2.2. 1124 - Zemřel v Uhrách český kníže Bořivoj II.

Společně s německým šlechticem Wiprechtem Grojčským pomáhal dobýt Řím. Ve vladaření se dvakrát vystřídal se svým bratrem Vladislavem I. Nakonec Bořivoj II. musel utéct do Uher, kde také 2. února 1124 zemřel.

Bořivoj II. byl starším bratrem Vladislava I. a Soběslava I. Měl také staršího nevlastního sourozence, a sice Břetislava II. Umírající král Vratislav II. si přál, aby byla zachována jednota celé země a toužil po silném a suverénním českém státě, jeho děti však odkaz panovníka neakceptovaly.

Do českých záležitostí se totiž často pletli panovníci sousední německé číše, kteří hájili své zájmy. Do věcí českého státu si osobovali právo zasahovat i římští panovníci, kteří se snažili manipulovat s uchazeči o český knížecí stolec. I když český stát nikdy nebyl říšským lénem, římští králové a císařové k němu od časů Břetislava II. tak přistupovali. Dosavadní suverenita, kterou se podařilo upevnit Vratislavovi II., tak byla dost často ohrožená. Navíc velké ambice měli i příslušníci moravské boční větve Přemyslovců, kteří často přilévali olej do ohně.

Po násilné smrti knížete Břetislava II. se stal jeho nástupcem Bořivoj II. Dokonce se spekuluje, zda královna Svatava neměla s vraždou něco společného. „Nicméně Bořivoj II. byl mírný a dobrosrdečný panovník a na počátku vlády se mu podařilo odrazit pokus brněnského knížete Oldřicha o sesazení z trůnu. Oldřich byl totiž po smrti Břetislava II. nestarším žijícím Přemyslovcem a z tohoto titulu si podle starého práva stanoveného Břetislavem I., nárokoval české knížectví pro sebe. Bořivoj II. svému příbuznému odpustil, a nakonec ho nechal alespoň na jeho brněnském údělu,“ píše Vladimír Liška v knize Ženy českých panovníků.

Jenže zanedlouho se Bořivoji II. postavil další protivník, a sice nejstarší syn olomouckého knížete Oty I., kterým byl Svatopluk. V roce 1105 se v Praze pokusil o politický převrat, ale kníže se včas vrátil z ciziny a společně s Pražany a předáky se mu podařilo převrat překazit. Jenže Svatopluka porážka neodradila a o dva roky později znovu podnikl útok na Prahu a Bořivoj II. musel utéct do Polska. Vlády se ujal Svatopluk, ke kterému se přidal bratr Vladislav. Královna Svatava se raději stáhla do ústranní.

Knížete Svatopluka zavraždili

V roce 1109 se Svatoplukovi pomstili Vršovci a knížete zavraždili. V čele knížectví stanul sám Vladislav I. Bořivoj využil situace a za pomocí polského vojska se pokusil dobýt Prahu. Vlády se však dožadoval olomoucký kníže Ota II., tedy bratr zavražděného Svatopluka. Protože hrozila válka mezi Přemyslovci, vložil se do situace německý panovník Jindřich V. a donutil trojici Přemyslovců k mírovému jednání v Rokycanech. Tam pak potvrdil za krále Vladislava I. a Bořivoje nechal zatknout a uvěznit v Německu.

Psal se však rok 1115 a domácí spory byly konečně zažehnány, ale netrvalo to dlouho. Bořivoje II. totiž propustili z vězení a vrátil zpět do Čech. V roce 1117 se ujal vlády, kterou mu prý Vladislav I. dobrovolně přenechal a stál se do ústranní. „O jeho dobrovolné rezignaci můžeme jen pochybovat. Spíše k ní byl donucený, není ale známo kým. Mohlo jít o německého krále, který chtěl vliv Bořivoje II. využít ke svým mocenským hrám. Anebo prostě česká šlechta, která se včele se Soběslavem postavila na stranu Bořivoje,“ spekuluje Liška.

Úlohu ve změně na pozici českého knížete mohla mít také královna Svatava, která ve svém nejstarším synovy spatřovala právoplatného českého panovníka. Jenže o tři roky později ho Vladislav I. opět sesadil z trůnu a Bořivoj II. utekl do Uher, kde v roce 1124 zemřel. „Také Soběslav pravděpodobně vždy považoval za legitimního panovníka Bořivoje II. a nemohl se smířit s jeho odchodem do cizí země. Jeho vztah s Vladislavem I. se natolik zhoršil, že hrozil bratrovražedný střet, neboť za Soběslavem I. stála i část české šlechty,“ míní Liška.

Zdroje: Vladimír Liška: Ženy českých panovníků, www.panovnici.cz,

https://panovnici-evropy.estranky.cz/