11. 5. 1859 Zemřel arcivévoda Jan Habsbursko-Lotrinský

Patřil k nejpopulárnějším členům habsburského rodu, byl nejmladším bratrem císaře Františka I.  Zasáhl také do napoleonských válek. Rakouský arcivévoda a vojevůdce Jan Habsbursko-Lotrinský zemřel 11. května 1859 ve věku 77 let. 

Důležitou roli ve veřejné sféře zaujímal přes čtyřicet. Byl známý jako liberál, který měl společně s arcivévodou Karlem slibně rozjetou vojenskou kariéru a vliv na státní záležitosti. Bratr Ferdinand mu v mnohém naslouchal. Díky svým učitelům si zamiloval Švýcarsko a Alpy. Studoval vojenskou historii. Narodil se jako třinácté dítě císaře Leopolda II.

Zasáhl do několika napoleonských bitev. Také cestoval po říši a prováděl inspekce. Během napoleonských válek pak Ferdinandovi představil plán na vznik zeměbraneckých praporů, kterým se německy říkalo Landwehr. Byly zformovány ve Vídni a rozšířeny také do českých zemí. Jako oficiální datum vzniku se uvádí 9. červen 1808. V podstatě šlo o stálé a všeobecné zařízení pro doplňování regulérních jednotek rakouské armády.

Ani to však nepomohlo odvrátit například porážku v bitvě u Wangramu, která se odehrála 5. a 6. července 1809. Byla rozhodující pro rakousko-francouzské války, která byla součástí napoleonských válek. „V roce 1809 se Rakousko opovážlivě pokusilo obnovit válku s Francií, 9. dubna vtrhly rakouské síly od vedením arcivévody do Bavorska. Když pak Francouzi svou protiofenzivou obsadili Vídeň, nacházela se Karlova armáda na druhém konci Dunaje. Napoleon začal posílat své muže přes řeku, ale Rakušané je v květnu zahnali zpátky,“ popisuje tehdejší událost R. G. Grant v knize Bitvy: 5000 let válčení.

Francouzům se ale nakonec podařilo rakouskou ofenzívu potlačit, i když za cenu velkých ztrát. Poražené Rakousko muselo potupně přijmout nevýhodné podmínky míru, což znamenalo pokles vlivu tohoto císařství.

V Tyrolsku se mezitím plánovala vzpoura, která měla vygradovat ve chvíli, kdy Rakousko vypoví Francii válku a vojsko vstoupí do Tyrol. Velitelem celé akce se stal arcivévoda Jan, který ale nebyl úspěšný. Povstalci byli vyhnání ze země aJan se usadil ve Štýrsku, protože další pokračování jeho vojenské kariéry bylo nemyslitelné.

Jan byl ale dál veřejně činný, akorát v jiných oblastech. Založil různé spolky, pěstováním brambor bojoval proti hladomoru a inicioval první očkování proti neštovicím. Během revoluce v roce 1848 byl zvolený říšským správcem. Zemřel ve Štýrském Hradci.

Zdroje: www.ohio.edu, R. G. Grant: Bitvy - 5000 let válčení, www.napoleon.org, www.wikipedia.org