DVA MOSTY

Kategorie: Nálezy a záchranné výzkumy v ČR a SR

V našem putování po staré Vltavě jsme si doposud představili místa veřejnosti méně známá a tak v dnešním příběhu navštívíme Podolsko, místo všeobecně  povědomé již od 15-tého století.

Osada Podolsko nedaleko Písku se rozkládala v údolí přímo u řeky a lemovala oba břehy Vltavy. Stálo zde 18 stavení, mlýn, plavecká hospoda, byl zde přívoz a také dva mosty. A o nich si dnes budeme vyprávět. Podolsko bylo odedávna významným místem neboť tudy vedla důležitá obchodní cesta a spojnice mezi Pískem a Táborem.
Když byla k Podolsku dobudována císařská silnice, přívoz spojující oba břehy se tak stal dopravě nedostačující a musel být co nejdříve nahrazen mostem.

Z toho důvodu se koncem roku 1846 sešel zemský správce arcivévoda Štěpán s českobudějovickým průmyslníkem Lannou a dohodli se na stavbě mostu. Vojtěch Lanna měl totiž nejenom peníze které na stavbu mostu scházeli ale měl hlavně se stavbou mostů zkušenosti, neboť již v roce 1832 postavil podobný most v Praze u národního divadla.

V květnu 1847 byl položen základní kámen a již v září 1848 byl most dokončen a otevřen. Řetězový most na Podolsku byl ve své době jediným mostem přes Vltavu od Týna nad Vltavou po Prahu a v době svého vzniku budil veliký obdiv. Mostovka ze silných dubových fošen  byla dlouhá 87metrů a přes 6 metrů široká.

Osmdesát let most vyhovoval, dokud nezačaly silnice namísto koňských povozů brázdit těžké automobily. Pak už se stal řetězový most se svou nosností 3 tun zastaralým. Začátkem 30-tých let se tedy rozhodlo o výstavbě nového mostu a stavbou byl po proběhlém výběrovém řízení pověřen zkušený stavitel mostů ing. Bedřich Hlava z Prahy.

Od roku 1935 se počala stavba „velkého“ Podolského mostu připravovat a v roce 1943 byl most otevřen.
Nový Podolský most svou monumentálností téměř o 100 let starší řetězový most zastínil a pro jeho vznešenost a lehkost se mu přezdívalo - brána do nebe. Řeku jakoby překračoval jeden jediný obrovský oblouk klenoucí se až do výšky 64 metrů a svého času byl se svým 150m dlouhým hlavním obloukem největším železobetonovým mostem v Evropě a třetím na světě. Velký Podolský most získal též několik významných ocenění. V roce 1937 obdržel v Paříži zlatou medaili a byl nazván „Krásným mostem Evropy“.

Za druhé světové války byl most důležitou dopravní spojnicí. Oba břehy Vltavy navíc v roce 1945 tvořily demarkační linii a na jaře roku 1945 sloužil most jako ústupová cesta části německých jednotek do zajetí.
Mezi zajatci na Podolském mostě se mimo jiné nacházel také „blonďatý rytíř“ Erich Hartmann, stíhací eso Luftwaffe. Jeho rytířský kříž s dubovými ratolestmi, meči a brilianty údajně odpočívá přímo pod  novým Podolským mostem na dně Orlické přehrady.

Čtvrt století stály mosty vedle sebe. Po velkém pulsovala doprava, starý „řetězák“ používali už jen místní. Když se v roce 1954 začala budovat Orlická přehrada, došlo při plánování i na Lannův most. Vzhledem k tomu, že se jednalo o poslední dochovaný empírový most u nás a o národní kulturní památku, bylo bezpodmínečně nutné most od Vltavy přestěhovat aby neskončil na dně přehrady. Protože nebylo rozhodnuto, na jaké místo most přesunout byl začátkem roku 1960 rozebrán, pečlivě zdokumentován a uložen na bezpečném místě nad vznikající přehradu.

10 let ležel rozložený most nad Orlickou přehradou, než se rozhodlo o místě, na kterém bude most znovu postaven.  Z 13 navržených míst bylo vybráno místo u řeky Lužnice pod obcí Stádlec. V roce 1970 se začalo s převozem částí mostu na nové místo u Lužnice a v červenci roku 1971 byla stavba zahájena. V květnu 1975 byl Stádlecký dříve Podolský most slavnostně otevřen veřejnosti.

S velkým zájmem se na zachráněný a znovu postavený most jezdili dívat lidé z celého kraje. I já jsem se po mostě v roce otevření prošel a to s rodiči v říjnu 1975, neboť můj otec byl velký fanda různých technických staveb a on sám se v budoucnu podílel na stavbách moderních mostů v celé naší vlasti.

Celé to krásné údolí nenávratně zmizelo v prosinci roku 1960 pod hladinou Orlické přehrady. Domy byly zbourány, stromy poraženy a lidé se odstěhovali. Nad vším se zavřela voda a údolí se ponořilo do věčného ticha. Jen starý řetězový most, ten němý svědek historie nám staré Podolsko připomíná.

S pozdravem  -Vltavě zdar-  Roman

Předchozí díly serie:

Podolsko

Článek je zařazen v kategoriích:

Komentáře

Díky za krásný článek. Taky jsme se do těch míst byli podívat a řetězák, ten máme prakticky kousek za barákem. Tady jsem si dovolil k článku malý bonus :-) https://www.youtube.com/watch?v=z83VrkUGrDY

Zajímavý dokument,ten jsem ještě neviděl.
Jen bych dodal,že v namluveném komentáři v dokumentu je několik chyb.
1. most nebyl od Vltavy stěhován v roce 1970 nýbrž v roce 1960 v době napouštění přehrady.
2. národní kulturní památkou nebyl most prohlášen v roce 1989 ale v roce 1959.
Jinak opravdu moc pěkný.

Taková zajimavost. U Sedleckého přesunutého mostu se dalo najít i něco války. Nebyla to hrst darováků, ale bylo toho nakonec docela dost. Přivedl nás na to jeden pamětník a místo kde "byly" mělo tak cca 200x200 metrů. Přesto byla ta podobnost zajímava :) A to i když tam ten most nestál :)

Tak uvidíme:-)

Děkuji za opět poutavý článek.
Jen tak dál ...

Pěkné čtení 8-)

je podoláček co já se tam najezdil

Opet super ;-)

Elmara: Jo taky jsme si od Stádleckého mostu pár věcí přivezli. Jezdili jsme tam v době, kdy probíhala poslední oprava mostu 2006 - 2007. Ale pamětníci nám tam už moc neporadili. Letos v létě jsem se byl kouknout ve vypuštěným rybníčku hned u Stádlece, který se čistil. Ale už to tam bylo pěkně překopaný. Docela by mi zajímalo, jestli tam někdo něco vyndal. Díry tam byly pořádný. ;-)

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru