15.5. 1914 Narodil se pilot Alois Šiška

Patří mezi naše nejznámější válečné veterány. Sloužil jako pilot v Royal Air Force a přežil nouzové přistání nad Severním mořem. Alois Šiška se narodil 15. května 1914, letectví ho zajímalo odmalička.

Alois Šiška se narodil v Lutopency nedaleko Kroměříže v rodině hospodáře. Otec bojoval během první světové války na východní frontě, z Ruska se již nikdy nevrátil. Letectví Šišku lákalo už jako malého chlapce. Dokonce říkával, že si postaví aeroplán a poletí pro svého tátu. Chtěl se přihlásit na pilotní účiliště v Prostějově, kam ho však nevzali, protože měl už osmnáct let. Šel proto pracovat na stavbu železnice, kde zachránil život dělníkovi. Za odměnu mohl jí studovat strojnickou školu.

K letectví se tak Šiška dostal poměrně velkou oklikou. Nejprve vyráběl v Otrokovicích letadla Zlín 12. Za zlepšovací návrh dostal odměnu pět tisíc a konečně si mohl zaplatit leteckou školu. Absolvoval jednoletý pilotní výcvik v Chebu a Prostějově. Poté se v Olomouci učil na bojových letadlech.

Po nacistické okupaci Československa se Šiška rozhodl, že uteče za hranice. Přes Slovensko se mu podařilo dostat až do Budapešti, kde byl ale zatčen. Několikrát se pokusil o útek až ho zavřeli do starého sklepa, kde skladovali starou slámu. Od ostatních vězňů dostal vši a svrab. Další pokus o útěk už byl úspěšný, Šiška se dostal až do Jugoslávie, a poté do Turecka a Sýrie. Dále přes Středozemní moře do Francie a Anglie, kde vstoupil do RAF Volunteer Reserve a jako seržant byl přidělen k 311. československé bombardovací peruti v East Wrethamu.

Osudným se mu stal jeho 16. operační let, kdy 28. prosince 1941 vystartoval s posádkou v bombardéru KX-B k německém přístavu Wilhelmshaven. Když se vraceli zpátky z mise, začal jim hořet levý motor. I když požár uhasili, poškodil se hydraulický systém. Šiška musel s letounem nouzově přistát v Severním moři. Přežili jen on a další dva členové posádky. Po šesti dnech na moři v gumovém člunu je zajala německá pobřežní stráž u holandského pobřeží nedaleko Alkmaaru. „Přitom podle statistik měli trosečníci před sebou šanci sotva několika hodin života,“ podotýká Karel Richter v knize Přes krvavé řeky.

Šiška prošel několika zajateckými tábory. Dokonce byl odsouzený k smrti, ale rozsudek gestapo již nevykonalo. Po válce se léčil s omrzlinami a dalšími zdravotními problémy. Když se vrátil do vlasti, pokusili se ho naverbovat komunisté. Pokaždé ale odmítl.

„I on musel po komunistickém převratu svléknout uniformu a vystěhovat se z Prahy a živil se jako opravář televizorů. Teprve prezident Havel tyto nespravedlnosti odčinil, zesnulé povýšil na plukovníky,“ píše Karel Pacner v knize Další doteky dějin.

Šiška zemřel v roce 2002 jako generál.

Zdroje: Karel Richter: Přes krvavé řeky, www.mnichovice.cz, www.pametnaroda.cz