15. 1. 1950 Kalendárium

15.1.1950 - Úmrtí generála Henry H. Arnolda

Kategorie: Osobnosti , Druhá světová válka , Kalendárium

HenryHenry Harley Arnold (25. června 1886 - 15. ledna 1950), byl důstojník armády USA, který měl hodnosti generála armády i generála letectva. Byl náčelníkem Leteckých sborů (Chief of the Air Corps 1938–1941), velícím generálem leteckých sil USA (Commanding General of the U.S. Army Air Forces), jediným pětihvězdičkovým generálem leteckých sil USA.

Narodil se 25.06.1886 v Gladwine v Pennsylvanii, studentem vojenské akademie ve West Pointu se stal trochu z donucení, původně měl tam jít studovat podle rodové tradice jeho starší bratr, který ale vojenskou kariéru odmítl.

Studentem byl průměrným, v posledním ročníku 66 ze 120 kadetů. Jeho snem bylo stát se kavaleristou, ale pro nevalné školní výsledky byl přiřazen jako poručík k pěchotě. Narukoval k 29. pěší divizi na Filipíny. Kariéra pěšáka ho ale moc nenadchla a když měl možnost v roce 1909 vidět v Paříži letadlo pilotované Louisem Blériotem, rozhodl se, že stane letcem.

V roce 1911 se stal žákem letecké školy bratří Wrightů, kde po ukončení kurzu obdržel pilotní osvědčení Fédération Aéronautique Internationale (FAI) č. 29 a osvědčení vojenského letce č. 2. Jako pilot hned vytvořil několik výškových rekordů, v srpnu 1911 přežil svoji první havárii a byl prvním americkým pilotem, který přepravoval poštu, létal trasu pět mil (8 km) na Long Islandu v New Yorku.

Po další letecké nehodě přestává aktivně létat a zůstává 4 roky u pěchoty . V roce 1916 se vrací k létání a je povýšen na kapitána. Je štábním důstojníkem u 7. letecké eskadry. Po vstupu USA do první světové války žádá o přeložení na frontu, ale není mu to povoleno. Jako vynikající štábní důstojník byl rychle povyšován a stal se nejmladším armádním plukovníkem.

Arnold také získal významné zkušenosti s výrobou letadel a zadáváním zakázek, výstavbou leteckých škol a letišť, náborem a výcvikem velkého počtu zaměstnanců a také s politickým bojem v prostředí Washingtonu, což mu významně pomohlo o 25 let později.

Po skončení 1. světové války se snaží letectvo osamostatnit od armádního velení, kdy armáda tvrdí, že letecké síly jsou pouze její podpůrnou silou a na druhé straně je náčelník Letecké služby Billy Mitchell, který chce vytvořit silné sjednocené letectvo, nezávislé na armádě i námořnictvu.

Arnold stojí na straně Mitchella, který je ale v roce 1925 obviněn že  jeho stoupenci včetně Arnolda využívali zdroje informační divize k propagaci svých názorů na kongresmany a záložníky leteckých služeb a o snahu „nepatřičným způsobem ovlivnit legislativu“. Arnold byl na pár let odstaven na vedlejší kolej, ale odsouzen nebyl.

  1. března 1935 bylo aktivováno Generální ředitelství letectva, aby řídilo všechny bojové letecké jednotky leteckých sborů, Arnold velí 1. wingu a je dočasně  povýšen 2. března 1935 do hodnosti brigádního generála.

Prezident Roosevelt jmenoval Arnolda jako náčelníka Leteckého sboru 29. září 1938 a povýšil ho na  generálmajora. Podařilo se mu proti vůli armádního velení prosadit hromadnou výrobu těžkých bombardérů a stal se velkým zastáncem programů B-17, B-29 a vývoje proudových motorů. Byl proti tomu, aby Spojené státy dodávali letadla Velké Británii, podle jeho názoru se mělo nejdříve plně vyzbrojit domácí letectvo. Dostal se kvůli tomu do sporu s prezidentem, dokonce mu bylo řečeno, že by  mu prospělo přeložení na základnu na Guamu.

20. června 1941 byly vytvořeny Vzdušné síly Spojených států, jen dva dny před německou invazí do Sovětského svazu. Arnold se stal náčelníkem armádních vzdušných sil a působil jako „náčelník náčelníka štábu pro vzduch“ s pravomocí jak nad leteckým sborem, tak s bojovým velením vzdušných sil.

Pro nasazení letectva USA v Evropě rozšířil seznam průmyslových cílů z 23 na 177 a jako prvořadý cíl zničení německé Luftwaffe. Rovněž nařídil, aby bombardér B-29 nebyl v Evropě nasazen kvůli problémům s jeho vývojem, ale místo toho aby se nasazení programu B-29 soustředilo na Dálný východ, aby zničilo japonskou vojenskou moc a velká města.

V Evropě prosazoval taktiku nasazení velkého uskupení těžkých bombardérů pro denní přesné nálety, kdy si měli sami poradit ve stíhacími letadly nepřítele. Silné ztráty v létě a na podzim roku 1943 při misích s hlubokým průnikem Arnold ignoroval a  kritizoval velitele 8. letecké armády Eakera z nedostatku agresivity velitelů bombardérů.

Snížení ztrát na přijatelnou míru přineslo až nasazení doprovodných stíhačů P 51 Mustang.

Po vyřešení strategické bombardovací krize v Evropě kladl Arnold plný důraz na dokončení vývoje a nasazení bombardéru B-29 k útoku na Japonsko.

Pozemní armáda tenhle projekt kritizovala jako zbytečný, nákladný a technologicky příliš složitý. Arnold na tento projekt hodně tlačil, odmítl možnost že by B-29 mohla být nasazena na podporu námořních operací v Tichomoří a soustředil všechny zdroje pouze na operace proti Japonsku. Bylo nutno dostat bombardér do pravidelného nasazení i kvůli tomu, že to byl jediný možný nosič atomové bomby z projektu Manhatan.

Po vystřídání několika velitelů našel pro tenhle projekt toho pravého, velitelem XXI bombardovací skupiny umístěné na Marianských ostrovech se stal Charles Le May.

Projekt B -29 se podařilo dotáhnout do konce, ale stres si na generálovi vybíral svou daň,  letech 1943 až 1945 zažil Arnold čtyři srdeční infarkty. Ze zdravotních důvodů 16. července 1945 opouští aktivní službu.

7. května 1949 byl povýšen na pětihvězdičkového generála leteckých sil a zůstává jediným člověkem, který tuto hodnost zastával. Zemřel 15. ledna 1950 ve svém domě v Sonomě a je pohřben na Arlingtonském národním hřbitově.

Jindřich Krejčí - PilotK
Detektory Pilot

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Díky za zajímavý článek. :-)

Přečetl jsem a děkuji. Přeji, ať se Tvé celé rodince daří.

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru