16.5.1945 Prezident Beneš se vrátil z londýnského exilu

Z londýnského exilu se prezident Edvard Beneš vrátil jako hrdina, vítaly ho davy lidí. Do zahraničí musel poté, co se v říjnu 1938 vzdal postu hlavy státu kvůli mnichovské dohodě.

Na začátku nemohl být politicky aktivní, protože Velká Británie byla připravená akceptovat územní požadavky Hitlera. Po třech měsících Beneš odletěl do Chicaga, kde působil jako profesor zajímající se výlučně o vědecké záležitosti, jelikož prozatím dodržoval slib politické zdrženlivosti vůči nové vládní reprezentaci.

Situace se ale zcela změnila německým obsazením zbytku Československa, kdy Beneš 15. března 1939 sepsal poselství k protestním shromážděním českých a slovenských krajanů v Chicagu a následující den zformuloval obdobné telegramy adresované prezidentu Delano Rooseveltovi, ministerskému předsedovi Neville Chamberlainovi a Édouardu Daladierovi, lidovému komisaři zahraničních věcí Maximu Litvinovovi a předsedovi Rady Společnosti národů Josephu Avenolovi.

„V době, kdy se příprava možné obranné aliance mezi Británií, Francií a Sovětským svazem změnila ve vzájemnou výměnu protinávrhů, v nichž každá strana sledovala pouze své zájmy, neměl již Beneš v USA stání. V červenci 1939 se proto vrátil do Londýna, kde setrval až po zbytek vlády,“ píše Radka Kubelková v knize Edvard Beneš mezi Londýnem a Moskvou.

Prezident s manželkou se usídlil na jihozápadě Londýna. Na začátku října 1940 ale na jejich zahradu spadla puma, tenkrát totiž sílilo bombardování města. Jan Masaryk proto odvezl manžele Benešovy do městečka Sunningdale v Ascotu, které se nachází asi 40 kilometrů vzdušnou čarou od Londýna. Ten manželé definitivně opustili 13. listopadu 1940, kdy se přestěhovali do venkovského panského sídla Aston Abbotts v buckinghamském hrabství, v zemědělské oblasti, asi 56 kilometrů vzdušnou čarou severozápadně od Londýny.

Cesta do kanceláří na Grosvenor Place 9, nedaleko St. James Park trvala tehdy autem asi hodinu a půl. „Protože se občas vyskytly názory, že na reprezentaci prezidenta a vlády se vynakládaly nesmyslné částky, nahlédněme do Benešova bydliště. Bydlel v jednopatrové budově bývalého opatství, které bylo od základů přestavěno. Československá exilová vláda si panství pronajala od majitele Harolda Mortona za dvacet liber týdně. Ze závětří u vchodu se vstupovalo do haly se schodištěm a z ní byl přístup do několika místností. Nalevo byla Benešova prostorná pracovna, vedlejší místnosti sloužila jeho osobnímu tajemníkovi Eduardu Táborskému,“ popisuje Ivan Kazimour v knize Edvard Beneš bez adorace.

V domě byl také obrovský obývací pokoj a jídelna. V prvním poschodí pak soukromý byt manželů Benešových a ve vedlejším křídle bydlelo služebnictvo a vojenská stráž. Ochranu zajišťovala zvláštní československá jednotka o velikosti 90 až 100 mužů se 4 až 5 důstojníky.

„Rozrostla se také administrativa jak Beneše, tak exilové vlády. Takže náklady v roce 1940 dosahovaly 980 tisíc liber a o rok později dokonce 1,83 milionu liber. To bylo příčinou časté kritiky těch, kteří si uvědomovali, že to budeme muset jednou zaplatit. Českoslovenští exiloví ministři dostávali měsíční plat 100 liber, což bylo jen o něco málo méně, než dostávali britští ministři, kteří však měli neskonale větší odpovědnosti a víc práce. Členové Československé státní rady dostávali 75 liber. Za projevy do rozhlasového vysílání pro Československo, se až do roku 1941 každému platila za jednu minutu vysílání jedna libra. Kvalifikovaný dělník musel na jednu libru pracovat celý den,“ píše ještě Kazimour.

Zpět do vlasti se mohl Beneš vrátit až 16. května 1945. Z Londýna odletěl společně s manželkou Hanou již 11. března 1945 za doprovodu ministra zahraničí Jana Masaryka a sovětského velvyslance Fjodora Taraseviče Guseva. Cestovali přes Káhiru a Moskvu, kde Beneš jednal o podobě nové vlády. V cestě pokračoval až po kapitulaci Německa.

Zdroje: Ivan Kazimour: Edvard Beneš bez adorace, Radka Kubelková: Edvard Beneš mezi Londýnem a Moskvou, www.vhu.cz, www.wikipedia.org