30.6. 1934 Noc dlouhých nožů

Na konci června 1934 se v Německu odehrála stranická čistka. Šlo o první mocenskou krizi, která se řešila nacisticky. Cílem bylo zneškodnit mocnou SA.

SA se pod vedením Ernsta Röhma stala velkou vzpurnou organizací, prosazující nevítané názory na potřeny takzvané druhé revoluce. Vyvinuly se v rivala nejen elitních SS, ale také klasické armády. Hitler se tak rozhodl, že podpora SS a armády je pro něj důležitější než SA a vyprovokoval 30. června 1934 takzvanou „noc dlouhých nožů“, během které byli vyvražděni vůdci SA spolu s dalšími jedinci, se kterými se Hitler neshodl, včetně Gregora Strassera, Gustava Kahra a generála von Schleichera.

„Tato první mocenská krize se řešila nacisticky. Příslušníci SA vždycky snili o použití dlouhých nožů, jimiž byli vyzbrojeni, proti svým oponentům – buržoazii, junkerům a důstojníkům,“ podotýká John Bradley v knize Dějiny třetí říše: Německo v období nacismu.

Došlo však také k několika vraždám nesprávných lidí, když došlo k omylu při určení totožnosti. „Zpětně byla tato masová vražda, které pokračovala po tři dny a měla za následek 77 oficiálně přiznaných mrtvých, ačkoli reálné číslo bylo podstatně vyšší, legalizována 3. července 1934. Tehdy byl přijatý zákon, který jednoduše říkal, že opatření přijatá 30. června a 1. a 2. července k odstranění vlastizrádných útoků jsou ospravedlnitelnou sebeobranou státu,“ píše Mary Fulbrook v knize Dějiny moderního Německa.

Ačkoliv někteří skutečně viděli pravou tvář nacistické verze, ve které to prezentovali jako udušení zárodku zrádného komplotu proti režimu, háv legality pomohl utišit rozruch v mnoha kruzích. A mnohým se také velmi ulevilo, že radikálnější a vzpurné elementy na nacistické straně byly srovnány na své místo. V každém případě tato akce pomohla k přijetí Hitlera armádou.

„Mezitím byl nacistický režim podporován složitým aparátem teroru. První koncentrační tábor pro politické odpůrce byl otevřen v Dachau, poblíž Mnichova, s velkou pompou a publicitou v březnu 1933. V následujících letech, dlouho před radikalizací válečné doby, byla síť koncentračních táborů vystavěna po celém Německu. Tyto tábory využívaly vězeňskou pracovní sílu, vězni byli posílání do pracovních táborů v blízkém i širokém okolí. Skupiny spoluvězňů spolu musely chodit pracovat do okolních měst a vesnic, pracovaly mnoho hodin při nelidských podmínkách a dostávali málo jídla,“ uvádí ještě Fulbrook.

Zdroje: Mary Fulbrook, Dějiny moderního Německa, John Bradley, Dějiny třetí říše: Německo v období nacismu, https://alphahistory.com/