14.5.1562 Maxmilián II. korunován českým králem

Patřil mezi tolerantní vladaře, kteří uměli udržet náboženskou rovnováhu. Maxmilián II. byl korunován českým králem 14. května 1562. Do Prahy však zavítal pouze čtyřikrát.

Už jako chlapec byl Maxmilián II. velmi chytrý a zároveň přátelský. Dokázal se radovat ze života, zajímalo ho umění a rád tancoval. A jako „pravý“ Habsburk miloval lov, a dokonce založil v Kladrubech hřebčinec. V dospělosti ho ale trápili časté zdravotní problémy, měl potíže se srdcem, žlučníkovými a ledvinovými kameny. Hodoval alkoholu a ženám. Nerad se hádal a řešil konflikty. Byl známý tím, že sympatizoval s nekatolíky.

K vládě se dostal 27. července 1564 po smrti svého otce Ferdinanda I. Po jeho boku stála Marie Španělská, se kterou se oženil. Byla dcerou Maxmiliánova strýce Karla V., který ho seznamoval s tím, jak to chodí říši. Sňatek Maxmiliána a Marie měl upevnit vztahy mezi španělskou a rakouskou habsburskou větví. A protože šlo o dlouhodobější snahu, tak zmiňované manželství uzavřené kvůli sjednocení rodu nebylo jediné.

Do Prahy se Maxmilián příliš nehrnul a svého bratra Ferdinanda Tyrolského nechal po smrti otce ještě tři roky vládnout. Pražský hrad považoval jenom za symbolické sídlo Habsburků. Maxmilián se usídlil ve Vídni a za dobu své vlády navštívil Prahu pouze čtyřikrát, když měl vážný důvod. Českým králem byl korunován 14. května 1562.

„Do Prahy se nepřestěhoval ani Ferdinandův nejstarší syn Maxmilián II., i když prý uměl ze všech Habsburků sedících na českém trůně nejlépe česky a byl netolerantnější. Během dvanácti let skutečně přijel do Prahy jen čtyřikrát, a ještě jen nakrátko. Pražský hrad proto za jeho vlády zaujímal potupné symbolické postavení. Tento stav změnil až postavou nevelký, zádumčivý a vzdělaný Rudolf II., který navzdory přání otce Maxmiliána II. trvale sídlil na Pražském hradě. Důvodem ovšem nebyl vřelý vztah k Čechů či Praze, ale spíše jeho touha po klidu a samotě,“ píše Stanislava Jarolímková v knize Co v průvodcích nebývá.

V roce 1567 chtěl Maxmilián požádat český zemský sněm o schválení daně na financování boje proti Turkům. Doufal, že svou alespoň několikaměsíční přítomností uklidní Čechy žádající, aby přesídlil z Vídně do Prahy. Pražanům připravil nebývalou podívanou na jaře 1570, když během svatby španělského krále Filipa II. a své dcery Anny na Staroměstském náměstí nechal vytvořil napodobeninu italské sopky Etny, ze které se valil oheň a dým, chrlila kameny a na jejich svazích se proháněli kamzíci.

Maxmilián je známý také tím, že v roce 1575 potvrdil Českou konfesi, která byla legálním základem luteránství v Čechách. Zemřel během jednání říšského sněmu v Řezně v roce 1576, když projednával invazi do Polska. Je pochován na Pražském hradě.

Zdroje: Stanislava Jarolímková: Co v průvodcích nebývá, www.wikipedia.org