6.2.1228 - Byl korunován českým králem Václav I.

Václav I. byl v pořadí osmadvacátým Přemyslovcem na trůně. Do vladařských povinností ho už od dětství zasvěcoval jeho otec Přemysl Otakar I. Uvědomoval si, že budoucí český král je sice nadaný mladík, ale zároveň rozmařilý požitkář. Korunovace se odehrála 6. února 1228.

Tehdy bylo Václavovi osmadvacet let. Korunovace proběhla ještě v době, kdy byl naživu Přemysl Otakar I. Proto se jeho synovi říkalo „mladší král“. Na jedné straně velice lpěl na matce a sourozencích. Dokonce si od matky a sestry Anežky, která byla v roce 1989 prohlášena za svatou, nechal radit, jak vládnout. Jenže zároveň často utíkal z domu a nejlíp se cítil v lese během lovu. Na jednou takovém dobrodružství přišel o oko. Nejspíše si ho vypíchl, když ho švihla větev. Od té doby se mu říkali Václav I. Jednooký.

V historických knihách je také popisován jako podivín, který měnil rychle nálady. Podle všeho byl neurotik. Dále nesnášel zvonění zvonů, měl z toho děsné bolehlavy a křečovité záchvaty. Je dost možné, že měl epilepsii. Kam přijel, tam se nesmělo zvonit. Jako správný rytíř také uměl výborně recitovat básně a bojoval na turnajích. Podporoval gotický styl, díky kterému se o českém království v Evropě více mluvilo.

Jeho ženou byla Kunhuta Štaufská, dcera římskoněmeckého krále Filipa Švábského a byzantské princezny Ireny. „Do panování se příliš nepletla. Byla spíš domácký typ, starala se hlavně o děti, kterých měla pět. Jedna dcera zemřela, její dcero neznámě. Zůstali synové Vladislav a Přemysl Otakar, dcery Božena čili Beatrix a Anežka. Kunhuta byla o pět let starší než její muž, ale dobře spolu vycházeli. Zasnoubili se, když bylo Kunhutě sedm a Václavovi teprve dva roky,“ píše v knize pod názvem Čeští panovníci byli taky jenom lidi.

Vlády se Václav I. ujal až v roce 1230 po smrtí svého otce a včele českého království vydržel 23 let. Musel řešit konflikty s Rakouskem, kde se střetl s kontroverzním vévodou Bedřichem Babenberským. Pomohl císaři Friedrichu II., který na rakouského šlechtice uvalil říšskou klatbu. Vídeň pak vítala českého panovníka, protože ji zbavil nenáviděného násilníka. Václav I. také přijal výzvu ke společné obraně proti mongolským protivníkům. Tatary porazil v Kladsku, kde s nimi svedl bitvu a zabránil jejich postupu na Vídeň. Tehdy vznikla legenda o českém králi, který zachránil Evropu.

Zanedbával však své povinnosti doma, což rozzlobilo českou šlechtu i jeho syna Přemysla, který se proti vůle otce nechal korunovat mladým králem. Václav hledal podporu v Rakousku a Německu. Nakonec donutil syna ke smíru. Václav zemřel ve 48 letech a je pochován v Anežském klášteře v Praze na Františku po boku sestry Anežky. 

Zdroje: Čeští panovníci byli taky jenom lidi: Čeští panovníci byli taky jenom lidi, www.brno.cz, www.e-stredovek.cz, www.wikipedia.org,