Základní anatomie identifikační známky německého pěšáka

Známky - kouzelné plíšky, pro válkaře základní zdroj radosti, ale často také otázek. Ponořme se společně do spleti zkratek a naučme se je poznávat.

            Německá identifikační známka se nazývala v němčině Erkennungsmarke (dále EM). Identifikační známky sloužili k rychlé identifikaci mrtvého a popřípadě ke zjištění ke které jednotce je zraněný, či mrtvý patří. Identifikační známka se sestávala ze dvou částí, kdy na každé části byly stejné údaje. Na známce bylo vyznačeno osobní číslo vojáka(M-Nr.:), krevní skupina(Bl.gr.:) a přiřazení k určité jednotce. Posledně jmenovaný údaj mohl být například doplněn čestným názvem – např. „GD“ = Grossdeutschland. Samotná naražená zkratka vycházela ze struktury dané jednotky (viz. ilustrační orientační tabulka) – divize – štábní a podpůrné jednotky – divizní dělostřelectvo – 3 pluky(pěší).

Samotné pluky, které byly základem zkratky na známce se dělily na další menší celky na úrovních – rota(kompanie), četa(zug) a družstvo(gruppe).

Každý voják obdržel v rámci svého celku své osobní číslo, které bylo neměnné. Nejprve však prošel výcvikem u náhradní jednotky, kde mu byla přidělena známka náhradního(výcvikového a doplňovacího) útvaru.    

Infanterie-Ersatz-Regiment = např. J.E.R., Inf. Ers. Rgt.

Infanterie- Ersatz- Bataillon = např. J.E.B., Inf. Ers. Btl.

Po skončení výcviku došlo ke transferu vojáka k bojovému útvaru, kde voják obdržel novou známku (závěru války však nemusel být tento postup uplatňován). Samotné jednotky pak procházely během války jistou formou reformy, či změnou struktury, přičemž se měnila i zkratka dané jednotky. Např. změna pěších pluků na granátnické aj.. U starších vojáků však nemuselo dojít ke změně původní zkratky, stejně mohlo dojít k tomu, že nový voják bojového útvaru neobdržel svou novou známku v důsledku válečných zmatků. Často docházelo ke změně čísel pluků formálními rozkazy, ale na známce vojáků se to také nemuselo projevit – např. u Volks-Grenadier-Division. Důkazem jsou časté nálezy známek z vyraženou původní zkratkou jednotky.

Infanterie-Regiment = např. J.R., Inf. Reg.

Grenadier-Regiment = např. G.R., Gren. Rgt.

Základní jednotkou standardní pěší divize, byly pěší pluky, které se staly také základem tvorby zkratek na známkách. Standardní pěší divize měla 3 pěší, či později granátnické pluky. Pluk se skládal zpravidla tří pěších praporů, které nebyly na známce viditelně vyznačeny. Pluk měl 14 bojových rot. Každý prapor měl 4. roty (Infanterie-Kompanie), přičemž každá čtvrtá rota byla kulometná (MG-kompanie). Každý prapor měl svůj štáb. V praxi to znamenalo, že roty 1 – 12 byly rozděleny do pěších praporů. Samostatné roty byly 13. a 14.. 13. rota byla rotou pěchotního dělostřelectva (Infanteriegeschütz-Kompanie) a 14. rota byla rotou protitankovou (Panzerjägerkompanie). Pěší pluk dále obsahoval štáb (Regimentstab) a různé menší podpůrné, zpravidla přímo nebojové části – např. Leichte Infanteriekolone (něco ve smyslu dnešní roty zabezpečení), Pionierzug (ženijní četa), Nachrichtenzug (spojařská četa) atd..

1. krevní skupina
2. osobní číslo vojáka
3. číslo roty - označovalo příslušnost k praporům
4. označení jednotky

Příklady:

1./G.R. 105 – 1. kompanie/ Grenadier-Regiment 105

1. rota(I. praporu) 105. granátnického pluku

6./G.R. 105 – 6. kompanie/ Grenadier-Regiment 105

6. rota(II. praporu) 105. granátnického pluku

8./G.R. 105 – 8. MG-kompanie/ Grenadier-Regiment 105

8. kulometná rota(II. praporu) 105. granátnického pluku

14./G.R. 105 = Panzerjägerkompanie/Grenadier-Regiment 105

Protitanková rota 105. granátnického pluku

Arabskými číslicemi se vyznačovali na známce roty a římskými prapory!!! Písmeno J bylo užíváno často místo I, aby nedošlo k záměně s římskou číslicí jedna!!!  

Příklad:

St. II/ G.R. 105 – Stab II. Bataillon/ Grenadier-Regiment 105

Štáb II. praporu 105. granátnického pluku

Známka byla nošena na krku a mohla se nacházet ve speciálním koženém pouzdře. V případě úmrtí vojáka, byla půlka známky ponechána u mrtvého a druhá putovala k příslušnému úřadu. Údaje ze známky byly zapsány ve vojenské knížce vojáka.

Prameny a foto:

Deutsche Erkennungsmarken  - Jean Höidal
Das Handbuch der deutschen Infanterie 1939 – 1945 – Alex Buchner