Nově nalezená část básně posouvá dataci eroto-satirického eposu o 200 let

V klášterní knihovně opatství Melk objevili fragment dosud nejstarší německy psané básně, vyprávějící příběh panny a její antropomorfizované vagíny. Pochází ze 13. století a zásadně mění pohled na vnímání sexuality ve středověku.

Fragment objevila ve vazbě latinsky psaného kodexu Christine Glaßnerová z Ústavu pro výzkum středověku z Rakouské akademie věd. Proužek byl využit ke svázání knihy – tento způsob využití starých děl byl té době zcela běžný. Nathanael Busch z University Siegenu fragment identifikoval jako útržek z básně Der Rosendorn (Osten růže). Proužek pergamenu je dlouhý 22 cm a široký 1,5 cm. Obsahuje části 60 veršů, byl vložen mezi stránky 204 a 205. Datován byl do konce 13. až poč. 14 století.

Podobné básně se dochovaly v kodexech Drážďanském a Karlsruhe, které jsou ale mladší - pocházející ze 16. století. Der Rosendorn byla napsána neznámým autorem v německém jazyce. Vypráví o panně, jež polemizuje s vlastní vagínou o tom, která z nich je pro muže důležitější.  Panna tvrdí, že její krása, naproti tomu její vulva odpovídá, že na kráse nezáleží, protože ona je ta, která poskytuje veškeré potěšení.

Nemohou se shodnout a tak se rozdělí s cílem jednou provždy prokázat, který z nich má pravdu. Vulva se odděluje požitím „manického kořene“ (symbolizujícího pronikavou masturbaci). Oddělení skončilo katastrofálně - vulva je nešetrně využita každým mužem, se kterým se setkala – nezávislá vulva je vnímána jako hrozba; zatímco panna se nabízela davu mužů, kteří ji ve své neukojené vášni málem udupali. Nakonec se rozhodnou stát se opět jedním tělem. Vypravěč příběhu, který obě sledoval od začátku, je tím, kdo je znovu spojí - a činí tak tím nejzřetelnějším způsobem, jaký si dokážete představit...

Motiv vulvy nabývající tělesné podoby nezávislé na ženě, jíž byla kdysi součástí, je známý ve francouzské a německé středověké literatuře. Jednalo se o satirický kontrapunkt k období dvorních romancí. Růže v názvu je symbolem ženské sexuality - zděné zahrady, kde panna sbírá vodu z růžového keře a koupe se v ní. Zrcadlí mistrovské dílo dvorní milostné literatury 13. století „Le Roman de la Rose“. Báseň je veskrze vulgární a na svou dobu používá až přehnaně obscénní popis, kdy porušuje všechny pravidla sociálních a jazykových tabu. Na rozdíl od jiných děl poplatných době, Der Rosendorn se nepokouší vyvodit morální ponaučení z příběhu. Christine Glaßnerová o básni říká, že i když se moderním čtenářům může zdát bizarní, „v jádru je to neuvěřitelně chytrý příběh, a to právě ve skutečnosti, že člověka nelze oddělit od jeho sexuality“.

Až dosud se předpokládalo, že taková otevřenost ohledně sexuality v německy mluvícím světě se neobjevila až do konce středověku. Nález z kláštera byl napsán kolem roku 1 300, reviduje tak předchozí výzkum o více než 200 let dříve. Takové básně se jen zřídkakdy zapisovaly a jen málo jich přežilo dodnes.

V březnu tohoto roku byl fragment opatrně z vazby kodexu odebrán a nyní je samostatně uložen ve sbírce fragmentů knihovny Melk Abbey Library. Dále je studován v Akademii věd a literatury Mainz na Philippsově univerzitě v Marburgu.

Brož ze 14. století zobrazuje vulvu nesenou třemi muži - podobný motiv a styl jako v básni Der Rosendorn

Roman Němec / Zdroje: ancient-origins.net, thehistoryblog.com, muyhistoria.es