Zapomenutá bitva

"Modely bitev se v muzeu tak často nevidí, co? Co je vlastně na tomhle?"

"Počkej, tak co je tady napsané. "Přepadení pruské posádky císařskou armádou u Bystřice". Kde je vlastně ta Bystřice?"

"Jo, to je z ruky, někde na Vysočině."

"Aha, vlastně. Ale to by mohlo stát za to tam projít. To by se tam ještě něco mohlo najít, ne?"

"No to by mohlo. Asi jak tady v každém druhém keři najdeš zbroj španělského válečníka s uvázaným koněm vedle. Ale ten model je povedený. Podívej, jak ti vojáčci jsou vybarvení. To musela být piplačka."

"Jo...co jsi říkal?"

"Že ten model té bitvy je po-ve-de-ný."

"Aha… jo, mě se to pořád nezdá. Fakt je to na Vysočině?"

.......................

"Čau, tak jsem měl pravdu. Žádná Vysočina, jsem věděl, že mi ten název zní povědomě. Je to tady kousek, asi hodinu cesty."

"Fakt?"

"Jo. Tak půjdeme se tam podívat? "

"A kdy jako?"

"Co děláš zítra?"

"Zrovna zítra se to nehodí."

"Tak pozítří?"

"To už vůbec ne."

"Tak další týden?"

"To nevím, jestli mi tam do toho něco nevletí."

"Tak asi už nevletí, když pojedem do té Bystřice, ne?"

"Hm."

"Víš co. Tak na to zapomeň. Čau."

.........................

To je jedno. Stejně se říká, že ta největší pomoc se nachází na konci tvé ruky. Teď jen zjistit, kam přesně jet. Na návsi v Bystřici by se asi taky nějaký drobák našel, ale určitě by se taky objevil i dobrák, který by mě hned napálil místním policajtům. Zkusíme, jestli nám o tom něco bližšího neřekne Google. Jo, tak něco málo našel. Jdeme číst...

........................

Tak z toho všeho to vypadá, že ta náves je zatím největší tutovka. Krucinál, 250 let není přece tak dlouhá doba, aby se zapomnělo, kde se odehrála nějaká bitva. Ta velká louka za návrším s pomníkem vypadá zajímavě. Všechny ty povídačky se kolem toho místa točí a přece kříž na památku vojákům nepostavím u místa, kde se to neodehrálo. Nejdřív ty místa ještě projedu v google maps, pak cenia a nahlížení do kn… Jo, tak to vypadá, že by mě snad nikdo neměl hnát vidlemi pryč. Sbalit fidlátka, batoh, igelitový sáček na bordel, dohledávačku, jo, radši boty vezmu trochu bytelnější, čert ví, jestli tam není celoročně nějaká laguna, v které se rochní kanci. Jasně, doklady klíče mám. Tak jedem… ještě ten detektor!!!

........................

Ale no tak. Nejprve kontrolka autíčka s klíčkem, co znamená nevím ani co, a teď na mě začne blikat žebravým okem benzínový stojánek. Tohle už moc dlouho asi neukecám. Tak kde je tu něco... tady čepujou. Žízní neumřem!

........................

Na mapě to místo na odstavení auta vypadalo větší. A navíc ho obsadili pejskaři. Malá dodávka a vyskočí z toho pár s malým yorkshirem. Co se dá dělat. Tak snad mi auto u krajnice nezválcuje nějaký dřevař. A už je po žních tak kombajn snad taky ne. Pejskovi jsem sympatický, málem plive plíce z toho, jak mě zdraví. Radši půjdu kousek dál… Jo, tady to je lepší a nejsem tolik na ráně. Odladit zem a jedeme. Přes ten štěkot neslyším ani jestli to už odladěné mám!!! Kuš už!

........................

To nevypadá zle… Stabilní a silný signál… Tak kopnem… Ty moje vyryté drny by mohly mít děcka místo kružítka… Kousek tady vlevo. To jsem zvědav... Něco tu je... Paráda... tak tenhle kousek traktoru ještě doma nemám. To mi chybí už jen volant a můžu ho začít skládat zase zpátky dohromady… Nic, zahrabat, vrátit drn, jako že nic a jdeme dál... Tohle zní nadějně, tak zkusím… Zase jeden dokonalý travnatý skalp, šup tam dohledávačku... Co… Co to je? Hliníková tuba. No, možná že by... Ne, Made in China, to je trochu vedle. Tak nic, zahrabat, bordel do tašky a pokračujem dokud je světlo... Začíná se šeřit a mě neúprosně utíká čas… Tak ještě jeden kop. Diskriminaci radši úplně zruším, kdybych náhodou o něco zavadil, tak ať poznám, že to není v železe....  A už tady máme Malou noční hudbu, postupné propípání všech tónů, normálně to přecházím, ale taky normálně někde na bojišti nekopu.... Propiska. M..o…t…o..k..áry Olomouc... Naposledy, ještě zkusím kousek tady vedle… No přece nepojedu s prázdnou....

 Nestává se každý den, že bych kopnul stříbrňák nebo zlaťák, a tak se není čemu divit, že ani dneska se nic takového nepovedlo… Radši jedu. Minimálně vím, že tady to nebylo. Budu se muset více připravit, nemá ani význam být kvůli tomu nějak naštvaný, ne?

.........................

Co to kecám, úplně to ve mně vře! Taková cesta sem a nic... Uhni! Nemáš automaticky přednost jen proto, že sedíš v traktoru! Jen bordel vezu.... A už sem nejedu, nebudu si kazit další den kvůli ničemu, pobíháním tady! Prostě ne!

.........................

Jo no, trochu jsem se unáhlil. Pár dnů stačí a najednou mi příjde, že jsem tam něco zapomněl. Jediný zdroj o bitvě, pokud vynechám přímé účastníky, kteří poslední léta moc sdílní nejsou, je jedna stará knížka, která se dá sehnat jen tady v tom antikvariátu na netu a navíc, překvapivě, je to v němčině. To je dobré, německy umí snad každý, tak ji objednám.

.........................

Tak konečně přišla. Rovnou se podívám, jestli tam není nějaká mapka. Překvapivě není. Tak si to zkusím nějak přelouskat sám … Kupodivu se všechna tři slova, které znám a to je Ja, Nein a Auf Wiedersehen v knížce vůbec nevyskytují. A navíc, pokaždé, když ty jejich složeniny lovím ve slovníku, mám neodbytný pocit, že slyším lehké nadzvednutí hrobu mé učitelky němčiny. To bylo samé Erich Honecker ist president Die DDR, furt samý Genosse a že v DDR jezdí na dovolenou jen na Rujanu nebo do Bulharska. To má za to!

.........................

Tak kde se maximálně chytám je popis kót... jo, a to podle mapy sedí na okolní kopce.... Chytrý člověk, to jediné se v krajině jen tak nemění. Takže když si projdu kudy boje asi procházely, tak se už asi jedno místo rýsuje… Tak ať tam není teď barák, ať tam není barák...a podle mapy tam je… pole! Skvěle. Trochu problém vidím v tom, že ta knížka byla napsaná až někdy sto let po těch událostech. Na základě čeho ta místa určoval mi teda není moc jasné. Nic lepšího ale v ruce nemám. Tak teď se tam jen znovu dostat.

.........................

Konečně sobota. Počasí vyšlo parádně, ani horko ani zima, tak akorát. Cesta poloprázdná... Tak tady auto zapíchnu. Sice do kopce a zlehka na louku, ale nic co by se nedalo zase vyjet. A skoro hned vedle vytipovaného místa. Ten les přede mnou mě ještě dneska čeká, jak se proberu polem tak tam musím určitě na malou čumendu skočit, tudy se muselo určitě táhnout... Krucinál, jak se dívám tak je pěkně hustý... Tam se  ani nevlezu... no tak hlavně jsem přišel na to pole.. Co?… Co to je za zvuk?... Že by traktor?... Ne, traktor s radlicí.... Ještě lépe, traktor s radlicí na tom mém vytipovaném poli.... Jo, to snad ani nemůže být jinak. Jedu sem takovou dálku a zrovna v tenhle den se místní JZD rozhodne toto pole rozorávat. A asi zrovna začali chvíli předtím než jsem dojel… Co teď? Nic no, zkusíme prostupnost lesa. Tak třeba tady... Zkusím se trochu rozmáchnout... Strom... Tak na druhou... pařez... Přežila to vůbec ta sonda? Ještě žije... Tak tady... svlačec... Do pytle, to se tam úplně zamotalo... Krucinál... Tak tady... A to je celkem silný signál, zkusíme se podívat... Historicky cenná plechovka od birellu... To by měli ze mě v muzeu radost... Do pytle s ní a pokračujem... Tak to vemu po té druhé straně lesa podél louky... Ne, ne, kvůli tomu jsem tady nepřijel, abych hledal na louce kde nic není... Počkám jestli si to orání ještě šefík  nerozmyslí... Že by?... Ne, jen čistí radlice... Tak už mám poslední hodinu, potom už budu muset zvedat kotvy... A traktorista jede až do úmoru... Víš co? Zkusím tu louku vedle, kam se evidentně nechystáš... Pane jo, divím se, že tu něco roste. Samý šutr... A zase malá noční hudba... Zkusíme? Jasně, když už jsme tady... taková malá kulička… A je z toho… kule do muškety! No fakt to není olůvko od rybáře... Navíc na kopci ty ryby nikdy moc neberou... A zase malá noční hudba... Další kule... Ani hrabat nemusím, stačí jen dohledávačka a trochu rýpnout lopatkou... Třetí kule... A hned vedle další... Za chvíli jsem jich měl plnou hrst. I když to jsou jen zdánlivé bezcenné kuličky olova,ležely tady čtvrt tisíciletí od doby, kdy z nich někdo naposled mířil na protivníka. Možná je to jediná památka na ty dny tady. Je zvláštní, kolik lidí tady padlo, kolik let trvalo než to místní sedláky přestalo bavit pořád vyorávat pruské vojáky a postavili nejen jim  trochu důstojný pomník, kolik lidí, strojů, letadel nad tímto místem proletělo než se zase tahle bílá kulička objevila na denním světle... Kolik už je? Kruci, už musím jet... Ale tady se ještě určitě vrátím. Tuším, že tohle je jen začátek. Jasně, že bych měl možná větší radost z pruského tolaru, ale v tuhle chvíli mi přijde, že cena olova a zlata je úplně stejná... A hele, zrovna odjel borec se svým pluhem za kopec, tak jen zkusmo proletím jednu řádku dokud nepřijede... Tak a jsem na konci pole a vůbec nic. Takže mu vlastně musím za tu celodenní okupaci říct : Díky.

.........................

"Čau, tak co? Byl ses tam podívat? Je tam vůbec něco? Měl bych teď čas, tak když bys mi ukázal, kde hledat..."

"Čau, to je asi zbytečné."

"Jak to?"

"Je tam kulové. Fakt."

"Vidíš, vole, jsem ti říkal, že to je na Vysočině."