12. 5. 1743 Korunovace Marie Terezie

Ceremonie korunovace Marie Terezie českou královnou byla honosná. Uskutečnila se 12. května 1743. Byl to akt na usmířenou, protože Čechy kvůli zradě šlechty panovnice moc nemusela.

Vratislavským mírem z roku 1742 si Marie Terezie uvolnila ruce pro obranu svého dědictví na západní frontě. Zatímco totiž Fridrich II. vítězil nad Marií Terezií ve Slezsku, bavorský kurfiřt Karel Albert s podporou francouzského a saského vojska vtrhl do Čech a v listopadu 1741 se zmocnil Prahy, kde ho většina českých stavů uznala českým králem.

„Jeho korunovace se však nekonala. České korunovační klenoty totiž byly uloženy ve Vídni a bez nebylo možné korunovační aktu uskutečnit. Ze strany té části české šlechty a měšťanstva, která následně složila Karlu Albrechtovi hold jako svému novému králi, to byla zrada na rakouské panovnici, neboť tento akt zároveň zpochybnil legitimitu její vlády. Později sice bylo vykládáno jako dočasné působení ve vzniklé situaci, ale Marie Terezie nemohla českým stavům jejich zradu dlouho zapomenout,“ uvádí Vladimír Liška v knize Marie Terezie: záhady a mysteria.

Počátkem roku 1742 město Karel Albrecht sice opustil, aby se dal ve Frankfurtu zvolit císařem, ale v Praze zanechal vojenskou posádku. V této době se situace začala obracet ve prospěch Marie Terezie. Její vojska podnikla v roce 1742 úspěšné tažení do Bavorska a roku 1743 se jim podařilo vytlačit francouzsko-bavorské vojsko z Prahy a postupně ve zbytku Čech. V květnu se v Praze konala korunovace Marie Terezie.

Byla to okázalá a honosná ceremonie na usmířenou. Do Prahy přijela panovnice 29. dubna, doprovázel ji její manžel František Štěpán Lotrinský. Tento slavnostní okamžik doprovázely výstřely děl z vyšehradské citadely, víření kotlů a vyzvánění zvonů. V ulicích bylo slyšet „Vivat Maria Theresia“. Manželé dostali symbolicky klíče od Pražského hradu, kde se také ubytovali.

„Marie Terezie se nechala korunovat v chrámu svatého Víta za českou královnu, což potvrdilo legitimitu její vlády nad českým královstvím,“ píše ještě Liška.

Tento úspěch později, po smrti Karla Alberta, završilo v září 1745 ještě zvolení Františka Štěpána Lotrinského římským císařem. „Válka o rakouské dědictví s Francií sice pokračovala až do roku 1748, ale českých zemí se již nedotkla. Habsburská monarchie navíc získala cenné spojence v Holandsku a Anglii a mírem v Cáchách z roku 1748 sice ztratila část Milánska, ale získala zpět rakouské Nizozemí. Marii Terezii se tedy podařilo uhájit téměř celé rakouské dědictví, protože jedinou skutečně vekou ztrátu představovalo vyspělé Slezsko, odstoupené pruskému králi,“ píší Jaroslav Pánek a Oldřich Tůma v knize Dějiny českých zemí.

Zdroje: Jaroslav Pánek a Oldřich Tůma: Dějiny českých zemí, Vladimír Liška: Marie Terezie - záhady a mysteria, www.hrad.cz