou bezesporu sluneční hodiny, které nechal roku 1828 zhotovit kaplan Josef Kronberger z Písku. Na hodinách je dodnes krásně čitelný latinský nápis: Significaret acus fecit Josephus hic horam ac noctu tenebris luce labante pari Kronberger.

Smysl tohoto nápisu je ten, že za doby jarní a podzimní rovnodennosti  ukazují hodiny přesně. V latinském nápisu je též zapsáno jméno autora hodin (Josephus Kronberger). Křesťanská víra měla, má a vždy mít bude nejhlubší kořeny právě na venkově. V Červené nad Vltavou stál kostelíček přímo u vody a tak lidé žijící u staré Vltavy měli kam chodit na nedělní bohoslužby, měli kde křtít děti a loučit se s zesnulými.

Červenský hřbitov byl rozložen na pravé straně od kostelíka ve stráni nad Vltavou a rozkládal se na třech stejně velkých terasách. Vchod na hřbitov byl zabezpečen kovanou bránou, před bránou se po levé straně nacházel velký kamenný kříž a z každé strany brány při vstupu na hřbitov stál vzrostlý listnáč zabezpečující v letních parnech dostatek stínu. Vzrostlými listnanými stromy byl obklopen celý areál Červenského kostelíku a tak zde bylo za každého počasí příjemně.

Na prvním patře v pravém horním rohu stála malá márnice, ke které to od brány bylo rovných pětatřicet kroků. Takže si velikost hřbitova dovedete představit. Ke kostelíku a hřbitovu vedla cesta protínající celou obec po pravé straně řeky. Za hřbitovní zdí se okolo márnice stáčela do leva a končila před loukou navazující po 10 metrech na řeku.

Při budování Orlické přehrady bylo rozhodnuto, aby byl kostelík v Červené nad Vltavou pro historický a umělecký význam zachráněn. A tak v listopadu 1959 farnost Červená nad Vltavou zanikla a správa farního kostela byla přenesena do Květova.

Původně měl být kostelík zachován i se zvonicí a hřbitovem. Tak se ale nestalo, zvonice byla na místě odstřelena a hřbitov zrušen. Ostatky hřbitova byly exhumovány a víc jak 250 hrobů bylo přeneseno na hřbitovy v okolí.

Rozebrán a přesunut byl tak jen kostelík. Přesun započal v červenci 1960 a kostelík byl po částech vynesen o cca 200 metrů výše na bezpečné místo. Zvonice byla na novém místě vystavěna nově, jedná se o přesnou kopii staré barokní zvonice. Ani kostelík už nemá svou původní tvář, neboť zde došlo k menším stavebním změnám. Chybí zde například venkovní schodiště vedoucí na kůr.

Celá obec Červená nad Vltavou šla v roce 1960 kompletně do zátopy. Zůstal jen železniční most na začátku a kostel na konci. Vše mezi tím a že toho nebylo málo bylo navždy srovnáno s povrchem zemským a pohřbeno v hlubinách Orlické přehrady.

A tak zde nad tichým a rozlehlým jezerem stojí, jako poslední upomínka na tuto osadu, kostelík sám jak tomu bylo již jednou – ve středověku.

Dříve na dálku viditelná stavba je dnes zahalena bujnou vegetací, z které vykukuje jen tak tak střecha zvonice a kdo o něm neví, ani si ho nevšimne.

S pozdravem Roman

PS: Začátkem září 2015 jsem na místě natočil dvě videa. Tak pokud Vás to zajímá,tak koukněte.

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Krásné počteníčko i video.To kdyby viděl Čáslavský,nestačil by se divit.Paráda:

Poke - díky, tenhle článek mě dal nejvíc zabrat a psal jsem ho několik dní. Byla to celkem fuška a myslím, že nikde v žádný knize není tak ucelený popis kostelíku a okolí.
Čáslavského Vltavu jsem viděl asi 10x a hodně mě jeho povídání oslovilo. Starý Vltavě se už nějakej ten rok věnuju a tak jsem samozřejmě přišel na to, že má Čáslavský ve svých dokumentech mnoho nepravdivých informací.

Námátkou třeba zmíněná Červená nad Vltavou.
Čáslavský zmiňuje v dokumentu, že hřbitov měl 4 patra. Zlatý voči:-))
Nebo: Uvedl, že v údolí Hrejkovického potoka pod takovým svahem stál domek převozníka. To nebyl domek převozníka ale dům pro vdovy a sirotky otců a mužů zabitých ve Schwarzenberských lesích. Dům nechal postavit kníže Schwarzenberg.

Nikdo není bezchybný a jeho Vltava v obrazech nemá konkurenci. Čáslavský byl dobrej historik!

Ještě jedna informace.
Pokud si video přehrajete na youtube, vyskočí na Vás druhý díl.

Sem jezdim na ryby:-).

Ta voda pak klesla jeste vic.

lumur - ano, o trochu byla ještě níž. Pomaloučku se začalo ukazovat druhý patro ale žádnej zázrak.
Horší věc která se tam několikrát stala a z který mě bylo na blití bylo návštěva hledačů na hřbitově.

Osobně jsem toho svědkem nebyl ale rybáři mě to vyprávěli, že přímo na hřbitově hledali s detektorem hledači.
To je prostě něco tak nízkýho a odpornýho.... No, nemám slov.

Namor: Ja vim, videl sem tam kopano. :-(

Opět super článek, dík. :-)

Romane, u žádného z článku této série nemáš uvedeny zdroje informací. Nechtěl jsem to sem psát, protože jsem za tu dobu, co sem chodím, už jaksi pochopil, že taková "kravina" tady nikoho nezajímá, ale po tvé zmínce o Čáslavském a chybách, které uvádí, jsem se rozhodl pro opak, protože s tímto konkrétním a praktickým příkladem snad bude zřejmější, proč je uvádění zdrojů důležité. Pokud bude někdo chtít tvoje články použít pro svou práci - a to by vzhledem k jejich kvalitě bezesporu mohl - pak u informací, které uvádíš a jež jsou třeba v rozporu s tím, co uvádí taková legenda jako Čáslavský, nebude mít vzhledem k absenci zdrojů možnost posoudit, nakolik může tvým informacím věřit.

eduard - velice dobrá připomínka, je vidět že nad věcmi přemýšlíš.
Jelikož jsem v době před zátopou nežil a tím zákonitě nemůžu čerpat ze svých vlastních vzpomínek, je jasné že někde jsem informace k napsání této série vzít musel.
Věnuju se staré (ztracené) Vltavě asi 6 let. Snažím se stýkat s lidmi, kteří jsou očitými pamětníky té doby.
Je jich na živu už jen několik ale stojí to za to. Sešel jsem se například s posledními voraři našeho regionu s panem Husou z Hladné a s panem Říhou z Oslova, nebo se synem prvorepublikového restaurátora Staňka panem Staňkem z Oslova. Ti všichni mi vyprávěli a já jejich vyprávění hltal.

Dalším zdrojem jsou knihy. Já velice rád čtu a přečetl jsem na toto téma slušnou řádku knih. Nádhernou knihou a inspirací mě byla například kniha Josefa Kytky z roku 1940 - Kraj Milevský.
Ale i knihy a jejich autoři se mýlí a uvedu příklad.
Například v posledním článku jsem uvedl latinský text, který je na slunečních hodinách kostelíku. Znění tohoto textu jsem se dočetl právě v Kytkově knize. Ovšem spisovatel Kytka měl v textu drobné chyby které jsem odhalil. Proto jsem si sedl k počítači a se zvětšenou fotografií slunečních hodin text opravil do správné podoby a uvedl v článku.
Jak uvést v tomto případě autora? Je autorem spisovatel Kytka nebo já:-)

Další zdroj z kterého čerpám jsou dobové fotografie. Snažím se z nich vytěžit maximum a to tak, že si všímám každé maličkosti. Hodně dobových fotografií jsem našel v knihách, na internetu a měl jsem je i zapůjčené od rodáků. Z fotografií se dá vyčíst hodně a díky nim mohu psát co kde jak stálo, kudy vedla jaká cesta a kdo co jak bylo zařízené. Takové informace nenajdeš v žádné knize, je to jen o Tvém vlastním přístupu, pozorovacím talentu a schopnosti si věci zapamatovat.
Velkou inspirací a studnicí vědomostí mě byl již zmíněný dokumentarista Čáslavský.

Takže abych to shrnul.
Žádný, upozorňuji žádný z mých článků není přepisem nějaké knihy - to bych si nedovolil. Dávám do toho vše co jsem výše popsal a proto mi taky trvá tak dlouho napsat jeden článek. Na každém mnou popsaném místě jsem minimálně jednou byl a dle nabitých informací jsem si vše na místě skládal dohromady.
Vše je sepsáno mým vlastním pohledem a samozřejmě se v toto pohledu promítají autoři knih a fotografií.

Tak asi tak:-)

Vidím, že tvé zapálení pro věc je veliké. Cílené vyhledávání a analýza starých fotografií, procházení tištěných publikací ve velkém, rozmlouvání s pamětníky a zaznamenávání jejich příběhů, to je level, se kterým jsem se snad na LP dosud nesetkal. Způsob, jakým se tématu věnuješ, si zaslouží uznání, to je bez debat.
Co se zdrojů týče, přiznám se, že jsem nepochopil, proč je tady nemáš. Jistě, článek ti zabere spoustu času a zapracování zdrojů by ten čas ještě prodloužilo, ale stejně... A jestli to chceš někdy vydat knižně - a v tom smyslu jsi se tu, myslím, vyjádřil - tak tam ty zdroje uvést tak jako tak budeš muset. Kdyby jsi to neudělal, svou práci bys znehodnotil.

Já ti samozřejmě rozumím.
Zapracování zdrojů do článku by nebylo tak pracné. Je třeba se zamyslet nad tím,kolik zdrojů uvést.
Informace z nějaké knihy je jasná - máme zdroj. Ale co třeba fotografie,u níž je autor neznámý? Jak uvést takový zdroj,který je navíc stejně hodnotný?
Proto jsem zdroje neuvedl.

Nicméně,článek o kostelíku je článkem posledním.
Chtěl jsem ještě uvést článek o mých milovaných Červenských proudech ale vzhledem k tomu, že se po celé délce těchto proudů nenachází žádný historicky cenný objekt jsem se rozhodl článek neuvést.
Nejsem si jist,zda by se sem takový článek vůbec hodil a zda by vůbec někoho oslovil.
Dále je k vidění už jen Orlík a Zvíkov, neboť všechny vesnice a památky jsou hluboko pod hladinou přehrady a na ty letošní sucho nestačilo.

Díky za Tvou podnětnou připomínku, příště se zdrojům budu věnovat více. Ať se daří Roman

I já děkuju za podnětné informace. Přiměly mě například zjistit si, co byly ty Červenské proudy zač. "Jednalo se o osm kilometrů dlouhý úsek řeky Vltavy se skalnatými stráněmi, borovicovými lesy a hájovnami. Patřil prý k nejkrásnějším místům říčního koryta..." Protože měly končit mezi zvíkovským mostem a tamním hradem, vychází mi - vzhledem k jejich délce -, že začínaly nejspíš přímo u Červené nebo někde v její blízkosti. Co je pod vodou nevím, ale nad hladinou se tyčí skvostný příhradový železniční most. Asi máš pravdu a nehodí se to sem, ale musela to tam být kurva nádhera. Ať se daří i tobě a díky za pěknou sérii.

Bývalé Červenské proudy byli opravdu nejkrásnější a nejzajímavější částí staré Vltavy.
Jejich malebné scenérie a divoká nespoutaná řeka sevřená v úzkém kaňonu vysokých skalisek bylo snad to nejhezčí co mohlo střední Povltaví nabídnout.
Já v bývalých Červenských proudech rybařím a upsal jsem tam za ty roky tomu místu svou duši.
Tak krásně je tam i dnes.

Trochu tě opravím.
V Červenských proudech nepřetíná řeku žádný železniční most, nýbrž betonový Zvíkovský (Vltavský) most. Ten samý (dvojče) přetíná i Otavu.

Už jsem se zorientoval. Most, nad kterým jsem se rozplýval, se nachází cca 2 km SZ od žel. stanice Červená nad Vltavou. Patrně je to ten, co jsi zmínil v článku v tom smyslu, že je to, kromě kostela, to jediné, co voda nezaplavila. Pokud je to pravda, tak jsi jeho popis dost odflákl ;-), protože je to opravdu nádherný historický kousek. Bráno po proudu most předchází kostel, a protože ty proudy začínají patrně u kostela nebo za ním, pak most řeku skutečně, tak jak píšeš, nad Červenskými proudy nepřetíná. Zajímavé je, že od kostela k hradu Zvíkov - což je úsek, v jehož části by se měly proudy nacházet - je to po vodě 7 km, přičemž zdroj, který jsem citoval, uvádí délku proudů 8 km, a to přitom neměly sahat až k hradu. Jak je možné, že něco, co začíná nejdřív u kostela a končí ještě před hradem je dlouhé 8 km, když vzdálenost kostela a hradu je o kilometr kratší? Patrně je těch 8 km špatný údaj... Píšu to při myšlence na to, jak jsi odhalil a opravil chyby v nápise, a říkám si, že převzít chybu a šířit ji je tak snadné...

Ano, jistě by železniční viadukt snesl více opěvování a informací. Ale snažím se,aby články nebyly zbytečně obsáhlé neb by v tom případě čtenáře mohli nudit.
Červená nad Vltavou by sama o sobě snesla těch jednotlivých článků několik a já mám dostatek podkladů k tomu,abych popsal zvlášť jednotlivé objekty.
Ale koho na webu zaměřeném na hledání takové věci zajímají a hodí se to sem vůbec? Spíš ne.
Proto jsem popsal pouze zatopené objekty, které se vlivem poklesu hladiny vynořily z vody ven.

Skončil jsem u kostelíku se hřbitovem,protože je to poslední objekt,jehož pozůstatky klesající voda odhalila. Dál už je opravdu hloubka a na to letošní sucho nestačilo. Například pod skálou naproti kostelíku je při normálním stavu hladiny hloubka 25 metrů.

Proudy:
Červenské proudy začínaly hned za prvním ohybem pod kostelíkem. I dnes je to místo začátku proudů patrné,neboť se rozlitá přehrada v jednom místě náhle výrazně zužuje mezi skály. Délka proudů není opravdu 8 km ale 7 km. Správnou vzdálenost uvádí například J. Kytka ve své knize z roku 1940 ale i já sám jsem tuto vzdálenost měřil na mapě.
Článek o Červenských proudech vyjde v regionálních novinách a potřeboval jsem při určování různých poloh tento úsek proměřit.

Ještě k těm chybám.
V naší diskusi jsem uvedl svou nepozorností špatný termín. Otec pana Staňka nebyl restaurátor nýbrž restauratér,tedy hoteliér. Sice to nikomu nevadilo, přesto se omlouvám :-) :-)

zdravím a nevím kdo vše bude informován o tomto příspěvku k 3 roky starému článku - díky za něj a dovolím si jej postupně číst a udělat několik poznámek co vím o Bartoloměji já

- vedou se spory o tom zda je kostel z období před 1200 a nechala jej postavit Zdislava - matka Jiřího z Milevska co založil tamní klášter a nebo zda je (byl) kostel mladší až po 1200


- článek je psán jako když stojím na svahu nad kostelem na pravém břehu a dívám se tak seshora na kostelů a na Vltavu a tak se budu dívat stejně.


- je několik prací o tomto kostele jako
https://www.academia.edu/22592256/K_záchraně_kostela_v_Červené_nad_Vltavou._Zur_Rettung_der_Kirche_in_Červená_Rothsaifen_
http://depositum.cz/
http://depositum.cz/knihovny/pamatky/ - Bartoloměj
http://depositum.cz/knihovny/pamatky/tiskclanek.php?id=c_3691
a tak můžeme říkat spíš, že ten dnešní není přeneseným, ale je jakousi replikou, kopií původního do kterého bylo přeneseno několik bloků původního zdiva


- se zvony to bylo jinak. Zvonice i 1. zvon byly z roku 1637 viz třeba i poslední odkaz výše , zrekvírován byl pak jen zvon druhý mladší z r. 1839 - tedy o 200 let mladší. Podle mne se tedy žádná sbírka nekonala a zvon z r. 1637 se dožil nejen přehrady 1960, ale zvoní dodnes i když jinde v Jižních Čechách a já vím od 02.10.1960 kde

- na dnešním kostele ani zvonici doopravdy žádný zvon není

- na mapě Stabilního katastru z r. 1830 je vidět že již t.r. u kostela hřbitov byl

- hřbitov měl 1960 pravda jen 3 a ne 4 "patra" - stupně, ale třeba víme i o tom 4. ….?
zde psáno, že hřbitov je vpravo tedy "po vodě" jenže pokud vznikl cca 1800 pak právě na straně opačné a to by mohlo být oním historickým 4. patrem. Dříve nebyly hroby rodu, domu jak je známe dnes. Nebožtík byl pohřben pod dřevěný kříž na volné místo na hřbitově a kříž pak uhnil a tělo zetlelo a tak třeba již za 10 let byl na stejné místo pohřben někdo cizí a "vnoučata nevěděla kde leží dědeček". Až po 1850 začínají kříže litinové a s nimi hroby rodu, resp. přesněji domu. Pokud někdo vyženil grunt či stavení vyženil i hrob na kterém tak přibylo druhé jméno aby to původní bylo časem i nejednou zapomenuto. No a to byl asi právě ten okamžik kdy se na hřbitově proti vodě přestalo pohřbívat a zůstala po něm jen obvodová zeď aby tato byla vystavena kolem hřbitova nového na straně povodní - pravé

- dost jsem se o to zajímal a vím přesně poslední pohřeb zde i prvý v Květově u sv. Jána kde do 1960 hřbitov nebyl. Ano nalezneme tam (a nejen tam) hodně náhrobků od zde Bartoloměje, ale náhrobků - ne ostatků. Tedy příbuzní si přenesli náhrobky, ale nikde není doloženo, že by byly přenášeny i ostatky zemřelých a tak tyto asi dodnes odpočívají pod vodou

- Zpráva o kostele sv. Bartoloměje je z r.1355. Po husitských válkách byla fara zrušena a kostel jako komendátní byl spravován farářem v Horním Záhoří. Fara byla obnovena r.1729. Před rokem 1730 zápisy vedeny u fary Horní Záhoří a objevují se i u fary Milevsko. Po zaplavení oblasti vodním dílem Orlická přehrada bylo ke dni 1. listopadu 1959 sídlo farnosti přeneseno ke Svatému Janu, čímž vznikla nová farnost Květov.

- "Ostatky hřbitova byly exhumovány" - jen opakuji - nikde jsem nenalezl zmínku o tom, že by se tak stalo. Resp. na můj dotaz bylo z Píseckého a jiných archivů sděleno, že exhumace nikde doložena není

- na onom odkaze www.academia.edu je i snímek s názvem
Obr. 6. Červená (okres Pisek), kostel sv. Bartoloměje. Osazení
bloku originálního zdiva do budované novostavby kostela.
(Foto Vladim/r Hyhlík, 1960)
tedy kostel nebyl po částech přenesen, ale do novostavby kostela bylo pouze použito několik bloků původního zdiva. Opracované kameny Podoského Lanova řetězového mostu mohly být očíslovány a po letech na Lužnici opět sestaveny - zde to dost dobře nešlo a původní úmysl přesunout kostel jako celek se okázal jako nerealizovatelný. Asi i dnes by bylo náročné posouvat takovou hmotu nahoru do svahu a navíc bylo tehdy málo času a "peníze byly potřeba jinde". Tedy "přesun" kostela jím nebyl ač za to byl vydáván

- tak tolik asi moje poznámky a jinak jsem Karel.Zitek na Seznam-u.

jo pokud jsem napsal:
ale zvoní dodnes i když jinde v Jižních Čechách a já vím od 02.10.1960 kde
bylo myšleno
ale zvoní dodnes i když jinde v Jižních Čechách a já vím od 11.06.2014 kde od 02.10.1960 zvoní - to totiž byla sobota a on tam byl znovu vysvěcen při SvatoVáclavské pouti neb byl i na tamní kostel sv. Václava zavěšen a tam též visí a i zvoní dodnes.

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru