Lov na konci světa

Letos, stejně jako každý rok, jsem pro naší dovolenou vybral nejzapadlejší chalupu v kraji jižním, daleko od kraje našeho západního.. Vesnička čítající kdysi 6 čísel popisných, dnes asi o dvě více, větší město v nedohlednu, stejně jako jakákoli moderní síť. Trošku signálu Téčka, ale tím to končí. Doma před odjezdem se mě podařilo stáhnout si digitální kroniku obce blízké. Pro válkaře doslova katastrofa. Rudoarmějci se do těchto končin jaksi nehrnuli, němci při ústupu to vzali velkým obloukem /zřejmě, aby zde někdy nezabloudili/. Ale blízkou obcí..?!? prý prošlo v květnu 20 amerických vojáků a snad dokonce se tam i na pár dní usadili...

Mohl jsem na válku zaject i k Budějovicím, kde jsme s parťákem před zhruba 13 léty strávili týden na tamních ruských lágrech, ale představa hodin strávených v autě rozhodla, že to nebude to pravé. Polař ze mě nikdy nebyl a asi nebude, takže nakonec padlo rozhodnutí na lesní cesty a stezky, který na starých mapách vedou odněkud někam, tu a tam kolem nějakého křížku či kapličky. Měl jsem sebou vytištěný mapy I.II vojenské mapovaní, před kterými jako vždy klobouk dolů. Vzhledem k slabému osídlení této oblasti byl výsledek asi takový, jaký jsem čekal možná i trochu více než jsem čekal. Vyčlenil jsem si dva dny na toulky s detektorem po těch lesních cestách a připadal jsem si tak trochu jak ten soudní sluha z románu Karla Klostermanna s tím rozdílem, že za ty dva dny toulání lesy jsem nepotkal jediného člověka. A výsledek?? To nej přikládám níže na fotografii. Pozitivum? Za celou dobu jsem nenarazil na jediný tokarev (O:Tak zase za rok...

PS: nejzajímavější pro mě je asi ten landwehrácký knoflík s číslem 35, což by měl býti 35.zeměbranecký pěší pluk ze Zloczówa doplńovací obvod Tarnopol. Mezi posádkou a nálezem je vzdálenost cca 1037 km.

W.