12. 9. 1899 Začal proces s Leopoldem Hilsnerem

Na šibenici poslal soud v Kutné Hoře Leopolda Hilsnera za rituální vraždu Anežky Hrůzové. Proces začal v září 1899. Do případu se vložil i sám Masaryk, který si tím znepřátelil studenty, kolegy i známé.

Dne 29. března 1899 byla u Polné v lesnaté oblasti Vysočiny, několik kilometrů od Žďáru nad Sázavou, nalezená zavražděná devatenáctiletá křesťanská dívka Anežka Hrůzová. „Vrah dívku podřízl, takže vykrvácela. Bylo to o Velikonocích, které slaví Židé jako svátek Pesach, a proto se zrodila domněnka rituální vraždy,“ píše Karel Pacner v knize Osudové okamžiky XX. století.

Za pachatele byl označený příslušník židovské obce, dělník Leopold Hilsner, který byl spolu s dvěma údajnými spolupachateli obviněn z rituální vraždy, při níž měla být oběti odčerpána krev. Proces s Hilsnerem začal 12. září 1899 v Kutné Hoře. Na základě nepřímých důkazů poslal tribunál židovského mladíka na šibenici. Pro soudní vykonavatele byl totiž Hilsner pachatelem jako z učebnice.

Masaryk se původně o případ nezajímal, ale navštívil ho bývalý vídeňský žák Sigmund Münz s dotazem, co o polenské vraždě soudí. Masaryk později napsal Münzovi soukromý dopis, v němž se jednoznačně vyslovil proti celé kauze a souhlasil se zveřejněním dopisu ve vídeňském listu Neue Freie Presse. Sotva se tak stalo, snesly se na Masaryka útoky z řad vídeňských antisemitů, českých klerikálů a mnoha českých osobností.

„Masaryk byl tenkrát profesorem Karlovy univerzity. Proti rozsudku se postavil jako jeden z mála. Odvrátila se od něho ale kvůli tomu spousta studentů, známých i kolegů. Právě Masaryk a nové znalecké posudky však přispěly ke zrušení rozsudku,“ uvádí ještě Richter.

Profesor Masaryk totiž nelenil a vydal se do Polné, aby situaci na místě zmapoval, přičemž si ještě ve vlaku stihl prostudovat práci o kriminalistice. 6. listopadu 1899 pak uveřejnil stať s názvem „Nutnost revidovat proces polenský“, která byla opět velmi negativně přijata. Postavila se proti němu nejen většina společnosti včetně novinářských kruhů, ale i jeho studenti, což nesl velmi špatně. Na jeho přednášky začali docházet provokatéři a snažili se Masaryka ukřičet, aby se nedostal ke slovu a nemohl přednést své argumenty v Hilsnerův prospěch.

Nicméně další soud, opírající se o svědectví, která byla zřejmě vymyšlená, hrdelní trest potvrdil. Naštěstí císař František Josef I., který cítil antisemitský podtext, ho změnil na doživotí a jeho nástupce Karel I. mladíka z vězení propustil.

Zdroje: Lenka Slívová, Charllota – Žena T.G.M., Karel Pacner, Osudové okamžiky XX. století
www.wikipeda.org