17. listopad pohledem slabíka na střední škole, kterým jsem tehdy byl

Kategorie: Co se jinam nevešlo

Revoluce mě zastihla na střední škole, kde jsem se snažil prokousat základy elektrotechniky, coby budoucí mechanik měřící a regulační techniky. A taky na Dukle, za kterou jsem hrál házenou. Kulturně jsem se od Depeche Mode zrovna posunul k Visáčům, Krásným novým strojům atd. Takže revoluce k tomu panku docela seděla.

O tom, že by se tady mohlo něco změnit, jsem neměl ani páru. V rodině, která od soudruhů dostávala střídavě lehce pokouřit, tomu tedy rozhodně nikdo nevěřil. Děda, coby syn legionáře, si mohl maximálně kroutit volantem u ČSAD a babička, která se v 68 angažovala jako propagátorka demokratických změn pak dalších 20 let pájela dráty v Tesle. Co si taky myslela, dcera kulaka, šéfkuchařka v Grandu a chtěla tady dělat demokracii. Navíc strýc, starý tremp a ochránce přírody se s partou dalších podobně smýšlejících lidí, včetně mého otce, rozhodl budovat organizaci pro ochranu přírody a krajiny. Blázínek až do důchodu pak myl v Ramovce sudy od mazutu.

O mojí „politickou“ výchovu se tak starala především babička, u které jsem trávil v podstatě celé prázdniny. Babička byla silně věřící katolička, což, přiznejme si, mě nikdy moc nebralo. Přesto jsem se ale každou neděli, jak chtěla slušně oblíknul, umyl se i za ušima a šel s ní na mši. Dělalo jí to velkou radost, že se ostatním babkám mohla pochlubit takto způsobným kloučkem a zcela pak promíjela veškeré lumpárny, které jsem prováděl. Prostě každoroční boží prázdniny v Železných horách.

Večery na její chatce byly vždy stejné. Chata neměla elektřinu, a tak vše fungovalo na petrák a rádio na baterky. Program rádia byl pokaždé stejný, Hlas Ameriky, Svobodná Evropa a Rádio Vatikán. Nepamatuji si už přesně pořadí, ale myslím, že poslední vysílal v češtině Vatikán, u kterého babička pravidelně usnula. Ne že bych všemu rozuměl, ale určitý obraz se ve mně začal utvářet velice rychle. Do dneška mi ale v paměti zůstal Ivan Medek, kterého jsem měl opravdu rád a dlouho jsem žil v přesvědčení, že to on by měl být našií prezidentem.

17. listopad

Pro ty, co to neví, byl to pátek. Já jsem po škole mazal na trénink a pak domů. O tom, co se stalo na Albertově, jsem jako Zbraslavák (předměstí Prahy) nevěděl nic. Vše jsem se tak dozvěděl až v pondělí ráno ve škole. Na samotné demonstraci byl z naší třídy jediný kluk a to David B. Od něho jsem ostatně již pár dní měl „placku“ SVS -  Společnosti za veselejší současnost, kterou jsme tedy s chutí nosil. Kdy jsme na škole opravdu začali stávkovat si nejsem schopný vzpomenout. Naši profesoři to ale prožívali určitě ještě silněji. Utkvěl mi především profesor Drábek, kterého jsme měli na Nj a OV. Každou hodinu s radostí mluvil především o tom, že komouši jsou definitivně v prdeli. A pak na návštěvu vysokoškoláků, kteří nám poděkovali za podporu a pak nás poprosili, abychom se začali zase učit. Asi je každému jasné, že tahle výzva se tedy minula naprosto účinkem a pískot byl tak strašlivý, že to akademici rychle zabalili.

Demonstrace mě tedy nějak netáhli, byl jsem osobně pouze na jedné. Zato jsme revoluční čas využili trochu jinak. V třídě jsme měli Romana Š., svého času mluvčího Českého junáka. Roman byl a stále jistě je nepřehlédnutelná osobnost. A od něho jsme dostali první mapky podzemí dělostřelecké tvrze Bouda. Revoluce nerevoluce, vyrazili jsem s Lebeďákem a spol. do Orliček objevovat zapomenuté podzemí našich pevností. Popisovat všechny peripetie, včetně zatčení pohraničníky atd. nemá smysl. Dodnes nechápu, jak jsme to všechno mohli vlastně zvládnout. Díky tomu mám ale revoluční čas tak nějak navždy spojený s dobrodružstvím v Orličkách, pevnostmi a kamarádstvím (ne že bych se rozbrečel, když vidím řopik… pouze mi lehce vlhnou oči :-) ).

Po novém roce se stal Vašek Havlů prezidentem a minimálně škola se vrátila do nějakého provozního normálu. Pamatuji si, že na dílnách jsme měli velký plakát Havla s Landovským. Lanďák byl výrazně podobný našemu mistru odborného výcviku, pravidelně jsme tak na něm testovali vyrobené hvězdice. Byly jsme parta sígrů, ale šikovných v Havlovi nebyla jediná dírka 8-)

Za těch 30 let jsem si sám prošel lecčím, makal po montážích venku a doma, dělal pro Švédy, prožil si první podnikání a následně první krach a pak znovu do práce splatit dluhy a začít znovu a lépe. Měl jsem štěstí na skvělé šéfy, od kterých jsem se toho naučil dost, abych pak mohl s Janou a Tomášem začít znovu a pořádně.

Bylo to dobrých 30 let a doufám, že i přes všechny lumpárny, co se tady staly, kupónovkou počínaje a propouštěním vrahů konče, si to nepoděláme. Tak ať je těch dalších 30 let ještě lepších!

Hezkou sváteční neděli všem

Marek Mlejnský – Elmara, admin LP

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Krásně napsaný. Díky za možnost si to přečíst. :-)

Tak ať je těch dalších 30 let ještě lepších hlavně pro nás hledače.

Jedna jediná věc byla na revoluci na hovno. Byla zbytečně moc ..sametová,,.
Měli komouše zakázat, dneska by se tady neroztahovali, a nebyli ve vysokých funkcích.
Článek super.
;-)

Kostin.... Moc sametová? Rudý barety měli nafasovano vostrejma :-/

Pěknej příběh ;-)

Johne...tak měli, a co? Kdyby bolševici chtěli režim udržet, tak ho udržej. Vlítnou tam gardy se sapikama a ne Veřejnou bezpečnost s obuchama. Nešlo to udržet tak se za dveřma domluvili. A co se všechno domluvilo, to už se nikdo nikdy nedozví. Ale pochopitelně, když se člověk ohlídne, tak se máme dobře...nechci si stěžovat. ;-)

Sice nám daly ostrý naboje ale všichni sme rezignovali je použít byli sme s vámi dobre na te revoluci bylo že nám prominuli 6mesicu jinak Maro pěkný článek ze života :-P

Paráda, já seděl tátovi za krkem "na koni" v Č. Lípě na náměstí a cinkal jsem, ale nevěděl jsem proč... byly mi jen "Či loky", ale zpětně, když vím to, co vím, díky dědičný paměti v rodině a poslouchám v práci na kuřárně ty komoušský kecy, jak bylo líp, tak se mi vodvírá kudla v kapse. 8-)

Děkuji za hezky napsaný článek. Jsem moc vděčný za to, že jsem mohl prožít naplno těch uplynulých 30 let a že se stále zatím každé ráno probouzím ve svobodné zemi, kterých na mapě světa není mnoho ;-)

Marku moc děkuji za nádherné Tvoje vzpomínky.

Kluci díky všem za pochvalu. ;-) Asi to bylo poprvé, co jsem se mohl vyjádřit k nějaké historické události co by pamětník. Což mě tedy dost děsí. ;-)

No tak to nejsi sám :-O :-P

Kurnik Elmara starej punkáč 8-)

Elmaro je vidět , že druhý pokus z podnikáním vám vyšel na výbornou. Díky vám máme tyto skvělé stránky a spoustu dobrých rad a tipů. Díky za to.
Držím nám palce ať těch dalších 30let je ještě lepších , než ty uplynulé. Bohužel lidé mají krátkou paměť. Držte se.

Já byl za bývalého režimu velice spokojen, na tuto etapu svého života vzpomínám hrozně rád.
Ve zmíněné době mi bylo 19 let a tak není třeba dalekosáhle popisovat, co tento věk sebou přináší. Rozhodně jen samé radosti.
Dále bych to nekomentoval:-P

Pěkně napsané a stejně pěkné čtení i v komentářích, naprostý souhlas a bolševika už nikdy více. Mě bylo tehdy dvacet a chodil jsem na demonstrace a hrozně jsem to prožíval. Jinak to krásně shrnula slovenská prezidentka, která ny výročí pronesla něco ve smyslu (přesně si to nepamatuju), že svoboda a demokracie není automatická záruka lepšího života, ale je to příležitost a možnost.

Jo, jo, Čaputová, tu Slovákům závidím :-(

Uz by lidi mohly pochopit ze ta revoluce je jeden z lejvetsich podvodu v historii

Postupem doby se ukazuje že nebyli hloupý zůstaly na svem mistecku a nedopadly jak v Rumunsku taky nejsme tam kde sme mohli bejt :-/

Jenže v Rumunsku střílela tajná policie do davu..... A to lid nepromíjí

:-D :-D :-D :-D

Já fakt nevím co se to tu v té naší šeskomoravskoslezské kotlině furt rozebírá. Ano, je to 30 let co tady bolševikům skončila úloha vedoucí a jediné strany a je to pochopitelně dobře (to že se navezli do jiných politických stran a uskupení je jiná věc a na jinou debatu).
Ale zároveň tak nějak rozumím i těm 25% spolubydlícím, kterým se po těch krásně zhovadilých časech stýská. Jak je to možné? No vždyť přece každý měl práci (i když tam často lautr hovno dělal), pivo za dvojku, Sparty za vosum, na Vánoce banány a kubánské pomeranče zvané houžňáky, ba i tu čokoládovou kolekci, na MDŽ pak ženy karafiát (a večer ožralého manžela z oslavy se vracejícího), v krámě občas i hajzlpapír když se poštěstilo a menstruační vložky pro šťastné holky, no prostě pohoda a klídek na práci. Kdo chtěl k moři mohl k Baltu či k Černému do Bulharska, kdo měl touhu číst bylo tu mnoho kvalitní angažované literatury, atd. atd. No a jedinečnou věcí pak byly ty úžasné demokratické volby, kdy si s vlastní volbou člověk ani starosti dělat nemusel, jelikož na výběr byl vždy jen jeden, většinou ten tutově nejlepší kandidát.
No a jestli se někomu po tomhle všem opravdu stýská, pak nám každému nezbývá nic jiného než se znova a zas zamyslet nad tím co vlastně od života chceme a co je pro nás důležité a podstatné. Je to demokracie, svobodné rozhodování v rámci vlastního konání a žití (vše pochopitelně spojeno s rizikem že něco nemusí vyjít), nebo jistota plného koryta v ohradě, kleci nebo za plotem s občasně pravidelnou vycházkou někam na pastvu za doprovodu zkušeného pasáka a jeho psů?

amen.

Dobře ty Paolo. Kam Ti mám hodit palec.😉👍

Paolo Stuarto, všeobecně , to co jsi napsal je pravda,není nic krásnějšího než lidská svoboda ,všenahrazující lidskou hloupost ,sobectví a dogma ,ale bohužel se svobodou přichází i nenávist ,zloba a rozčarování, tak to je ,a vše ostatní je jenom na nás ;-) ;-)

Každé ráno,co se vzbudím a to je už 30 let,říkám si ,už tu nejsou ,už tu nejsou,už tu nejsou...dobře se mi probouzí...ale,se slzou v oku,říkám- ještě tu jsou........ :-O

Za naší chaloupkou kdesi ve východních Čechách máme pole.Jako děti jsme si tam hráli jako pubescenti jsme tam vodili po zábavě děvčata.Pole bylo JZD a každý rok se tam zlatila pšenice,žito atd a na podzim jsme ze zbytků jako děti dělali brčka.Na jaře zaseli k podzimu sklidili.Jednou za 4 roky pole nechali odpočívat ladem....před cca 30 lety vrátili pole "hospodáři"a dnes jen sklidí už zase seje /sklidil řepku a už mu tam za pár dní pučelo něco jiného a myslím že to není případ jen toho našeho pole z mého dětství.A díky tomu že tam pěstuje řepku která je potřeba dosti chemicky ošetřovat a když sprchne všechny ty sr...se vsakují do studní které jsou tam už staletí.Pomeranče jak tu bylo zmíněno nebyli..no dnes jsou jich plné markety zase jsou ale plné pesticidů a to nejen pomeranče ale citrusy celkově i dokonce i jablka atd.A dalších xx věcí by se dalo porovnávat.Třeba tisíce rodin bydlících v těch hrozných panelácích neboli králíkárnách jak to už nevím kdo nazval...no nebýjt těch špatných toho špatného režimu který ty králíkárny postavil nevím v čem by ty rodiny dnes bydleli :-DJá celé mládí prožil v té "špatné"době v době "revoluce"jsem dosáhl plnoletosti a popravdě mládí jsem si fakt užil a třeba strašně rád vzpomínám na pionýrské tábory v Novohradsku,kroužky modelářů.sranda na chmelu,na bramborách,...Když vidím dneska ty znuděné děti s telefonem v ruce.Já osbně bych mladí neměnil.
Marku tím ti samozřejmě tvůj názor neberu ani Vám ostatním prostě každý to nemůže vidět stejně to bychom byli zase jen stádo co tleská a raduje se a lže si do kapsy jako tomu "bylo" kdysi.A jak všechno bylo špatně.
Moje máma díky tomu že otec zdrhl daleko na západ mohla dělat s VŠ jen uklízečku v kulturním středisku a fakt si pamatuji že často chodila dost unavená nicméně si nikdy nestěžovala stále měla na to uživit slušně mě a sestru a ještě nás posílat na tábory v létě a na lyžáky v zimě o prázdninách 14 dní pod stan což je dnes pro spousty rodin luxus který si nemůžou dovolit byť pracují oba dva rodiče.Řekl bych že záleží na úhlu pohledu.Kolegu Mongola chápu vyprávěl mě hrozné věci ale hrozné věci vypráví i dnešní doba.Každá doba má své pro a proti.Která doba je lepší ať posoudí každý sám.Jen je mi zle když nějakej .....řve jak špatně bylo a pak si najdeš že se narodil v roce 1990.. :-D :-DAle měl se blbě :-D :-D

a ještě dodám nikdy jsem komunista nebyl má politická kariera skončila pádem pionýra :-D
možná spíše konzervativní nacionalista ale zase trochu jinak než třeba Charles de Gaulle.

přátelé drahý, jasně, že tehdá to stálo za ho-no a teď je to lepší.....kdo nerobí, má se kolikráte líp, jak ten upocenej, strhlej pracant, dávky jedou naplno, bo všerůzně zbarvených potřebných - jako i 17-tiletých invalidů a matek kvapem přibývá, hlady taky nechcípneš, stačí popelnice plné přebytečného jídla obejít, policajta pošleš do řiti, lebo máš přece nějaký ty práva, i když si lump, učitele můžeš o místo připravit, když bude -nedej bože- po tvém dítěti něco chtít, 4 auta v rodině, krásnej rok bez jara a kam se podíváš, tam plast.....blahobyt nebyl tehdy, blahobyt je teď.....

Přijde kouzelný dědeček za Pepíkem Nováků a říká, mužeš si přát cokoli a já ti to splním a tvému sousedovi dám dvakrát tolik. Pepa přemýšlí a pak řekne, dobře. Tak mi tedy vypíchni oko...

8-)

Wladyslav - dobře napsáno, dobře.
A protože jsi zde na LP ctěná a uznávaná osobnost, dostane se ti milosti. Být to nějaký bezvýznamný plebs, čekala by ho „demokratická“ smršť :-D

Dobře se na to spomíná,je ti 18 roků,chceš spasit svět a cítíš se vlastně nesmrtelný.Porevoluční super nálada,kalba v Brně která se natáhla na šest let-celkově až do roku 1999 sem pařil,pak sem potkal babu a už sem jí zůstal na krku až do dnes. :-D Celkově se na to dobře dívá zpětně.Ještě jeden desetiletý mejdan a su v důchodě :-D nebo v jámě. :-D

V roce 1986 se udál následující příběh. Chtěl jsem ho původně zakomponovat do celého textu, ale bylo to dlouhé a nějak to nepasovalo k sobě.

Můj táta měl už z mládí kamaráda, velice nadaného fotografa. Raději mu budu říkat pan R. A ten někdy v letech 84 až 85 nafotil velkou sérii o Českém baroku. Kdo je trochu v obraze, tak si ještě pamatuje v jak neskutečně žalostném stavu se v té době památky nacházely. Samozřejmě publikovat takou práci v tehdejším Československu bylo zcela nemožné a p. R se svojí snahou zcela narazil.

V létě 1986 se ale ukázala možnost, že by to vyšlo na prokletém západě. P. R se rozhodl, že negativy vezme sebou do Jugošky, kde je měl předat včetně textů atd. Bohužel už byl trochu pod dohledem a tak se stalo, že když montoval filmy do kola jejich Škodovky, pozoroval ho uliční důvěrník KSČ škvírou pod vraty.

Pan R tak přijel na hraniční přechod a pohraniční stráž už vše věděla. Auto na stranou a šli zcela na jisto. Následoval odjez do Brna, kde byl několik dní vyslýchán a taky nějaká ta facka padla. Po třech dnech, kdy v podstatě takřka nespal, na něho vytáhli novou taktiku … jako že mu chtějí pomoc. Nakonec ho vykopli na chodbu, dali mu krabičku Startek ať čeká a kouří. Pan R čekal a kouři a civěl na dvorek. Najednou kouká a po dvorku chodí jeho žena a obě děti převlečené do slušivých fialových tepláků. V tu chvíli si pro něho STB znovu přišla a výslech začal nanovo. S tím, že hned v úvodu se dozvěděl, že lidi jako je on nemohou v socialistickém Československu vychovávat děti a že mu je tedy odeberou.

Nakonec, jelikož ten den byly „hodní“ mu nabídly možnost, jak vše zachránit. Stačilo podepsat spolupráci. No p. R se zachoval asi jako většina normálních tátů a prostě to podškrábnul. Je třeba říci, že to pomohlo jenom z části, jelikož starší syn nemohl na žádný obor s maturitou (tu si pak dodělával až po revoluci atd.). Děti jim ale do žádného děcáku na převýchovu neodebrali.
Pan R, když se doma vzpamatoval a vše si srovnal v hlavě, si od jiného kamaráda půjčil auto a všechny nejbližší přátele objel a všem vysvětlil co se stalo, co podepsal a poprosil o naprosté přerušení jakýchkoli kontaktů. Myslím, že to byla docela frajeřina a kdo ví co by se dělo dále, kdyby to někdo pustil. To se tedy nestalo a naštěstí pro p.R přišla za 3 roky revoluce. Tudíž to vypadalo dobře, komouši jsou pryč, svoboda a paráda.

Pan R se chtěl záhy po revoluci angažovat, co by zastupitel ve svém rodném městě, ale pár dní před volbami musel odstoupit. Bývalí soudruzi, nyní již členové ČSSD a ODS na něho vytáhli, že byl STBák. Pan R tedy chvíli oponoval s tím, že nikdy nikoho neudal, ale prostě byl v seznamech a je tam ostatně do teď.

Ačkoli byl p. R stejný ročník jako můj táta, umřel již na konci devadesátek. Jsou lidi, slušní lidi, kteří ačkoli nic špatného nikdy neprovedli si prostě i svoje malá morální provinění vyčítají tak, že s nimi nedokáží žít. No a pak je tu ta opačná sorta a ta tady bohužel většinou vládne. I když možná tady nikdy vládnout nepřestali.

Podobných příběhů jsou tisíce a určitě každý na nějaký takový narazil. Tento je přímo z mého okolí a znám ho tak nejlépe. P. R nebyl žádný disident, byl to jenom fotograf co chtěl dělat práci, kterou měl rád. Soudruzi ho mají na svědomí, jenom že tyhle vraždy nikdo nikdy nespočítal.

Tolik asi závěrem k tomu výročí.....

tak, jsem 86 ročník, a jsem rád, že jsem tohle nezažil a ani zažít nechci,... Takovejch příběhů znám spousty, jak třeba znárodnili pradědův statek ve Vojkovicích a nechali ho tam dělat vrátnýho,.. statek zcela před zhroucením vrátili v restituci v 90tkách a musel se zbourat,... Polnosti a pozemky znehodnocený kaučukovym popílkem, totálně bezcenné,. A tak dále,....Takhle se budovalo 8-) o:-)

Naše rodina tam na statku hospodařila a budovala ho 300 let,... Nakonec po znárodnění přišli soudruzi JZĎáci za vrátnym (můj pradědeček Podrabský) a ptali se ho, jak se dojej krávy!!! S Gottwaldem šlo všechno do kopru.

Mimochodem byl první, kdo na mělnicku začal pěstovat chřest.

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na LovecPokladu.cz účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru