Otřesné poselství z minulosti: Dětské identifikační známky ve vyhlazovacím táboře Sobibor

Vykopávky ve vyhlazovacím táboře Sobibor v Polsku odhalily čtyři identifikační známky zavražděných židovských dětí. Všechny pocházely z Amsterodamu, který byl součástí cíleného vyhlazování nizozemských Židů na jaře a v létě 1943. Jen v tomto táboře bylo za pouhých 16 měsíců krutým způsobem zavražděno více než čtvrt milionu lidí, tisíce malých dětí, včetně nemluvňat.

Vědci dokázali vysledovat poslední pohyby dětí, protože byly všechny poslány do tábora Westerbork před konečnou deportací do Sobiboru. Dnes je Herinneringscentrum Kamp Westerbork pamětním střediskem věnovaným 102 000 lidem, kteří v něm byli uvězněni. V archivu byly nalezeny záznamy o všech čtyřech dětech, jejich minulosti a tragických koncích:

• Annie Kapperové, narozená 9. ledna 1931, zavražděna 2. dubna 1943
• David Juda Van der Velde, narozen 21. listopadu 1932, zavražděn 2. dubna 1943
• David „Deddie“ Jacob Zak narozen 23. února 1935, zavražděn v červnu 1943
• Lea Judith de la Penha, narozená 11. května 1937, zavražděna v červenci 1943

Nejstarší ze zavražděných dětí byla Annie Kapperová. Bylo jí právě 12 let, když byla 30. března 1943 naložena s celou rodinou do nákladního vlaku a odeslána do vyhlazovacího tábora Sobibor. Na místo dorazili o dva dny poději. Všech 1 255 Židů z vlaku bylo odesláno do plynových komor. Její hliníková identifikační známka byla objevena v těsné blízkosti jednoho z masových hrobů tábora.

David Yehuda Van der Velde byl součástí stejného transportu jako Annie Kapperová. Bylo mu 11 let, když byl s rodinou 30. března deportován z internačního tábora Westerborku do Sobiboru, kde byl 2. dubna zplynován. Jeho nalomená identifikační známka byla objevena na západ od plynových komor.

Známka Deddieho Zaka byla nalezena přímo na místě jednoho z táborových krematorií. Prošla ohněm. Deddie byl byl nejprve uvězněn v koncentračním táboře Vught zřízeném nacisty v jižním Holandsku. 6. až 7. června 1943 byl součástí masové deportace židovských dětí do tranzitního tábora Westerbork. Odtud byly děti samy bez rodičů 8. června transportovány nákladním vlakem do Sobiboru. O tři dny později zde bylo plynem zavražděno bylo více než 1 000 dětí, z toho 119 novorozeňat, 55 kojenců a 123 batolat. Nejstaršímu bylo 16 let.

Lea Judith de la Penha s matkou Judith a otcem Davidem byli zatčeni a uvězněni ve Westerborku v červenci 1943. Hned 6. července byli deportováni do Sobiboru ve společném transportu celkem 2 417 Židů. Na místo dorazili 9. července. Matka, otec i holčička byly již toho dne zavražděni. Dívce bylo pouhých šest let. Její štítek byl nalezen poblíž železničního nástupiště tábora.

„Pokud víme, identifikační štítky se jmény dětí byly nalezeny pouze v Sobiboru a nikde jinde. Vzhledem k tomu, že se značky navzájem velmi liší, je zřejmé, že pravděpodobně nešlo o nějaké organizované registry. Identifikační štítky dětí připravili jejich rodiče, kteří se pravděpodobně zoufale snažili zajistit, aby se jejich děti neztratily v chaosu druhé světové války. Známky Lea, Annie a Deddieho nám umožnily propojit tváře a jejich osudové příběhy se jmény, která dosud byla pouze anonymními záznamy v nacistických seznamech. Archeologický výzkum nám poskytuje příležitost vyprávět příběhy obětí a uctít jejich památku,“ vysvětloval Yoram Haimi z izraelského úřadu pro starožitnosti.

A s pohnutím popsal své pocity a zkušenosti: „Vykopávky jsem v Sobiboru prováděl deset let, ale toto byl ten nejtěžší den, jaký jsem kdy zažil. Když jsme stáli se známkami na poli vedle krematorií, kontaktovali jsme středisko a poslali jim ta jména. Okamžitě odpověděli. Do telefonu nám poslali fotografie usmívajících se malých dětí. Nejtěžší bylo zjištění, že některé z dětí, jejichž visačky jsme drželi v rukou, dorazily do Sobiboru dětským transportem - 1 300 malých dětí ve věku od čtyř do osmi let, které sem byly poslány zemřít samy bez rodičů. Podíval jsem se na fotky a zeptal jsem se sám sebe, jak mohl být někdo tak krutý?“

Poznámka autora: Právě jsem dopsal článek a hlavou se mi honí tisíce myšlenek a zažívám hrozné pocity. Nejsilnější patří oněm dětem, jejichž šťastné a rozesmáté tváře na fotografiích bolí v srdci při pomyšlení, jaké byly jejich poslední dny... Sám jsem otcem a při představě, že by mé dva malé syny někdo cizí bezdůvodně unesl, uvěznil, týral a nakonec krutým způsobem zavraždil, nemohu ani dýchat. Vždyť ty děti ani nepoznaly svět, nemohly nijak a nikomu ublížit! Kolik bolesti vytrpěli jejich rodiče, děti samotné při odloučení a v krutých hodinách smrti. Strašné a nepředstavitelné. Neodpustitelné!

Nemohu se přitom ubránit myšlenkám, které spojují minulost se současností. Vždyť jsme i dnes svědky toho, jak některé politické strany a jejich vůdci napříč celým světem šíří stejnou nenávist a zlo, které tehdy přicházelo z nacistického Německa. Vzestup nacionalismu, cílené šíření strachu a nenávisti, stejné způsoby manipulace. Okolnosti nebo důvody mohou být zdánlivě odlišné, ale podstata nenávisti je vždy stejná. Nikdy z ní nevzejde nic dobrého.

Prosím, ponaučme se, vyslyšme výčitku svědomí, bolestný vzkaz z minulosti a už nikdy nedovolme, aby se choré mozky dostaly skrze šířené zlo a nenávist k absolutní moci! Abychom my pak nemuseli být bezmocní. Protože nenávist sežere nakonec vše, co jí stojí v cestě. Až nezbude nic.

Nezapomeňme…

Roman Němec

Annie Kaperová

Lea Dudithová - vpravo

Lea Dudithová

Dedie Zak byl zavražděn v pouhých devíti letech

Známka Dedieho Zaka prošla ohněm

David van der Velde

Zdroje: jewishnews.timesofisrael.com, thehistoryblog.com, livescience.com, the