13.5.1923 Zemřela Charlotta Garrigue-Masaryková

Když se prezident T. G. Masaryk dozvěděl, že jeho žena zemřela, padl na kolena a plakal. Říkal, že bez ní by si neujasnil smysl života. Charlotta zemřela 13. května 1923 poté, co prodělala mrtvici.

Charlottu Masarykovou postihla už 1. května 1923 mozková mrtvice. Ochrnula na pravou stranu, nemohla se hýbat ani mluvit a se svými blízkými se dorozumívala už jen očima. Ačkoli byla pod stálým lékařským dohledem, ataky nemoci se opakovaly a postupně ochromovaly celý organismus. Zůstala při vědomí až do dalšího ataku 12. května. Na druhý den zemřela, a i když její rodina počítala s nejhorším, byla to pro ni těžká rána.

Poté, co se tuto smutnou zprávu dozvěděl T. G. Masaryk, padl na kolena a plakal. „Tak silnou osobní bolest nebyl schopen potlačit. Na věčnost mu odešla bytost, již nejen hluboce miloval, ale o kterou se mohl ve všem opřít a která mu byla po mnoho let věrnou společnicí i rádkyní. Bylo jí dvaasedmdesát let a třiasedmdesátiletý československý prezident se stal vdovcem,“ píše Vladimír Liška v knize Tomáš Garrigue Masaryk – známý i neznámý.

Přestože T. G. Masaryk přežil svou ženu o čtrnáct let, žádná jiná mu ji nahradit nemohla. Snubní prsten ze své ruky až do smrti nesundal. Často navštěvoval její hrob na lánském hřbitově, kde rozjímal a vzpomínal na společně prožité chvíle. „Bez ní bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol,“ řekl o své žene Masaryk.

Charlottino místo zaujala Alice Masaryková, která byla své matce podobná a zdědila po ní některé povahové vlastnosti jako mravní pevnost, odvahu a starostlivost o ovdovělého otce. Alice svého otce zbožňovala, představoval pro ni nezpochybnitelnou autoritu, k níž s úctou vzhlížela, a po matčině smrti byla právě ona tou osobou z celé rodiny, která se snažila prezidenta chránit před lidmi i vlivy, jež považovala za nepatřičné nebo dokonce škodlivé. Paní domu byla především v Lánech, kde se stala pečovatelkou v otcově soukromí.

Velkou oporou prezidenta byla také koncem léta 1935, kdy Masaryk prodělal několik dalších lehčích záchvatů mrtvice, po nichž špatně chodil, měl potíže s řečí, nemohl psát a jen těžko se soustředil na čtení. „Pletl si česká slova s anglickými a byl odkázán na pomoc svých nejbližších, zejména dcery Alice. Politická reprezentace na Masaryka sice naléhala, aby v úřadě zůstal, ale on však odmítl. Věděl, že by se stal jen loutkou v rukou jiných,“ popisuje ještě Liška tehdejší události.

Masaryk zemřel po dalších záchvatech mozkové mrtvice v září 1937 v Lánech. Byl pohřebný po boku své manželky Charlotty do nově vybudované hrobky na lánském hřbitově, kam byl v roce 1948 uložený i jeho tragicky zesnulý syn a tehdejší ministr zahraničních věcí Jan Masaryk.

Zdroje: Vladimír Liška: Tomáš Garrigue Masaryk – známý i neznámý, Richard Sobotka: Charlotta Garrigue Masaryková, Vladimír Liška: Prezidenti