Po stopách našich předků - Keltové

Kategorie: Archeologie

Dnes bych vám rád napsal něco o Keltech, tedy národu který je stále trošku zahalen
tajemstvím. Otázek v souvislosti s tímto národem, těch máme stále ještě dost. Je to dáno
zejména tím, že nám po Keltech nezůstaly žádné písemné záznamy.
Jsme tak v jejich případě
odkázáni zejména na jejich hmotné pozůstatky a potom zápisky dějepisců tehdejšího světa,
Římanů a Řeků, kteří se s Kelty dostali do styku.

Chtěl bych vám ale o nich napsat něco jiného, než pouhé výčty nalezených věcí, které tady po sobě zanechali. Krom pár nezbytných, základních informací, v tomto článku nenajdete lokality proslavené keltskými nálezy. Někteří z vás se ale možná dozví nové střípky a zajímavosti z jejich života. Když jsem se o Kelty začal zajímat, měl jsem takovou romantickou představu, něco na způsob indiánského kmene Apačů a jejich moudrého náčelníka Vinnetoua. Pravda je však samozřejmě úplně jinde. Keltové byli brutální. Nejen ke svým nepřátelům, ale stejně tak i ke svým. Otázkou však zůstává kdo v těch dobách takový nebyl?

Zdá se, že jako první oblast u nás obsadili Kelti zejména jižní Čechy. Je to kraj, kde bylo a stále je spousta mohyl. Účel mohyly se zdá být jednoduchý. Uchovávat pozůstatky zemřelého a uchránit je před jakýmkoli zneuctěním. Zdá se (a to je možná podobné nejen s pyramidami), že se razil přístup - čím větší, tím honosnější. Mohyly se lišily jedna od druhé, nebyly stejné. Jedna z hypotéz se tedy zabývá myšlenkou, že krom pohřebního rituálu mohly mít i účel navigační. Jako jeden z důvodů se uvádí fakt, že postavení zejména nějaké větší mohyly, znamenalo hodně úsilí pro hodně lidí na relativně dlouhou dobu. Zajímavá myšlenka!

Vždyť Keltové nebyli jediní, kdo stavěli mohyly. Mohlo se tedy klidně velice dobře jednat i o navigační body (čím vyšší, tím lépe viditelný). Body, které se mohly předávat z generace na generaci. Ví se, že mohyly byly vlastní pohyblivým kmenům. Pastevcům, kteří nelpěli na půdě, nebo místě a často se přemísťovali z důvodu pasení svých stád. Mohyly u nás už samozřejmě byly už i před Kelty. Hóóódně let před Kelty. A zároveň s tím mohly plnit funkci informační, něco ve smyslu - Hle člověče! Ty, kdož přicházíš nezván, tady leží mrtví mocného lidu, tento kraj je již dlouhodobě obydlen a nárokován, dej si pozor!

S keltskou existencí se dříve tak nějak nepočítalo. V dobách, kdy ještě archeologie nebyla nijak exaktní vědou a zabývali se jí...no proč to neříct, říkalo se jim "starožitníci" (což je i případ MUDr. Wankela, o kterém jsem psal v souvislosti s Byčí skálou), tak se o Keltech v podstatě nemluvilo. Naši "archeologové" dávali na odiv krásné výtvory slovanské kultury. Přitom téměř identické předměty byly zase německými archeology prezentovány jako důkaz kultury germánské. Jak hluboce se tenkrát mýlili! Ještě před Slovany a Germány se po Evropě pohybovaly masy Keltů a zejména skupiny jejich výbojných a ve své době velmi obávaných válečníků. Jednalo se v podstatě
o příbuzné kmeny, měli velmi podobnou řeč, kulturu, zvyky, atd. Tyto kmeny však nebyly sto se
dohodnout. Každý z nich měl svoje hlavní představitele a nikdy žádný "král Keltů" neexistoval.

Kdyby existoval a podařilo se mu pod sebe sjednotit všechny keltské kmeny...historie by se dost pravděpodobně vyvíjela trošku jinak. Na kdyby se ale v životě nehraje. Jejich dobyvačné choutky nicméně i tak okusila celá Evropa...až po Turecko. Holt, bylo jich hodně a hledali nové domovy. V historii lidstva nic, co by tady už x-krát nebylo a co by se i potom znovu neopakovalo.

Co se týče našeho území, pravidelně se setkáme s názvy dvou kmenů: Bójové (Strašní) a Volkové-Tektoságové. Má se za to, že ty byli Germáni, konkrétněji Markomané, kteří jako první vyřkli slovo Boiohaemum (země Bojů). Je všeobecně známo, že nám po nich do dnešních dnů zůstalo nejen hodně památek hmotných, ale taky nehmotných. Mnoho slov a názvů, které v upravené podobě používáme dodnes. Les kanců - Sudety, tj. Krkonoše, což však nelze říct s jistotou. Rozhodně však ne Sudety tak jak je vnímáme dnes, protože víme že třeba Šumavě říkali "Gabréta" (Pohoří kozorohů). Těch slov je překvapivě celkem dost a Keltové jimi ovlivnili nejen naše území, ale i další země, kde se vyskytovali. Hezkým příkladem je slovo "dun". Tím Keltové označovali jakési ohrazené osady s tržištěm. Vyhledávaný to cíl tehdejších obchodníků. Má se za to, že Germáni toto od Keltů později převzali, ale už si to změnili na "tun". A do češtiny jsme si to pak už převzali jako Týn (Týnec, Týniště). Angličané zase jako "town". Nicméně slova nejsou jediné nehmotné statky, znalosti tam patří stejně tak.

Znalosti v zemědělství - dokázali v té době (na základě svých zkušeností) poznat úrodnou půdu a tam se usídlit. A když to rostlo, tak se muselo hodně sekat. A když hodně, tak pokud možno bez dřiny. To je přirozená lidská vlastnost (pohodlnost), bez toho bychom byli možná ještě v jeskyních :) Tak to vysvětlete svým drahým protějškům, až se budete chtít na chvíli natáhnout a nenajdete u nich to správné pochopení. No a tak vymysleli potah, kde za potahem byl vozík a na vozíku soustava kos, která kosila obilí přímo do toho vozíku. Takovej kombajn značky KELT01. Rozvoj zemědělství byl umožněn zase díky železu. Respektive rozmachu výroby železa, které do jisté doby bylo taky nedostatkovým zbožím. Na Youtube se můžete podívat na české video, kde je přesně vidět, kolik stálo práce získat kousek železa. Od tavby železa z rudy až po finální výrobek, kdy se i kovářství stále vylepšovalo. Používali kalení díky kterému pak mohli daleko lépe ostřit ostří svých zbraní a nástrojů. Neskutečná práce a hodně dřiny...železo byla velmi drahá surovina, jejíž hodnotu doceníte právě až když to video zčíhnete ;) Má se za to, že v počátcích dělal "kovář" vše sám. Od uhlí přes železnou houbu až po finální výrobek, který chtěl vyrobit. Ale tím jak se výroba zvyšovala, pracovní úlohy se rozdělily. Horníky na železo asi nepotřebovali, protože uhlí dělali dřevěné a těžba
železné rudy se prozatím potvrdila pouze u povrchových ložisek, nikoli v dolech. Jako další řemeslníci se v té době začali uplatňovat  skláři, kovolitci, šperkaři atd. Keltové byli první národ, který u nás zavedl hrnčířský kruh.. A co kultura? Asi nebude náhoda, že dudy jsou populární ve Skotsku, stejně tak jako v jižních Čechách.

A co takové kalhoty? Ano ty taky na naše území přinesli oni a možná je i vymysleli, kdo ví! V té době totiž nebyli jediným národem, který kalhoty nosil. Ty  od nich nakonec "zkopirovali" Germání, kteří je taky začali nosit. Římská říše kalhoty neuznávala, měla je spíše za známku barbarů. Ovšem později je už rovněž nosili i římští vojáci. S prvními poznatky o kalhotách se ale na našem území setkáváme až s Kelty. Ostatně i galoše, to máme taky po nich, i když se samozřejmě nejednalo o gumovou, ale o koženou obuv.

Co se týká válečnictví, zanechali po sobě Keltové opravdu nesmazatelnou stopu. Byli válečníky hrdými, bez bázně a do všech soubojů šli naplno. Být dobrým válečníkem, znamenalo v té době být někdo. O jejich slavných činech se vyprávěly legendy a u ohňů se zpívaly oslavné písně. S majetkem na tom, díky svým loupežným výpravám, jistě taky vůbec nebyli špatně. A že něco takového přitahovalo k mužům ženy, to je dodnes poplatná věc. Ostatně pro takové hrdlořezy nebyl problém si i během vojenského tažení vzít ženu cizího národa násilím. Pojďme se na chvíli podívat na jednu z jejich bojových výprav a to do Říma v roce 387 př.n.l., tak jak ji popsal římský spisovatel a historik Livius.  Keltské kmeny začaly v té době pronikat přes Alpy na jih. Konkrétně "naši" Strašní
(Bojové) se dostali na území Etrusků, jejichž město Felsina bylo jednoduše přejmenováno na Bononii (dnes Bologna).

Dokud si Keltové zabírali tato území, Řím se moc nezapojoval. Území bylo územím jejich dlouhodobých rivalů a navíc věděli, že Kelti bojují zuřivě a v jejich očích beze strachu. Nicméně Etruskové byli na kolenou. Poslali do Říma vyslance s žádostí o vojenskou pomoc. Ale Řím místo toho poslal ke Keltům pouze delegaci, která jim měla domluvit. (zajímavé je, že o Liviusi se ve vzpomínkách píše jako o tom, který nepodával věci zrovna tak jak opravdu byly...svými zápisy klonil
historii na stranu Říma a tak se kupříkladu u zápisků jiného dějepisce té doby - Diodóra, dozvídáme že to nebyli vyslanci, ale v podstatě vojenští zvědové, kteří měli odhadnout sílu nepřátelského vojska). Nicméně nechme dál hovořit Liviuse.

Když se zástupci římské delegace zeptali Keltů, kde vzali právo brát Etruskům jejich zem, Keltové odpověděli, že právo je na jejich mečích. A tím by rozhovor mohl skončit, kdyby nedošlo k hádce a následné rvačce, při kterém měl jeden z Římanů probodnout kopím jednoho z Keltů. Situace se sice po chvíli trochu uklidnila, ale římští vyslanci se raději rychle vzdálili. To si ale Keltové nenechali líbit a poslali do Říma svojí výpravu, která si stěžovala. Senát dal Keltům  nejdřív za pravdu, ale poté co Keltové vyjádřili přání, že by rádi převzali viníky k vykonání spravedlnosti dle rozhodnutí jejich vůdce Brennuse, byli odmítnuti. To Keltské vyslance rozzuřilo a jeli zpátky ke svým. Brennus (náčelník kmene Senonů) nelenil, vydal rozkazy a jeho vojska se vydala na Řím. Ten vyslal proti Keltům své početně slabší vojsko. K rozhodující bitvě došlo asi 10km severně od města a Keltové zvítězili naprosto drtivě.

Nic už je nemohlo zastavit  a hnali se dál na Řím. Pár přeživších římských vojáků stačilo donést
tuto doslova životně důležitou zprávu do města ještě před příchodem Keltů. Nastal hrozný zmatek a lidé začali prchat z města do okolí. Už je neměl kdo chránit. Brány města zůstaly otevřené a v něm samotném zůstali zejména důstojní stařešinové, kteří prohlásili, že Říman neutíká. Když Keltové dorazili k Římu, zůstali před ním stát. Jejich válečnický pud je nabádal k obezřetnosti, protože si mysleli, že otevřené brány jsou nějaká na ně připravená past, do které se nechtěli nechat vlákat. Po dni až 3 dnech (tady se údaje rozcházejí) se rozhodli vstoupit do města. Představte si tyto divoké kmeny, když procházejí starým Římem a obdivují jejich všudepřítomnou architekturu a skvosty kultury tehdejšího světa. Procházeli prázdnými ulicemi, vše bylo jen pro ně. Když tak procházeli městem, narazili na chrám, ve kterém seděl Marcus Papirius. Seděl nehnutě a na jejich přítomnost nijak nereagoval. Jeden z keltských válečníku se tedy jal příležitosti a nebohého starce zatahal za vousy, zda je živý. To si tato vážená osoba nenechala líbit, co ho má nějaký divoch tahat za vousy, že? A tak Kelta přetáhnul holí, kterou držel v ruce. A nastala řež při které Kelti začali plenit, vraždit, krást a vypalovat. Bohužel s tímto shořela i velká část psaných textů, které díky tomu již dnes nemáme k dispozici.

Nicméně zbytek římského vojska se držel na jednom z vrcholků - Kapitolu. Tam se dokázali bránit dlouhé měsíce,ale nepodlehli. Jednou vlastně skoro ano. Keltové na ně provedli noční přepad. Šli tou nejhorší možnou cestou, tam kde věděli, že obrana bude nejslabší. Ani tento plán jim ale nevyšel, římské vojáky zachránily legendární husy, které si plížících Keltů všimly a útočníky svým kejháním prozradily. Odměnou jim zřejmě bylo jejich snězení, protože Brennusovi bojovníci plenili město a okolí po dlouhé měsíce. Došlo k patové situaci, kdy Kelti nebyli schopni dobýt Kapitol a Římané zase Kelty nebyli schopni vyhnat ze svého území. Nakonec však došlo k dohodě. Brennusovo vojsko už z okolí vybralo, co mohlo.Dalším problémem bylo, že se u nich rozmohla infekční nemoc a kosila keltské bojovníky ve velkém. Obránci Kapitolu tedy navrhli Keltům mírovou dohodu na kterou Brennus chtě nechtě, logicky musel přistoupit.

Vymínil si, že se nechá vyplatit zlatem a odtáhnou. Když Římané nashromáždili všechno dostupné zlato, bylo toho něco kolem 300 kg - Brennus spokojený nebyl. Nemohl uvěřit tomu, že Římané nemají zlata více. Dokonce se objevují názory, že Keltové váhu upravili tak, aby ukazovala méně, než měla. A to brali Římané jako podvod. Ať už to bylo jakkoli, jedno je dnes jasné...Brennus se nehodlal s poraženými nijak handrkovat, on byl pánem situace a on si určoval pravidla. Nakonec tedy zvolal: "běda poraženým" - a na váhu přihodil svůj bojový meč, čímž dal najevo, že váha meče by se měla dorovnat římským zlatem. Tak se nakonec stalo a on a jeho vojska odtáhli. Část zpátky do domoviny a ta část bojovníků, kteří ještě neměli krve a zlata dost, pokračovala dále na jih.

Kdepak, s Kelty opravdu nebyla žádná legrace. Byli pověstní tím, že s oblibou uřezávali hlavy svým mrtvým nepřátelům. Dokážu si klidně představit, že takto činili ve válečné agónii i svým ještě žijícím nepřátelům. Každý správný válečník prostě měl svoje hlavy. Byl to takový jejich fetiš. Čím víc hlav, tím líp! Něco jako ve filmu "Konec vodníků v Čechách" s dušemi mrtvých :) Hlavy si hrdě napichovali na své příbytky a pokud to byla hlava nějakého známějšího nepřátelského bojovníka, tak tu si nechali klidně doma, pěkně nabalzámovanou. Jako všichni správní sběratelé, i oni se pak svým návštěvám chlubili svými nejlepšími kousky. To dělalo jistému římskému historikovi problém. Do svých zápisků si zapsal zhruba toto: "Dá se ještě snést to jejich věčné chvástání a ty jejich sebeoslavující historky, které pronášejí hrubými hlasy. Ale když mi vždy začnou ukazovat uťaté hlavy nepřátel, na to jsem si pořád ještě nezvykl." Rovněž nebylo vyjímkou, že pokud Keltové prohráli bitvu a jejich vůdce bitvu přežil, vzal si život sám jak on, tak jeho nejbližší družina. Smrti se
rozhodně nebáli.

Keltský vývoj pak v našich zemích dospěl do takové fáze, kdy začali zakládat oppidia, v podstatě první velká města. A pak začala přicházet jejich doba temna. Na jejich výsostná území začali zhruba v 2.-1. století př.n.l. pronikat první Germáni. Ti byli v té době jednoznačně kulturně a všespolečensky pozadu. Tak jak se dříve strachy třásl Řím před Kelty, tak se teď po několika stoletích, Keltové třásli před Germány. Jedna z hypotéz hovoří, že slavný Podmokelský poklad by zakopán právě v této době a není vyloučeno, že to bylo právě na popud toho, aby si Kelti naklonili své božstvo a to jim pomohlo přežít toto pro ně těžké období.  Božstvo evidentně nepomohlo, jak už nám naznačují narychlo zbudované obranné prvky, které byly archeology objeveny na vícero oppidiech. Některá z nich nebyla přepadnuta pouze jednou, než padla nebo vyhořela. Úplná jistota, že byli přepadeni Germány tu však není. Vše tomu ale napovídá. Důkazy pro to stále nemáme a jak se zdá, ani zde nepůjde o jednoduché, černobílé vysvětlení. Germáni zřejmě žili po boku Keltů již dlouhou dobu a učili se od nich. A dost možná se mezi nimi i v dřívější době vyskytovali jako menšina. Jejich pronikání na Keltská území trvalo poměrně dlouhou dobu.

A když si to spojíme s tím, že si dodnes nejsme jisti, kam "zmizeli" Keltové. Možná všechno bylo trošku jinak. Někdy se bojovalo a někdy to šlo zřejmě po dobrém a kultury se spojovaly zcela přirozeně. A tak postupně vstupují na naše území první větší celky germánských obyvatel, kteří v té době nezatápěli pouze našim Strašným. Drtili taky Kelty a ostatní národy na území dnešní Francie. Ostatně tím germánským kmenem byl zejména kmen Franků, díky kterému pak později Francie získala svůj název. Germáni ale stejně tak bojovali s Římany. Na našem území pak přirozeně přebírají znalosti vyspělejších Keltů, kteří zřejmě částečně odešli a částečně se asimilovali. Tak na naše území pomalu ale jistě přichází období, která je ve znamení Germánů. Období které počítáme zhruba od roku cca 50 př.n.l. do roku 400 n.l. a jež dnes nazýváme dobou římskou.

Video


Druid


Keltové


Brennus


Kelt

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

❤️

Skvělý článek, díky moc ;-)

Velmi zajímavý článek. Díky :-)

Nole, díky za zajímavé čtení, nedalo se od toho utrhnout. ;-)

Hezký článek. :) jen upozorním, že obrázky by měly být "odzdrojované", pokud nejsou free k použití....aby někdo nežaloval server

SUPER ;-)

Velmi pekne cteni.. V polovine vypraveni jsem se dostal do jednoho filmu .. Ted nevim jak se jmenuje. Video jak ziskat zelezi je fakt drina. Maj tam chlapci jeste vydeo o bronzu. Doporucuji. ;-)

Nole,dobrá práce. ;-)Moc díky za zajímavé čtení,tohle já můžu.

A video o tavbě železa pěkný.Jsem vyučený od černého řemesla a člověk si ani neuvědomí,jakou má železo historii. ;-)

Hodně hezky se to čte. Díky za perfík článek. ;-)

Moc díky za velice zajímavé čtení ;-)

Tohle já můžu)))).... 8-)skvělý článek. Diky

Nole opět krásné čtení. Koukej psát další články. Hrozně mě tvůj sloh baví.

Hezký článek. 🙂

Přijde mi hrozně zajímavé, že naprosto netušíme co Kelty spojovalo a zda je vůbec možné brát je jako jednu entitu. Oni sami zřejmě neměli pocit, že patří do nějakého společného "keltského národa". Neví se pořádně ani to, zda měli vůbec společný jazyk. Ve středomoří převládala na západě latina a na východě řečtina, jak se hovořilo severněji, moc přesně nevíme, snad s výjimkou britských ostrovů.

Koneckonců slovo "barbar" vzniklo jako označení pro někoho, kdo nemluví řecky ani latinsky, v češtině by tedy ekvivalentem mohlo být "blablák". :-D

pecka

Wow! Diky moc vsem!! ;-)

Dobře NOL22! ;-)

Pane NOL22,děkuju :-)

Zhltnul jsem to jedním vrzem .Žádám o pokračování.
NUTNĚ ;-)

Opět děkuji za pěkný článek.

NOL 22, velmi děkuji za zajímavý a napínavý článek, který jsem přečetl jedním dechem ! Dále chci moc poděkovat všem těm, kteří se podíleli na stavbě pece a výrobě toho nádherného " kousku " železa, prostě skvělá ukázka s nádherným výsledkem ikdyž za použití nové techniky. Tišnováci, všem Vám skládám hold a moc si vážím Vašeho nadšení a výdrže k dosažení výsledku tak pěkného železa vzniklého jen z rudy, která je spíše podobná hlíně. Díky, díky !

Pěkně se mi četlo,díky :-D ;-)

Super ;-)

Moc všem děkuji! Zítra by měli být "v tisku" Germáni ;-)

Styl. Germány já rád.... 8-)

Poslední minuta videa nejkrásnější. Pan Bárta je moudrý muž.

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na LovecPokladu.cz účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru